Episcie
 Episcie | |
|---|---|
 Episcia cupreata 'Silver Sceen' | |
| Vědecká klasifikace | |
| Říše | rostliny (Plantae) |
| Podříše | cévnaté rostliny (Tracheobionta) |
| Oddělení | krytosemenné (Magnoliophyta) |
| Třída | vyšší dvouděložné (Rosopsida) |
| Řád | hluchavkotvaré (Lamiales) |
| Čeleď | podpětovité (Gesneriaceae) |
| Rod | episcie (Episcia) Mart., 1829 |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Episcie[1] (Episcia) je rod rostlin z čeledi podpětovité. Zahrnuje 10 druhů a je rozšířen v tropické Americe. Episcie jsou nízké plazivé byliny s chlupatými a často různě mramorovanými či zbarvenými listy a nápadnými květy různých barev. Jsou pěstovány jako okrasné rostliny dekorativní listem i květem a byla vyšlechtěna řada kříženců a kultivarů.
Popis
[editovat | editovat zdroj]Episcie jsou nízké, pozemní nebo epifytické byliny s poléhavými nebo plazivými stonky. Stonek je jednoduchý nebo větvený, v uzlinách kořenující. Listy jsou vstřícné, často nahloučené, vejčité, eliptické nebo kopinaté, na vrcholu špičaté nebo zaoblené, na bázi klínovité až srdčité, měkce chlupaté. Na líci jsou tmavě zelené nebo s rozličnou kresbou, spodní strana bývá zbarvená. Řapík je krátký. Květy jsou nápadné, dvoustranně souměrné, jednotlivé nebo po 2 až 6 ve stopkatých květenstvích. Kalich je často nepravidelný, složený z 5 volných nebo na bázi srostlých lístků. Koruna je bílá, žlutá, modrá, purpurová nebo červená, miskovitá až zvonkovitá, na bázi se zřetelnou ostruhou. Korunní trubka je úzká, trubkovitá, většinou nad ostruhou a u ústí zúžená, zakončená 5 laloky. Laloky jsou zaokrouhlené, celokrajné, drobně zubaté nebo třásnité. Tyčinky jsou 4, jsou přirostlé u báze korunní trubky a nevyčnívají. Semeník je svrchní, s čnělka|čnělkou zakončenou dvoulaločnou bliznou. Čnělka nevyčnívá z květu. Plodem je dužnatá tobolka pukající dvěma chlopněmi. Semena jsou elipsoidní, hnědá, lesklá.[2]
Rozšíření
[editovat | editovat zdroj]Rod episcie zahrnuje v současném taxonomickém pojetí 10 druhů. Vyskytuje se v tropické Americe od Nikaraguy po Brazílii a Peru. Rostou spíše v nižších nadmořských výškách, v roce 2008 však byl z Venezuely popsán nový druh Episcia duideae, který se vyskytuje na stolových horách ve výšce 1500 až 1600 metrů.[2][3][4]
Taxonomie
[editovat | editovat zdroj]Rod Episcia je v současné taxonomii řazen v rámci čeledi Gesneriaceae do podčeledi Gesnerioideae a do tribu Episcieae, který zahrnuje celkem 17 rodů.[5] V minulosti byl pojat mnohem šířeji. V roce 1978 jej revidoval Hans Joachim Wiehler. Mnoho druhů bylo přesunuto jinam, zejména do rodů Alsobia, Nautilocalyx a Paradrymonia. Toto pojetí bylo potvrzeno i fylogenetickými molekulárními studiemi.[6][7]
Význam
[editovat | editovat zdroj]Episcie jsou pěstovány jako pokojové rostliny, okrasné zejména listem. Byla vyšlechtěna celá řada kultivarů, vzniklých zejména křížením různých forem Episcia cupreata, E. reptans a E. lilacina. [8][9]
Různé druhy a kultivary episcií jsou pěstovány ve sklenících botanických zahrad.[10]
Pěstování
[editovat | editovat zdroj]Episcie jsou tropické rostliny, kterým vyhovuje teplota v rozpětí 18 až 32 °C. Pokles teplot pod 15 nebo 16 °C špatně snášejí a při teplotách pod 10 °C odumírají růstové vrcholy. Prospívají v humusem bohaté, propustné zemině a spíše v mělčích nádobách. Půda by měla být stále přiměřeně vlhká a nesmí vyschnout, některým druhům a kultivarům škodí též příliš vydatná zálivka. Episcie ochotně rostou i ve stínu, ke zdárnému kvetení však potřebují přiměřené světlo. Různé druhy a jejich hybridy mají různé světelné nároky. Obecně formy se zelenými nebo stříbrnými listy se spokojí s menším osvětlením, zatímco formy s hnědými nebo měděnými listy vyžadují silné světlo. Při vyšší vzdušné vlhkosti (70 %) se jim daří lépe, rostou však i v rozpětí 40 až 50 %. Množí se snadno odnožemi, které tvoří na koncích oddenků, dále je možno je množit listovými řízky, což je zdlouhavější, a také výsevem semen.[8][9]
Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ SKALICKÁ, Anna; VĚTVIČKA, Václav; ZELENÝ, Václav. Botanický slovník rodových jmen cévnatých rostlin. Praha: Aventinum, 2012. ISBN 978-80-7442-031-3.
- ↑ a b BERRY, P.E. et al. Flora of the Venezuelan Guayana (vol. V). Missouri: Timber Press, 1999. ISBN 0-915279-71-1. (anglicky)
- ↑ The Plant List [online]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ FEUILLET, Christian. Journal of the Botanical Research Institute of Texas. Jul 2008, čís. 2(1), s. 275–280. ISSN 1934-5259.
- ↑ WEBER, Anton; SKOG, Lawrence E. Gesneriaceae-Gesnerioideae: Classification based on molecular evidence [online]. Rev. 2007 [cit. 2015-04-04]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ World Checklist of Gesneriaceae [online]. Smithsonian National Museum of Natural History [cit. 2015-04-04]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ WEBER, Anton; SKOG, Lawrence E. Genera of Gesneriaceae: Episcia [online]. Rev. 2007 [cit. 2015-04-04]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b LLAMAS, Kirsten Albrecht. Tropical Flowering Plants. Cambridge: Timber Press, 2003. Dostupné online. ISBN 0-88192-585-3. (anglicky)
- ↑ a b ROBITAILLE, Nancy. Cultural differences between Episcia and African Violets [online]. Singapore: Green Culture, 2005 [cit. 2015-04-04]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-09-24. (anglicky)
- ↑ Florius - katalog botanických zahrad [online]. Dostupné online.
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu episcie na Wikimedia Commons
