Abímelek

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jump to navigation Jump to search

Abímelek (hebrejsky: אֲבִימֶלֶךְ, Avimelech), v českých překladech Bible přepisováno též jako Abimelech, je jméno či titul několika biblických postav. Jméno se vykládá jako „Otec (můj je) král“.[1]

Pelištejský král[editovat | editovat zdroj]

První zmínka v Bibli o muži tohoto jména se týká pelištejského krále, který vládl ve městě Geraru. V knize Genesis o něm čteme, že poté, co Abrahám vstoupil na jím spravované území, pojal do svého harému Abrahámovu manželku Sáru. Bůh však ve snu Abímeleka pod pohrůžkou smrti varoval, aby se k Sáře nepřibližoval. Abímelek proto Sáru nejen Abrahámovi vrátil, ale vyplatil mu i nemalé odškodnění a dovolil Abrahámovi, aby se usadil kdekoliv v jeho zemi.[2] V Beer-šebě později spolu uzavřeli Abímelek s Abrahámem zvláštní smlouvu,[3] kterou po Abrahámovi ratifikoval i Izák.[4]

Někteří badatelé se domnívají, že výraz „abímelek“ v případě pelištejského panovníka není ani tak jméno, jako spíše titul. Tento titul má v podstatě vyjadřovat, že jeho nositel je vyznavačem starodávného kanaánského božstva, jež je v pořečtěné podobě známé pod označením Moloch.[5] Je-li tomu tak, pak pelištejský abímelek, který uzavřel smlouvu s Izákem, mohl být královským nástupcem abímeleka, který uzavřel smlouvu s Abrahámem, a nemuselo se tedy jednat o jednu a tutéž osobu. Kromě toho jako abímeleka označil David v jednom svém žalmu[6] i pozdějšího krále Akíše, který vládl v pelištejském Gatu.[7]

Starozákonní soudce[editovat | editovat zdroj]

Abímelek je též jméno starozákonního soudce, který soudil syny Izraele po smrti soudce a zároveň svého otce Gedeóna. Podle Davida Ganse Abímelekovo soudcovské období spadá do let 2716–2719 od stvoření světa neboli do let 1046–1042 před naším letopočtem,[8] což odpovídá období tří let, o nichž se kniha Soudců zmiňuje jako o jeho panování.[9]

Údaj o Abímelekově panování v knize Soudců poukazuje na jeho odlišný postoj k úřadu soudce, než měl jeho otec Gedeón, který odmítl, aby byl nad syny Izraele ustanoven za vladaře.[10] Ostatně podle toho také jeho soudcovství vypadalo. Ihned po smrti svého otce totiž nechal pobít 70 svých bratří, z nichž se štěstím v neštěstí přežil jen nejmladší Jótam. Toto provedl s odůvodněním, že je lepší, aby vládl jen jeden muž, tedy on sám, než společně sedmdesát jeho bratrů. Nutno zde podotknout, že jeho averze k ostatním bratřím vyplývala zřejmě z toho, že byl synem jiné ženy, která nebydlela pod stejnou střechou Gedeóna v Ofře, ale která bydlela v Šekemu. Poté, co nechal povraždit své bratry, nechal se v Šekemu ustanovit za krále. Šekemští a obyvatelé jiných měst se však nakonec proti němu vzbouřili. Při pokusu o potlačení vzpoury u jedné věže z ní na něho jakási žena hodila mlýnský kámen, který mu prorazil lebku. Než zemřel, poručil svému zbrojnoši, aby ho probodl svým mečem. Myslel si totiž, že tím zabrání tomu, aby se o něm mluvilo, že ho zabila žena. Po jeho smrti soudil syny Izraele soudce Tóla.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. HELLER, Jan. Výkladový slovník biblických jmen. Praha: Advent-Orion/Vyšehrad, 2003. ISBN 80-7172-865-9/80-7021-725-1. S. 27. 
  2. Gn 20, 1–18 (Kral, ČEP)
  3. Gn 21, 32 (Kral, ČEP)
  4. Gn 26, 26–33 (Kral, ČEP)
  5. BIČ, Miloš. Výklady ke Starému zákonu. Díl I. Zákon (Genesis –Deuteronomium). Praha: Kalich, 1991. ISBN 80-7017-408-0. S. 102. 
  6. Ž 34, 1 (Kral, ČEP)
  7. 1S 21, 11–16 (Kral, ČEP)
  8. GANS, David. Ratolest Davidova. Praha: Academia, 2016. ISBN 978-80-200-2535-7. S. 52. 
  9. Sd 9, 22 (Kral, ČEP)
  10. Sd 8, 23 (Kral, ČEP)

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Související články[editovat | editovat zdroj]