Adolf Peter Záturecký

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Adolf Peter Záturecký
Narození25. listopadu 1837
Liptovská Sielnica
Úmrtí1. června 1904 (ve věku 66 let)
Brezno
PseudonymBorovohájsky
Povoláníjazykovědec, učitel a publicista
PříbuzníSamo Bohdan Hroboň (bratr švagra)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Seznam dělSouborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Adolf Peter Záturecký (25. listopadu 1837, Liptovská Sielnica (stará), Uhersko1. června 1904, Brezno) byl slovenský pedagog, publicista, jazykovědec, sběratel slovenské lidové slovesnosti, národní a kulturní pracovník. Užíval pseudonym Borovohájsky. Bratr jeho švagra Ĺudovíta Jána Samo Bohdan Hroboň byl známým slovenslým filozofem.

Život a dílo[editovat | editovat zdroj]

Soukromě ho vzdělával jeho otec, studoval na gymnáziu v Kežmarku a v Modře. Působil jako učitel v Liptovské Sielnici, od 1869 varhaník a učitel na evangelické škole, později na státní škole v Brezně. Zaobíral se sběrem slovenské lidové slovesnosti, odborně roztřídil více než 13000 slovenských přísloví včetně jejich různých variant. Výsledky své třicetileté práce pak shrnul v knize Slovenská přísloví, pořekadla a úsloví a nabídl k vydání Matici slovenské, toto dílo ale nakonec z politických příčin vyšlo v Praze a v češtině.[1]

Zaobíral se i sbíráním slovenské jazykové a slovní zásoby, přispěl Slovenskou mluvnicí obsahující gramatické poučky. V letech 1877-1879 vydával a redigoval u Filipa Macholda v Banské Bystrici časopis Evangelická škola. V rukopisu zanechal seznam názvů obcí Liptova a Turca. Autor pedagogických a lidověvýchovných článků, které publikoval v dobových novinách a časopisech. Sestavil pedagogické učebnice, didaktizující a gratulační verše pro děti. Jednalo se o velkého propagátora práce a myšlenek Jana Ámose Komenského.

Jeho syny byli Ján Záturecký (1875–1936), lékař a publicista, a Adolf Záturecký (1884–1958), soudce československého Nejvyššího i Ústavního soudu.

Památky[editovat | editovat zdroj]

Dílo[editovat | editovat zdroj]

  • Slovenské hádky (hádanky), Martin 1894
  • Slovenská přísloví, pořekadla a úsloví, Praha 1896
  • Vinšovník, Martin 1880
  • Evangelický rozpravník, Budapešť 1891
  • Slovenská mluvnica, Ružomberok 1900
  • Obrázkový šlabikár a prvá čítanka, Budapešť 1902
  • Nauka slovenského pravopisu, B.m. 1900 (rkp.).

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Adolf Peter Záturecký na slovenské Wikipedii.

  1. ULEJ, Tomáš. Tak hovoril ľud slovenský [online]. SME, 2013-12-27 [cit. 2014-01-01]. Dostupné online. (slovensky) 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]