Acetylacetonát ruthenitý
| Acetylacetonát ruthenitý | |
|---|---|
_acac.png) Strukturní vzorec | |
3.jpg) Vzhled | |
| Obecné | |
| Systematický název | (Z)-4-oxopent-2-en-2-olát ruthenitý |
| Sumární vzorec | C15H21RuO6 |
| Vzhled | červená pevná látka |
| Identifikace | |
| Registrační číslo CAS | 14024-18-1 |
| EC-no (EINECS/ELINCS/NLP) | 237-853-5 |
| PubChem | 16057901 |
| SMILES | CC(=O)CC(=O)C.CC(=O)CC(=O)C.CC(=O)CC(=O)C.[Ru] |
| InChI | 1S/3C5H8O2.Ru/c3*1-4(6)3-5(2)7;/h3*3H2,1-2H3; |
| Vlastnosti | |
| Molární hmotnost | 398,39 g/mol |
| Teplota tání | 260 °C (533 K) |
| Hustota | 1,54 g/cm3 |
| Rozpustnost ve vodě | nerozpustný |
Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Acetylacetonát ruthenitý, zkráceně Ru(acac)3, je ruthenitý komplex s acetylacetonátovými (acac) ligandy, patřící mezi acetylacetonáty kovů. Je to tmavě fialová pevná látka rozpustná ve většině organických rozpouštědel.[1] Používá se na přípravu dalších sloučenin ruthenia.
Příprava[editovat | editovat zdroj]
Acetylacetonát ruthenitý byl poprvé připraven v roce 1914, a to reakcí chloridu ruthenitého s acetylacetonem za přítomnosti hydrogenuhličitanu draselného.[2]
Byly nalezeny i jiné způsoby přípravy, nejčastěji se však používá, mírně pozměněný, výše uvedený postup:[3]
- RuCl3•3H2O + MeCOCH2COMe → Ru(acac)3 + 3 HCl + 3 H2O
Struktura a vlastnosti[editovat | editovat zdroj]
Molekula této sloučeniny má symetrii typu D3. Šest atomů kyslíku okolo centrálního atomu ruthenia je uspořádáno v oktaedrické struktuře. Průměrná délka vazby Ru-O činí 200 pm.[4]
Protože je Ru(acac)3 nízkospinový komplex, tak obsahuje jeden nespárovaný d elektron, v důsledku čehož má paramagnetické vlastnosti. Magnetická susceptibilita Ru(acac)3 je 3,032×10−6 cm3/mol a magnetický moment má hodnotu 1,66 μB.[5]
Roztok acetylacetonátu ruthenitého v dimethylformamidu oxiduje pár ferrocen/ferrocenium při 0,593 a redukuje jej při -1,223 V.[6]
Redukcí Ru(acac)3 za přítomnosti alkenů vznikají dialkenové komplexy. Tyto reakce se obvykle provádějí pomocí zinkového amalgámu ve vlhkém tetrahydrofuranu:[7]
- 2 Ru(acac)3 + 4 alken + Zn → 2 Ru(acac)2(alken)2 + Zn(acac)2
Vzniklé sloučeniny patří mezi alkenové komplexy kovů a mohou být zpětně oxidovány:
- Ru(acac)2(alken)2 ⇌ [Ru(acac)2(alken)2]+ + e−
Jednotlivé enantiomery Ru(acac)3 lze od sebe oddělit prostřednictvím příslušných aduktů s dibenzoyltartarátem.[8]
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Acetylacetonát ruthenitý na Wikimedia Commons
Reference[editovat | editovat zdroj]
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Ruthenium(III) acetylacetonate na anglické Wikipedii.
- ↑ R. C. Mehrotra, R. Bohra, D. P. Gaur "Metal β-Diketonates and Allied Derivatives", 1st ed.; Academic Press inc.: New York, 1978 ISBN 0-12-488150-5
- ↑ G. A. Barbieri. Systematic chemical investigations: ruthenium, rhodium, palladium. Atti Accad, Lincei. 1914, s. 334–340.
- ↑ A. Gupta. Improved synthesis and reactivity of tris(acetylacetonato)ruthenium(III). Indian Journal of Chemistry, Section A. 2000, s. 457. ISSN 0376-4710.
- ↑ G. Chao; R. L. Sime; R. J. Sime. Crystal and molecular structure of tris(acetylacetonato)ruthenium(III). Acta Crystallographica B. 1973, s. 2845. DOI 10.1107/S0567740873007636.
- ↑ R. Grobelny. The absorption spectra and magnetic properties of the chelated compounds of Ru(III) with β-diketones. Journal of Inorganic and Nuclear Chemistry. 1966, s. 2715–2718. DOI 10.1016/0022-1902(66)80398-6.
- ↑ Paul Sharpe; N. George Alameddin; David E. Richardson. Alkyl Substituent Effects in the Redox Thermochemistry of Coordination Compounds: Oxidation and Reduction Energetics for Ruthenium Tris(β-diketonate) Complexes in Solution and the Gas Phase. Journal of the American Chemical Society. 1994, s. 11 098 – 11 108. DOI 10.1021/ja00103a027.
- ↑ M. A. Bennett; Matthew J. Byrnes; Ivan Kováčik. The fragment bis(acetylacetonato)ruthenium: a meeting-point of coordination and organometallic chemistry. Journal of Organometallic Chemistry. 2004, s. 4463. DOI 10.1016/j.jorganchem.2004.07.027.
- ↑ A. F. Drake; J. M. Gould; S. F. Mason; C. Rosini; F. J. Woodley. The optical resolution of tris(pentane-2,4-dionato)metal(III) complexes. Polyhedron. 1983, s. 537–538. DOI 10.1016/S0277-5387(00)87108-9.