Adiktologie

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Adiktologie (z anglického názvu addictology) je věda, zabývající se závislostmi, jejich prevencí, původem, léčbou, výzkumem, poradenstvím a jinými souvislostmi. V užším pojetí se zabývá závislostmi na návykových látkách. Klinická adiktologie se zužuje na práci s klientem.

Význam a vznik slova[editovat | editovat zdroj]

Latina: Ad-dico (přiřknout, vydávat) -> addictus (závislá osoba, otrok)
Angličtina: addicted (závislý); addiction (závislost, sklon)
Adiktologie = ad(d)ico + logia = věda o závislostech

Definice závislosti[editovat | editovat zdroj]

Závislostí je míněno cokoliv, co je závislostním vztahem. Pokrývá to tedy široké spektrum a adiktologie se tedy zabývá závislostmi na alkoholu, drogách, ale i hracích automatech či zavislostními partnerskými vztahy. Spojuje lidi s různorodou primární odborností a její základní otázkou je jak lze odhalit, porozumět a vysvětlit příčiny a následky vzniku a rozvoje návykového chování, které může ústit až do závislosti. [1]

Definice závislosti MKN-10[editovat | editovat zdroj]

"Syndrom závislosti: Je to skupina fyziologických, behaviorálních a kognitivních fenoménů, v nichž užívání nějaké látky nebo třídy látek má u daného jedince mnohem větší pravděpodobnost než jiné jednání, kterého si kdysi cenil více. Centrální popisnou charakteristikou syndromu závislosti je touha (často silná, někdy přemáhající) brát psychoaktivní látky (které mohou, avšak nemusí být lékařsky předepsány), alkohol nebo tabák. Návrat k užívání látky po období období abstinence často vede k rychlejšímu znovuobjevení jiných rysů syndromu, než je tomu u jedinců u nichž se závislost nevyskytuje. Definitivní diagnóza zavislostí by se obvykle měla stanovit pouze tehdy, jestliže během jednoho roku došlo ke třem nebo více z následujících jevů:

  • silná touha nebo pocit puzení užívat látku
  • potíže v sebeovládání
  • tělesný odvykací stav
  • průkaz tolerance k účinku látky
  • postupné zanedbávání jiných potěšení nebo zájmů
  • pokračování užívání přes jasný důkaz zjevně škodlivých následků"[2]

Jednotlivé druhy závislostí s jejich kodem:

  • F10.2 Závislost na alkoholu
  • F11.2 Závislost na opioidech (např. heroin)
  • F12.2 Závislost na kanabinoidech
  • F13.2 Závislost na sedativech nebo hypnoticích
  • F14.2 Závislost na kokainu
  • F15.2 Závislost na jiných stimulanciích včetně kofeinu a pervitinu
  • F16.2 Závislost na halucinogenech (např. MDMA (extáze))
  • F17.2 Závislost na tabáku
  • F18.2 Závislost na organických rozpouštědlech
  • F19.2 Závislost na několika látkách nebo jiných psychoaktivních látkách

[3]
Avšak nelze vyloučit i závislost na práci, internetu patologické hráčství, či PPP ze závislostí uplně. Stále mají některé společné rysy. Pro úplnost tedy doplníme:

  • F50 Poruchy příjmu potravy
  • F52.7 Nadměrné sexuální nutkání
  • F60.7 Závislá porucha osobnosti
  • F63.0 Patlogické hráčství
  • F63.1 Pyromanie
  • F63.2 Kleptomanie
  • F63.3 Trichotillomanie
  • F63.4 Jiné nutkavé a impulzivní poruchy (- do kterých lze zařadit např. workoholismus)

[4]

Definice závislosti DSM-IV[editovat | editovat zdroj]

Pro diagnozu závislosti by měl pacient vykazovat alespoň 3 ze 7 přiznaků v období 12 měsíců.

  • 1. růst tolerance
  • 2. odvykací příznaky po vysazení látky
  • 3. přijímání látky ve větším množství nebo delší dobu, než měl člověk v úmyslu
  • 4. dlouhodobá snaha nebo jeden či více pokusů omezit a ovládat přijímání látky
  • 5. trávení velkého množství času užíváním a obstaráváním látky nebo zotavováním se z účinků látky
  • 6. zanechávání sociálních, pracovních a rekreačních aktivit v důsledku užívání látky nebo jejich omezení
  • 7. pokračující užívání látky navzdory dlouhodobým nebo opakujícícm se sociálním, psychologickým nebo tělesným problémům, o nichž člověk ví a které jsou působeny nebo zhoršovány užíváním látky

[5]

Terminologie[editovat | editovat zdroj]

  • Úzus - mírné požívání
  • Minúzus - Zneužívání
  • Abúzus - Nadužívání (odlišuje se od úzu, tím, že konzumující směřuje či vyhledává účinek drogy)
    • Rituální
    • Periodický
    • Systematický
  • Craving neboli bažení - silná touha, puzení k požití látky, projevuje se mimo jiné aktivací určitých mozkových částí, zvýšení tepu, zvýšení pocení
  • Tolerance - míra snášenlivosti
  • Obranné mechanismy
    • Bagatelizace - zlehčování
    • Racionalizace - přesunutí odpovědnosti mimo sebe, použití zdánlivě logické argumentace
  • Abstinenční příznaky nebo Somatický odvykací stav - Soubor tělesných a psychických subjektivně velmi nepříjemných projevů

[6]

  • Recidiva - opětovné užití a znovuspuštění závislosti po již zdárné abstinenci

Primární prevence závislostí[editovat | editovat zdroj]

Primární prevencí rozumíme to, že se nemoci snažíme předcházet dříve než vznikne. Je však vždy třeba vykonávat jí tak, aby její prezentace odpovídala věku a možnostem porozumění dané skupiny (např. vyhnutí se užívání odborné terminologie ve škole). Je dobré využívat příklady a mluvit nejen o nelegálních, ale také legálních návykových látkách. Je lepší vyhnout se moralizování, které obvykle vede jen k zatrpknutí. A je také třeba aby byla soustavná a dlouhodová, ideálně pracující i s rodičemi - pokud jde o děti.


Léčba závislostí[editovat | editovat zdroj]

Ambulantní léčba závislostí[editovat | editovat zdroj]

Jedná se o velké spektrum nabídky služeb. Od poraden po psychiatrické organizace. Základní znak je terénní nabídka služeb umožňující záhemcům do péče docházet a po konzultaci se opět vracet do svého životního prostředí.[7] Obvykle se jedná o místa zaměřená ná více než jeden druh závislosti. Ambulantní léčba je také dobrovolná a tak lze u ní předpokládat motivovanost docházejících klientů. Během léčby může probíhat podpůrná farmakoterapie či se dá pracovat i s rodinnými příslušníky. Důležité je uvědomnění, že abstinence není a nemůže být cílem terapie protože je jen cestou otevírající bránu k plnohodnotnému životu. Je třeba hledat motivy, které pro klienta budou dostatečně silné, aby mu pomohly překonat období bažení či těžké chvíle, kdy dříve jako řešení využíval právě drogu. Je třeba se také zaměřit na hledání kontruktuvních a fungujících řešení problémů apod.

Lůžková léčba závislostí[editovat | editovat zdroj]

Oproti amblantní léčbě je tu klientovi věnováno více času, klient již po konzultaci nedochází domů, ale zůstává na místě, kde je po celý den sledován psychology, psychiatry či jinými doktory. Obvykle tam klienti tráví několik týdnů a účastní se programu, který je velmi direktivní. Často sem chodí klienti, kteří neuspěli v ambulantní léčbě. Tato léčba může být také nařízená a může být tak otázkou motivace.

Terapeutické skupiny[editovat | editovat zdroj]

Pro léčbu závislostí se také velmi osvěčily tzv. terapeutické komunity. Klienti tak utvářejí uzavřenou komunitu lidí a snaží se navracet do procesu života pomocí znovuosvojovování si základních návyků. Mnohdy je základním předpokladem pro přijetí již projití odvykací terapií v jiném zařízení tzn. že při nástupu již musejí mít čisté testy krve a moči. A jsou rozřazeny do několika fází v komunitě, kdy každá fáze sebou nese určité kompetence. Mnohdy se také spojuje s pracovní terapií a pozdějším odchodem do chráněného bydlení. Instituce se také snaží v prvních fázích pomoci klientovi urovnat vztahy s rodinou a vyřešit právní záležitosti. Jen zřídka klienti nemají dluhy či oplétačky se zákonem.


Svépomocné skupiny[editovat | editovat zdroj]

Svépomocné skupiny jsou spontánně vytvářející se sdružení osob, který mají stejný cíl - a to vymanit se ze spárů vlastní závislosti. Nejznámější a světově nejrozšířenější hnutí jsou anonymní alkoholici [| AA] avšak vznikají tyto skupiny i pro jiné typy závislostí.


Časopisy[editovat | editovat zdroj]

V roce 1965 začal vycházet první Československý odborný časopis Protialkoholický obzor, který se v roce 1995 (30. ročník) přejmenoval na Alkoholismus a drogové závislosti.[8]

Od roku 2001 vychází v České republice odborný časopis na toto téma s názvem Adiktologie.


Studium[editovat | editovat zdroj]

Adiktologii je od roku 2005 možné jako bakalářský i magisterský obor studovat na lékařské fakultě Univerzity Karlovy.[9]




Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Řehan, V. (2007). Adiktologie 1 (1. vyd.). Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci.
  2. Nešpor, K. (2011). Návykové chování a závislost: současné poznatky a perspektivy léčby (Vyd. 4., aktualiz.). Praha: Portál.
  3. MKN 10 - F10-F19 PORUCHY DUŠEVNÍ A PORUCHY CHOVÁNÍ ZPŮSOBENÉ UŽÍVÁNÍM PSYCHOAKTIVNÍCH LÁTEK
  4. MKN 10
  5. Nešpor, K. (2011). Návykové chování a závislost: současné poznatky a perspektivy léčby (Vyd. 4., aktualiz.). Praha: Portál.
  6. Řehan, V. (2007). Adiktologie 1 (1. vyd.). Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci.
  7. Řehan, V. (2007). Adiktologie 1 (1. vyd.). Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci.
  8. časopis Alkoholismus a drogové závislosti
  9. Univerzita Karlovy - studijní obory a programy

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • KALINA, Kamil. Základy klinické adiktologie. [s.l.] : Grada Publishing a.s., 2008. ISBN 978-80-247-1411-0.  
  • NEŠPOR, Karel. Návykové chování a závislost: současné poznatky a perspektivy léčby. Praha : Portál, 2011. ISBN 9788073679088.  
  • ŘEHAN, Vladimír. Adiktologie 1.. Olomouc : Univerzita Palackého v Olomouci, 2007. ISBN 9788024417455.  


Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]