Aero A-34 Kos
| A-34 Kos | |
|---|---|
 A-34 (L-BASO) osádky Novák-Benesch během Challenge International de Tourisme 1929. | |
| Určení | turistický a sportovní letoun |
| Původ | Československo |
| Výrobce | Aero |
| Šéfkonstruktér | Antonín Husník[1] |
| První let | 1929 |
| Charakter | vyřazen z provozu |
| Výroba | 1929-1935 |
| Vyrobeno kusů | 11 |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Aero A-34 Kos[2]:s.85 byl lehký školní, turistický a sportovní dvouplošník vyráběný v Československu začátkem 30. let 20. století.[3] Dvoumístný dvouplošník smíšené konstrukce vznikl na konci dvacátých let v továrně Aero v Praze-Vysočanech. Bylo vyrobeno pouze jedenáct kusů, většinou s hvězdicovými motory různých typů a výkonnosti.[4]
Vznik a vývoj[editovat | editovat zdroj]
Typ byl navržen v roce 1929 pro účast v Challenge International de Tourisme 1929. Jednalo se o konvenční dvouplošník zkonstruovaný ze dřeva a potažený plátnem a překližkou,[2]:s.86 vzhledem a koncepcí připomínající britský de Havilland Gipsy Moth. Trup se skládal ze 4 dřevěných nosníků, které byly spojeny rámovými výztuhami a krycí dýhou.[5] Křídla A-34 byla řešena jako sklopná vzad, což snižovalo nároky na plochu při hangárování a umožňovalo aby letoun, který měl se sklopenými křídly šířku jen 2,91 m, mohl být vlečen na letiště a zpět za automobilem v běžném provozu. Prototyp byl poháněn motorem Walter Vega o výkonu 85 k (62 kW), ale konstrukce od počátku počítala i s možností použití dalších pohonných jednotek. Motor se dal i s motorovým ložem snadno oddělit od trupu (připojení pouze 4 čepy) a nahradit jiným typem motoru. Bylo např. uváděno 5 typů hvězdicových motorů Walter: NZ-60/70, NZ-85/95, NZ-120/130, Vega a Venus,[5] z nichž některé byly uplatněny u pozdějších verzí A-34J a A-134, která se dále odlišovala kovovou kostrou trupu.[2]:s.86
Továrna Aero se snažila oba typy (A-34 a A-134) uplatnit na trhu se sportovními letadly v Československu, ale i ve Finsku a v Polsku, jenže bez většího úspěchu. Letouny A-34 a A-134 byly vyráběny v letech 1929-1935.[6]
Popis letounu[editovat | editovat zdroj]
Aero A-34 byl dvoumístný jednomotorový vzpěrový dvouplošník. Kostra křídel vyrobená ze dřeva byla potažena plátnem, zatímco pevné ocasní plochy a trup vyrobené rovněž ze dřeva byla potaženy překližkou. Pozdější provedení A-134 mělo již kostru vyrobenu z ocelových trubek a ta byla potažena kombinací duralového plechu a plátna. Oba pilotní prostory v tandemovém uspořádání byly otevřené a částečně chráněné větrnými štítky. Trubkový podvozek pevný, odpérovaný s ostruhou na zádi.[7] Křídla byla dosti vysoko nad sebou, takže při poměrně štíhlém trupu dovolovala snadný přístup do sedadla žáka, umístěného v těžišti pod horní nosnou plochou. Celý baldachýn nad sedadlem byl vyplněn nádrží paliva.[8]
Drak letounu A-34 byl dostatečně dimenzován, aby "unesl" i výkonnější motory. Ještě v roce 1929 byl do letounu zabudován hvězdicový sedmiválec Walter Venus o výkonu 110 k (81 kW) a také hvězdicový devítiválec Walter NZ-130 o výkonu 120 k (88 kW). Tento typ byl označen jako Aero A-134. Trup byl zesílen ocelovými trubkami potažených plátnem.[6]
Celkem 6 typů uváděných motorů (5 hvězdicových a jeden invertní) neznamená, že bylo 6 motorů použito na šesti letounech. Spíše se jednalo o prostou obměnu, jako např. u pětiválců za Walter NZ-60 byl použit Walter Vega, sedmiválce NZ-85 a Venus atp.
Použití[editovat | editovat zdroj]
.jpg)
Prototyp imatrikulovaný L-BASO (později OK-ASO), pilotovaný Josefem Novákem, se zúčastnil mezinárodní soutěže Challenge International de Tourisme 1929, kterou ale nedokončil po poruše motoru a nouzovém přistání na letišti Orly 8. srpna 1929, již během technických zkoušek před začátkem vlastního závodu,[9]:s.103 takže závod nedokončil.[2]:s.86 Úspěšně však byl letoun A-34 Kos předveden na leteckém dnu Aeroklubu Republiky Československé na svatováclavskou neděli 29. září 1929. Leteckému dni byl přítomen ministr m. s. ing. V. Roubík a úspěšné předvedení "Kosa" šéfpilotem Novákem patřilo k nejlepším atrakcím dne.[10] O rok později vzhledem ke zranění šéfpilota Nováka, jakož i s ohledem na vysoké náklady, továrna Aero s letounem A-34 Kos odřekla účast na Challenge International de Tourisme 1930.[11]
Deset vyrobených sériových kusů bylo užíváno jako sportovní a cvičné stroje v československých aeroklubech, a v omezené míře i vojenským letectvem.[2]:s.86 Počátkem roku 1930 vojenské letectvo převzalo sérii školních elementárních letadel Aero A-34 Kos s motory Walter o výkonu 120 k (NZ-120) a o 60 k (NZ-60) a dále byly dodány 2 tyto stroje s motory Walter o 120 k Ústřední pilotní škole.[12] Podle údajů z Leteckého rejstříku k 30.11.1932 byly uváděny v rejstříku 4 stroje A-34: výr. č. 1. (OK-ATL/ex OK-ASO s motorem Venus, továrna Aero), výr. č. 5. (OK-ASP s motorem NZ-95, Ústřední pilotní škola), výr. č. 6. (OK-ASR s motorem NZ-95, Ústřední pilotní škola) a výr. č. 9. (OK-BSL s motorem Venus, Ministerstvo veřejných prací).[13] Později v období 1934-5 k nim přibyly i výr. č. 2 (OK-IPG), výr. č. 7 (OK-AZH), výr. č. 10 (OK-ULA) a výr. č. 11 (OK-ULB, A-34J). Civilní letecký rejstřík uváděl celkem 10 strojů A-34. Jako poslední byl z leteckého rejstříku vymazán OK-ULB 23. září 1938.[14] Tři vyrobené letouny A-134 létaly s imatrikulacemi OK-ASM (Slovenský aeroklub Bratislava, vyřazen z rejstříku 30. dubna 1938), OK-AVK (Aeroklub Vysokoškolského sportu Praha, vyřazen 20. října 1938) a OK-IPM (Aeroklub RČs. a později Pošumavský aeroklub Klatovy, zrušen po havárii 22. května 1936).[2]
Letouny A-34 a A-134 sloužily spolehlivě v aeroklubech a ústřední pilotní škole téměř až do začátku německé okupace.[7]
Varianty[editovat | editovat zdroj]
- A-34
- Základní provedení s hvězdicovým motorem Walter Vega o výkonu 85 k (62 kW). Vyrobeno 6 kusů.[2]:s.86
- A-34J
- Verze s invertním čtyřválcovým řadovým motorem Walter Junior o výkonu 105 k (77 kW), vzniklá v počtu 2 kusů (1934-5). Někdy označována jako A-34W.[2]:s.86
- A-134
- Verze z roku 1934 s kovovou konstrukcí trupu a hvězdicovým motorem Walter Venus o výkonu 110 k (81 kW). Vznikly 3 kusy,[2]:s.86 které létaly s imatrikulacemi OK-ASM, -AVK a -IPM.
Specifikace[editovat | editovat zdroj]
Technické údaje[editovat | editovat zdroj]
.jpg)
Údaje platí pro A-34 s motorem Walter Vega[15]
- Osádka: 1
- Kapacita: 1 cestující nebo pilotní žák
- Rozpětí: 8,80 m
- Délka: 6,80 m
- Nosná plocha: 21,30 m²
- Prázdná hmotnost: 500 kg
- Vzletová hmotnost: 640 kg
- Pohonná jednotka: 1 × vzduchem chlazený hvězdicový pětiválec Walter Vega
- Výkon pohonné jednotky: 62 kW (85 k)
Výkony[editovat | editovat zdroj]
- Maximální rychlost: 160 km/h
- Cestovní rychlost: 140 km/h
- Dostup: 3 000 m
- Stoupavost: výstup do 1 500 m za 11,8 minut
- Dolet: 320 km
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
V tomto článku byly použity překlady textů z článků Aero A.34 na anglické Wikipedii a Aero A-34 Kos na nizozemské Wikipedii.
- ↑ ADAM, Tomáš. Letecký konstruktér Antonín Husník [online]. fronta.cz, 2006-04-06 [cit. 2019-03-22]. Dostupné online.
- ↑ a b c d e f g h i NĚMEČEK, Václav. Československá letadla 1 (1918-1945). III. vyd. Praha: Naše vojsko, 1983. 368 s., S. 85-86, 250-252, 293-295, 298, 303-304
- ↑ Historie Aero Vodochody
- ↑ AERO A-34J KOS [online]. Praha: RC revue [cit. 2020-09-30]. Dostupné online.
- ↑ a b JIROUT, Jaroslav. Školní a sportovní letoun "Aero-A-34-Kos". Letectví. 1.8.1929, roč. 9. (1929), čís. 8, s. 286–292. Dostupné online.
- ↑ a b PAVLŮSEK, Alois. Sportovní a cvičná letadla. 1. vyd. Brno/Praha: CPress v Albatros Media, 2016. 128 s. ISBN 978-80-264-1146-8. S. 32–33.
- ↑ a b ŠOREL, Václav. Encyklopedie českého a slovenského letectví I. 1. vyd. Brno: CP Books, 2005. 448 s. ISBN 80-251-0733-7. S. 314.
- ↑ NĚMEČEK, Václav. „Aerovka" v letech 1924 až 1931. Letectví. 1951-03-19, roč. 27, čís. 6, s. 128–133. Dostupné online.
- ↑ Rajlich a Sehnal 1993
- ↑ A., J. Letecký meeting. Letectví. 1.10.1929, roč. 9. (1929), čís. 10, s. 345–347. Dostupné online.
- ↑ Klubovní zprávy. Letectví. 1.4.1930, roč. 10. (1930), čís. 4, s. 145. Dostupné online.
- ↑ Činnost našich leteckých továren. Letectví. 1.4.1930, roč. 10. (1930), čís. 4, s. 134. Dostupné online.
- ↑ Výtah ze zprávy č. 47. Rejstřík letecký (Letadla.). Letectví. Leden 1933, roč. 13. (1933), čís. 1, s. 16–17. Dostupné online.
- ↑ RUSEK, Tomáš. Imatrikulace A-34 [online]. Československé letectví - web o historii letectví u nás [cit. 2020-09-30]. Dostupné online.
- ↑ NĚMEČEK, Václav. Československá letadla (1918-1945). III. vyd. Praha: Naše vojsko, 1983. Kapitola Příloha 1: Technická data československých letadel, s. 254–255.
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- NĚMEČEK, Václav. Československá letadla (1918-1945). III. vyd. Praha: Naše vojsko, 1983. 368 s. Kapitola Letadla továrny Aero, s. 61–100.
- RAJLICH, Jiří; SEHNAL, Jiří. Vzduch je naše moře: Československé letectví 1918-1939. 1. vyd. Praha: Naše vojsko, 1993. 188 s. ISBN 80-206-0221-6. Kapitola Stagnace (1928–1934), s. 81–115.
Související články[editovat | editovat zdroj]
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Aero A-34 Kos na Wikimedia Commons - Aero A-34 a A-34J Kos na www.valka.cz
- Aero A.34 Kos na airwar.ru
