Acéna

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Tento článek je o rodu rostlin. O staré plošné míře pojednává článek Akaina.
Jak číst taxoboxAcéna
alternativní popis obrázku chybí
Acéna drobnolistá (Acaena drobnolistá)
Vědecká klasifikace
Říše rostliny (Plantae)
Podříše cévnaté rostliny (Tracheobionta)
Oddělení krytosemenné (Magnoliophyta)
Třída vyšší dvouděložné (Rosopsida)
Řád růžotvaré (Rosales)
Čeleď růžovité (Rosaceae)
Podčeleď Rosoideae
Tribus Sanguisorbeae
Rod acéna (Acaena)
L., 1771
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Acaena lucida na ilustraci z roku 1844

Acéna[1][2] (Acaena), česky též plazilka[3] nebo bedrnička,[4] je rod rostlin z čeledi růžovité. Jsou to nízké byliny a polokeře se zpeřenými listy a drobnými bezkorunnými květy v kulovitých nebo klasovitých květenstvích. Plodem je nažka obalená ostnitou češulí. Rod zahrnuje asi 56 druhů a je rozšířen zejména na jižní polokouli. Největší počet druhů se vyskytuje v jihoamerických Andách a na Novém Zélandu. Acény se občas pěstují jako půdopokryvné rostliny a alpínky. Některé druhy mají využití v lokální medicíně.

Popis[editovat | editovat zdroj]

Acény jsou zpravidla nízké, vytrvalé, stálezelené, poléhavé nebo vystoupavé byliny. Báze stonku je často dřevnatějící. Některé druhy mají pod zemí oddenek, jiné dřevnatou hlízu (kaudex). Listy jsou střídavé, nepravidelně lichozpeřené (výjimečně téměř dlanitě stažené), složené z dřípeně pilovitých až dělených úkrojků. Palisty jsou vytrvalé, přirostlé k řapíku, případně chybějící. Květy jsou oboupohlavné, bezkorunné, nenápadné, nejčastěji čtyřčetné, uspořádané v úžlabních nebo vrcholových, kulovitých hlávkách či podlouhlých klasech. Tyčinek může být různý počet, od jedné až do 10, a bývají delší než kališní lístky. Semeník je obvykle jediný, nesoucí krátkou vrcholovou čnělku nesoucí členěnou bliznu. Plodem je nažka, která je celá obalená vytrvalou, zpravidla ostnitou češulí.[5][6][7]

Rozšíření[editovat | editovat zdroj]

Rod acéna zahrnuje asi 56 druhů a je rozšířen zejména na jižní polokouli. Největší počet druhů (asi 30) roste v západních a jižních oblastech Jižní Ameriky. Pouze dva druhy odtud přesahují severněji: Acaena elongata do Mexika a Guatemaly a Acaena pinnatifida do Kalifornie. Severně od rovníku zasahují také některé kolumbijské a peruánské druhy. Na Havaji se vyskytovala endemická, dnes již vyhynulá Acaena exigua. Delším centrem rozšíření je Nový Zéland, odkud je známo 10 druhů, z toho 9 endemických. V Austrálii roste 6 druhů, jeden z nich přesahuje i na Novou Guineu. Některé druhy acén jsou endemity izolovaných ostrovů či souostroví: Acaena sarmentosa a A. stangii na souostroví Tristan da Cunha, A. minor na Ostrovech protinožců, A. masafuerana na Ostrovech Juana Fernándeze. V Africe se vyskytuje jediný druh, Acaena latebrosa, známý z jihoafrického Kapska.[8] V Andách rostou acény ve vysokohorských ekosystémech nad hranicí lesa, jako je páramo či puna.[9]

Ekologické interakce[editovat | editovat zdroj]

Údaje o způsobu opylování květů acén nejsou zcela jednoznačné. Ve většině zdrojů se uvádí, že květy neobsahují nektar a jsou na rozdíl od převážné většiny jiných zástupců čeledi růžovité opylovány větrem,[10] některé zdroje však uvádějí opylování hmyzem.[11] Většina druhů má ostnité plody, které se přichycují na srsti zvířat a peří ptáků a jsou jimi roznášeny (epizoochorie) i na velké vzdálenosti.[12] Plody byly nalezeny i na peří buřňáků přilétajících na oceánské ostrovy.[13]

Invazivita[editovat | editovat zdroj]

Acéna novozélandská je na Britských ostrovech obtížnou invazní rostlinou. Na ostrovy byla zavlečena na přelomu 19. a 20. století s ovčí vlnou z Nového Zélandu a v současnosti pokrývá značné rozlohy zejména na písčitých stanovištích při mořských pobřežích, kde vytlačuje původní vegetaci.[14][15] Za rizikovou rostlinu je považována také v Kalifornii a Oregonu.[16][7]

Taxonomie[editovat | editovat zdroj]

Rod Acaena je v rámci čeledi Rosaceae řazen do podčeledi Rosoideae, tribu Agrimonieae a podtribu Sanguisorbinae. Ze známějších rodů je do tohoto tribu řazen např. rod Sanguisorba a středomořský rod Sarcopoterium. Podle výsledků fylogenetických studií jsou nejblíže příbuznými liniemi andské rody Polylepis a Tetraglochin.[17]

Zástupci[editovat | editovat zdroj]

Význam a pěstování[editovat | editovat zdroj]

Acéna drobnolistá

Acény jsou pěstovány jako skalničky a půdopokryvné rostliny. Lze je použít i jako náhradu trávníku zejména na sušších stanovištích a jako pokryv půdy v místech s výsadbou cibulovin. Většinou jsou stálezelené a vytvářejí nízké kobercovité porosty, které na podzim zdobí ježatá kulovitá plodenství. Mezi pěstované druhy náleží např. acéna drobnolistá (A. microphylla), acéna sivá (A. caesiiglauca), acéna stříbrná (A. argentea) a Acaena inermis. Vyžadují slunné stanoviště a dobře propustnou půdu, na její složení však nejsou nijak náročné. Některé druhy snášejí i polostín. Dobře etablované rostliny jsou dosti odolné vůči suchu. Při kompozici výsadby je nutno počítat s jejich agresivní rozrůstavostí.[21][18][22][23] Acény se nejčastěji množí dělením trsů v jarním období. Lze je také řízkovat. Řízky se odebírají v pozdním létě a píchají přímo do květináčů do propustného substrátu. Je možné též množení výsevem, sběr semen je však obtížný a zdlouhavý.[24]

Některé druhy jsou využívány v lokální medicíně. Na Novém Zélandu zejména acéna husí (A. anserinifolia) a acéna novozélandská (A. novae-zelandiae), v Austrálii Acaena sanguisorbae, v Jižní Americe Acaena pinnatifida.[25] Domorodci na jižním ostrově Nového Zélandu používají listy Acaena sanguisorbae k přípravě čaje.[26]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. SLAVÍK, Bohumil (editor). Květena České republiky 4. Praha: Academia, 1995. ISBN 80-200-0384-3. (česky) 
  2. SKALICKÁ, Anna; VĚTVIČKA, Václav; ZELENÝ, Václav. Botanický slovník rodových jmen cévnatých rostlin. Praha: Aventinum, 2012. ISBN 978-80-7442-031-3. (česky) 
  3. KOBLÍŽEK, J. Jehličnaté a listnaté dřeviny našich zahrad a parků. 2. vyd. Tišnov: Sursum, 2006. ISBN 80-7323-117-4. (česky) 
  4. Botany.cz [online]. Dostupné online. (česky) 
  5. MCVAUGH, Rogers. Flora of Panama: Rosaceae. Annals of Missouri Botanical Garden. 1950, čís. 37. 
  6. MACBRIDE, J. Francis. Flora of Peru. Rosaceae. Botany. 1938, čís. 13(3). 
  7. a b MACMILLAN, Bryony. Flora of North America:Acaena [online]. Dostupné online. (anglicky) 
  8. Plants of the world online [online]. Royal Botanic Gardens, Kew. Dostupné online. (anglicky) 
  9. SMITH, Nantan et al. Flowering Plants of the Neotropics. Princeton: Princeton University Press, 2003. ISBN 0691116946. (anglicky) 
  10. GRAY, Leon. Flowering plants: A pictorial guide to the world's flora.. [s.l.]: Chartwell Books, 2015. ISBN 978-0785833062. (anglicky) 
  11. HURYN, Vivian M. Butz. Use of native New Zealand plants by honey bees (Apis mellifera L.): A review.. New Zealand Journal of Botany. 1995, čís. 33. Dostupné online. 
  12. STEENIS, C. (ed.). Flora Malesiana. Vol. 11 (2). Leiden, Niederlands: Foundation Flora Malesiana, 1993. ISBN 90-71236-19-6. (anglicky) 
  13. VAN DER PIJL, Leendert. Principles of dispersal in higher plants. [s.l.]: Springer-Verlag, 1972. ISBN 978-3-642-96110-6. (anglicky) 
  14. Pirri-pirri-bur [online]. Plant Life. Dostupné online. (anglicky) 
  15. Pirri-pirri burr (Acaena novae-zelandiae) [online]. GB non-native secretariat. Dostupné online. (anglicky) 
  16. Acaena novae-zelandiae Kirk. [online]. Calflora. Dostupné online. (anglicky) 
  17. ERIKSSON, Torsten et al. The phylogeny of Rosoideae (Rosaceae) based on sequences of the Internal transcribed spacers (ITS) of nuclear ribosomal DNA and the trnL/F Region of chloroplast DNA. International Journal of Plant Sciences. 2003, čís. 164(2). Dostupné online. 
  18. a b PILÁT, Albert. Atlas alpínek. Praha: Academia, 1973. 
  19. Florius - katalog botanických zahrad [online]. Dostupné online. 
  20. Dendrologie online [online]. Dostupné online. 
  21. HIEKE, Karel. Praktická dendrologie 1. Praha: SZN, 1978. ISBN 07-082-78. 
  22. MINEO, Baldassare. Rock garden plants. A color encyclopedia. Portland, Oregon: Timber Press, 1999. ISBN 0-88192-432-6. (anglicky) 
  23. CARTER, Susan; BECKER, Carrie; LILLY, Bob. Perennials. The gardener's reference. Portland, Oregon: Timber Press, 2007. ISBN 978-0-88192-820-4. (anglicky) 
  24. WALTER, Karel. Rozmnožování okrasných stromů a keřů. Praha: Brázda, 2001. ISBN 80-209-0268-6. 
  25. QUATTROCCHI, Umberto. World dictionary of medicinal and poisonous plants. [s.l.]: CRC Press, 2012. ISBN 978-1-4822-5064-0. (anglicky) 
  26. HEDRICK, U.P. (ed.). Sturtevant's edible plants of the world. [s.l.]: [s.n.], 1919. (anglicky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]