Focke-Wulf A 33

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
(přesměrováno z A 33 Sperber)
Focke-Wulf A 33
Focke-Wulf A 33 Sperber s motorem Walter Mars
Focke-Wulf A 33 Sperber s motorem Walter Mars
Určenídopravní letoun
VýrobceFocke-Wulf
ŠéfkonstruktérPaul Klages
První let1930
UživatelNěmecko
Výroba1930–1931
Vyrobeno kusů3
Cena za kus30 000 marek (1930)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Focke-Wulf A 33 "Sperber" (Krahujec) byl lehký dopravní letoun, který byl vyráběn od roku 1930 ve společností Focke-Wulf-Flugzeugbau AG v Brémách.[1]

Vznik a vývoj[editovat | editovat zdroj]

Projekt A 33 navrhl pro Focke-Wulf v roce 1930 vedoucí konstrukčního oddělení Paul Klages na vlastní odpovědnost a bez oficiální smlouvy.[2] Jako pohon byl použit československý hvězdicový vzduchem chlazený devítiválcový motor Walter Mars (1929). Cílovou skupinou měly být spíše menší letecké společnosti, u kterých letoun měl být použit jako „letecké taxi“,[3] pro příležitostnou dopravu jednotlivých osob nebo společností do míst, která leží mimo hlavní letecké trasy popř. jako obchodní a cestovní letadlo.

Podle citovaných zdrojů to bylo dobré letadlo, ale přišlo na trh v naprosto nevhodnou dobu, do vrcholící světové hospodářské krize.[4] Letecké společnosti ovlivněny i tehdejší německou hyperinflací nebyly schopny uplatnit tento způsob dopravy. I z těchto důvodů byla vyrobena pouze tři letadla s továrními čísly 91, 97 a 115. Letouny mezi květnem 1930 a srpnem 1931 byly imatrikulovány v Německu jako D-1851, D-1931 a D-2153.[5]

Focke-Wulf A 33 Sperber

Popis[editovat | editovat zdroj]

Byl to hornokřídlý konzolový jednoplošník konvenčního designu připomínající zmenšenou verzi ve stejném období vyráběného letounu Focke-Wulf A 32.[3]

Letoun A 33 byl proveden dle obvyklého způsobu továrny Focke-Wulf ve smíšené konstrukci s použitím dřeva na křídla a výškový stabilizátor. Křídlo, které mělo typický tvar Focke-Wulf (forma Zanonia),[6] bylo postaveno výhradně ze dřeva. U konstrukce křídla celá střední partie byla asi ve druhé čtvrtině profilu vytvořena jako mohutný skříňový nosník se čtyřmi rohovými podélníky ze smrku a silnými dýhovými stěnami. Vpředu a vzadu se na nosník připojovaly části žeber, které doplňovaly profil. Přední část před nosníkem byla kryta dýhou, zadní byla potažena plátnem.[1]

Ostatní části, trup, podvozek, kormidla atd. byly svařeny z ocelových trubek. Potah vyjma dýhované přední části nosné plochy křídla byl plátěný. Trup obdélníkového průřezu byl tvořen svařovanou ocelovou konstrukcí z trubek a s potahem překližkou kolem kabiny a látkou na zádi. Výšková stabilizační plocha, vyrobená ze dřeva a kryta dýhou, nebyla řiditelná. Její zadní nosník byl vyztužen lany ke kýlové ploše а k trupu. Kýlová plocha, jakož i směrové a výškové kormidlo byly svařeny z ocelových trubek a potaženy plátnem. Tuhý beznápravový podvozek byl tvořen vzpěrami k trupu a ke spodní straně nosníku křídla. Byl odpérován gumovými provazci. Pod zadní částí trupu byla klasická, otočná ostruha, z vnitřku trupu rovněž odpérována gumovými provazci.[6]

Kokpit pro pilota byl umístěn před přední hranou křídla, nad a za motorem, a byl oddělen od motoru ohnivzdornou přepážkou. Za kokpitem byla kabina pro tři cestující. Motorové lože bylo z trubkové, svařované konstrukce, k níž byl motor přišroubován přímo, bez ložného kruhu. Gumové konické vložky mezi motorem a ložem tlumily vibrace motoru. Příď letounu byla v oblasti motoru pokryta snímatelnými hliníkovými plechy. Dvě palivové nádrže o celkovém objemu 140 litrů benzínu byly uloženy ve střední části nosné plochy; palivo přitékalo k motoru gravitačním spádem. Olejová nádržka o objemu 15 litrů byla zavěšena v trupu za motorem.[1]

Focke-Wulf A 33 (Letectví, červenec 1930)

Použití[editovat | editovat zdroj]

V letech 1930–1931 byly postaveny tři stroje Focke-Wulf A 33 Sperber (D-1851, D-1931, D-2153),[7] které byly provozovány jako aerotaxi soukromými leteckými společnosti. První z nich byl prodán s imatrikulací D-1851 z května 1930 společnosti Norddeutsche Luftverkehr AG z Brém a poslední D-1931, imatrikulovaný až v červenci 1933, byl dodán Luftverkehrsgesellschaft GmbH Wilhelmshaven-Rüstringen. V roce 1937 letoun D-1931 se s novou imatrikulací D-ONUT nakrátko připojil k flotile Deutsche Luft Hansa, ale příští rok byl vyřazen z provozu.

Druhý letoun s imatrikulací D-2153 ze 7. září 1931 byl prodán Baubehorde Hamburg Abt. Vermessungsgewesen a byl natřen červenou barvou. V roce 1935 získal imatrikulaci D-OJAX a modrý nátěr, protože Hermann Göring si vyhradil, že pouze on by měl mít červený stroj.[8]

Uživatelé[editovat | editovat zdroj]

  • NěmeckoNěmecko Německo
    • Norddeutsche Luftverkehr AG (D-1851)
    • Luftverkehrsgesellschaft Wilhelmshaven-Rüstringen (D-1931), později Luft Hansa (D-ONUT)
    • Baubehorde Hamburg Abt. Vermessungsgewesen (D-2153), později D-OJAX
Focke-Wulf A 33, třípohledová skica (Letectví, červenec 1930)

Specifikace[editovat | editovat zdroj]

Údaje podle[4][6][9]

Technické údaje[editovat | editovat zdroj]

  • Posádka: 1 pilot
  • Kapacita: 3 cestující
  • Rozpětí: 12,00 m
  • Délka: 9,65 m
  • Výška: 3,00 m
  • Nosná plocha: 22,0 m2
  • Plošné zatížení: 50,9 kg/m2
  • Hmotnost prázdného letounu: 670 kg
  • Celková hmotnost za letu: 1 120 kg
  • Pohonná jednotka: hvězdicový vzduchem chlazený devítiválcový motor Walter Mars
    • vzletový, maximální: 155 k (115,6 kW) při 1800 ot/min
    • jmenovitý, nominální: 145 k (107 kW) při 1750 ot/min
  • Vrtule: dvoulistá, dřevěná s pevným nastavením

Výkony[editovat | editovat zdroj]

  • Maximální rychlost: 165 km/h
  • Cestovní rychlost: 145 km/h
  • Minimální rychlost: 75 km/h
  • Dolet: 550 km
  • Dostup: 3 000 m
  • Stoupavost: na 1000 m 8 minut

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Focke-Wulf A 33 na německé Wikipedii.

  1. ↑ a b c SCHMID, J. ing. Dopravní letoun Focke-Wulf A-33 s motorem Walter-Mars 145 k. s.. Letectví. Červenec 1930, roč. X. (1930), čís. 7, s. 260–261. Dostupné online. 
  2. ↑ SCHEER, René: AGO-Flugzeugwerke. Vom Gitterrumpf zur Me 262 (německy). Dr. Ziethen, Oschersleben 2014, ISBN 978-3-86289-078-1. S. 42.
  3. ↑ a b SOME RECENT TRANSPORT 'PLANES. Flight. 1930-11-07, roč. XXII. (1930), čís. 45. (1141), s. 1225–1226. Dostupné online. 
  4. ↑ a b A.33 Sperber [online]. Уголок неба (airwar.ru), 2018 [cit. 2019-12-04]. Dostupné online. 
  5. ↑ RIES Karl: Recherchen zur Deutschen Luftfahrzeugrolle Teil 1 1919 - 1934 (německy). Verlag Dieter Hoffmann, Mainz 1977, 255 s., ASIN: B002FYZG7Q. S. 139, 153, 1134.
  6. ↑ a b c Focke Wulf A33 Sperber [online]. Bremen: deutscheluftwaffe.com, 1930-06-16 [cit. 2019-12-04]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-06-09. 
  7. ↑ Civil Aircraft Register - Germany [online]. airhistory.org.uk [cit. 2019-12-04]. Dostupné online. 
  8. ↑ HOFFMANN, Gerd. Hamburg in Luftaufnahmen und Bildern 1933 bis 1963. 1. vyd. Erfurt: Sutton Verlag GmbH, 2011. 159 s. ISBN 978-3-86680-824-9. S. 65. 
  9. ↑ TAYLOR, Michael J. H. (1989). Jane's Encyclopedia of Aviation. London: Studio Editions. ISBN 0-51710-316-8 S. 395.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • (anglicky) STEMP, P. D. (2014), Kites, Birds & Stuff – Aircraft of Germany – E to H, (2nd Part), 649 s., S.359, 379, ISBN 978-1291292688
  • (německy) VON KAACK, Ulf., KURZE Peter. (2014). Flugzeuge aus Bremen – Luftfahrtgeschichte der Hansestadt. Sutton Verlag, 128 s. (inkl. 156 obr.), ISBN 978-3954004720
  • (německy) POPHANKEN, Hartmut., SCHALIPP, Klaus., KUCKUK, Peter. (2015). Ein Jahrhundert Luft- und Raumfahrt in Bremen, Edition Falkenberg, 480 s., S. 78–79, ISBN 978-3954940714
  • (anglicky) MILLER Frederic P., VANDOME Agnes F., McBREWSTER John. (2011). Focke-Wulf A 33. Alphascript Publishing, 72 s., ISBN 978-613-5-60510-5.
  • (německy) GRIEHL, Manfred. (2009).Focke-Wulf seit 1925. Motorbuch. Stuttgart, ISBN 978-3-613-03006-0, S. 27.

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Focke-Wulf_A_33&oldid=22976394“