Adam Michnik

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Adam Michnik
Adam Michnik
Adam Michnik
Narození 17. října 1946 (68 let)
Varšava
Povolání novinář a spisovatel
Národnost polská Polsko
Ocenění Velkokříž Řádu za zásluhy Spolkové republiky Německo
medaile Gloria Artis za přínos kultuře
Erasmus Prize
Řád Tomáše Garrigua Masaryka
Řád bílé orlice
… více na Wikidatech
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Logo Wikicitátů citáty na Wikicitátech
Nuvola apps bookcase.svg Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Adam Michnik (* 17. října 1946, Varšava) je polský historik, esejista, publicista a politický komentátor, šéfredaktor deníku Gazeta Wyborcza.

Život[editovat | editovat zdroj]

Adam Michnik se začal veřejně angažovat v různých neformálních diskusních klubech již na střední škole. V roce 1964 začal studovat historii na Varšavské univerzitě, ale již o rok později byl z politických důvodů podmínečně vyloučen ze studia. V roce 1968 se zúčastnil březnových demonstracích polských studentů a byl zato odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody na tři roky. Roku 1969 byl sice na amnestii propuštěn, ale ve studiu mohl pokračovat až roku 1970 na Univerzitě Adama Mickiewicze v Poznani. Zde studia sice dokončil, ale musel pak dva roky pracovat jako svářeč. Poté žil v letech 19761977 v Paříži, ale rozhodl se vrátit do vlasti, kde se naplno zapojil do opozičního hnutí proti komunistickému režimu.

Byl spoluzakladatelem Výboru na ochranu pracujících (KOR - Komitet Obrony Robotników) a následně výraznou osobností nezávislého odborového hnutí Solidarita. Až do roku 1989 se podílel na vydávání samizdatových periodik Zapis, Krytyka a Biuletyn Informacyjny. Poté, co Wojciech Jaruzelski vyhlásil v prosinci 1981 v Polsku výjimečný stav, byl zatčen a internován (na svobodu byl propuštěn až v roce 1984). Za organizování stávky v gdaňských loděnicích byl však v letech 1985-1986 znovu uvězněn. Celkem strávil ve vězení šest let.

Od roku 1988 působil jako poradce Lecha Walesy a v roce 1989 se s ním podílel na jednáních u kulatého stolu s představiteli komunistické moci. V prvních postkomunistických svobodných volbách v Polsku byl pak zvolen poslancem a tento mandát vykonával dva roky. Od roku 1989 je šéfredaktorem polského deníku Gazeta Wyborcza, který pomáhal založit (pro své příspěvky zde používal také pseudonymy Andrzej Zagozda a Andrzej Jagodziński).

Přebírání Řádu bílé orlice (2010)

Je autorem mnoha knih (do roku 1989 mohly vycházet jen v cizině), ve kterých se věnuje polským dějinám i dějinám celého středoevropskému prostoru, a to zejména v posledních dvou stoletích. Své články publikuje nejen doma, ale také v mnoha zahraničních časopisech jako je Der Spiegel, Le Monde, Libération, Lettre Internationale, The New York Review of Books, The Washington Post a v další.

Adam Michnik (2006)

Za svou činnost obdržel Adam Michnik celou řadu významných ocenění. Titul doctor honoris causa (čestný doktorát) mu byl udělen na mnoha vysokých školách (například The New School for Social Research v New Yorku, University of Minnesota, Connecticut College, University of Michigan, Pedagogická univerzita v Krakově, Karlova univerzita v Praze), roku 2003 mu byl propůjčen Řád Tomáše Garrigua Masaryka III. třídy a roku 2010 získal nejvyšší polské státní vyznamemání Order Orła Białego (Řád bílé orlice).

Výběrová bibliografie[editovat | editovat zdroj]

  • Kościół, lewica, dialog (1977, Církev, levice, dialog),
  • Szanse polskiej demokracji (1984),
  • Z dziejów honoru w Polsce (1985),
  • Takie czasy... Rzecz o kompromisie (1985, Taková je doba: O kompromisu),
  • Polskie pytania (1987),
  • Między Panem a Plebanem (1995),
  • Diabeł naszego czasu (1995),
  • Wyznania nawróconego dysydenta (2003),
  • Wściekłość i wstyd (2005),
  • W poszukiwaniu utraconego sensu (2007, Hledání ztraceného smyslu).

Česká vydání[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]