Adam I. z Hradce

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Adam I. z Hradce
Adam I. z Hradce výřez.jpg
Nejvyšší kancléř
Ve funkci:
1523 – 1531
PanovníkLudvík Jagellonský, Ferdinand I. Habsburský
NástupceHanuš Pluh z Rabštejna

Narození1494
Úmrtí15. červen 1531
Praha
České královstvíČeské království České království
NárodnostČech
ChoťAnna z Rožmitálu
RodičeJindřich IV. z Hradce a Anna Kateřina Münsterberská
DětiJáchym z Hradce, Zachariáš z Hradce
PříbuzníAdam II. z Hradce (vnuk)
SídloJindřichův Hradec
Profesešlechtic
Náboženstvířímskokatolické
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Adam I. z Hradce (149415. červen 1531 Praha) byl představitel rodu pánů z Hradce, nejvyšší kancléř Království českého, syn Jindřicha IV. z Hradce a Anny Minstrberské.[1]

Život

Správy rodových panství s ústředím v Jindřichově Hradci se ujal na přelomu let 1511 a 1512. O jedenáct roků později ho český král Ludvík Jagellonský jmenoval nejvyšším kancléřem Království českého. Po Ludvíkově tragické smrti v roce 1526 patřil k rozhodujícím stoupencům kandidatury Ferdinanda I. Habsburského na uprázdněný český královský trůn. Při jeho slavnostní korunovaci nesl hradecký velmož říšské jablko a brzy se stal jedním z kmotrů při křtu Ferdinandova syna Maxmiliána.

I v dalších letech přináležel k významným stoupencům habsburské politiky. Zahájil rozsáhlé renesanční přestavby zámku v Jindřichově Hradci. Z titulu své funkce pomohl i svým příbuzným z rožmberského rodu Vítkovců při zachování celistvosti dominia po smrti Petra IV. z Rožmberka.

Z manželského svazku s Annou z Rožmitálu (15001563), dcerou Zdeňka Lva z Rožmitálu a Kateřiny Švihovské, s níž se oženil roku 1515, vzešlo celkem pět dětí, tři dcery a dva synové (Jáchym a Zachariáš). Adamova závěť z roku 1529 obsahuje první dosud známou písemnou zmínku o rozdávání "sladké kaše" chudým na jindřichohradeckém zámku o Zeleném čtvrtku.

Adam I. z Hradce podlehl roku 1531 v Praze morové nákaze.

Vývod z předků

Reference

  1. KOLEKTIV AUTORŮ. Všeobecná encyklopedie 3. Praha: Diderot, 1999. 473 s. ISBN 80-902555-5-8. S. 230. 

Literatura