Ohniváček černokřídlý

Ohniváček černokřídlý
	ohniváček černokřídlý
Vědecká klasifikace
Říše	živočichové (Animalia);
Kmen	členovci (Athropoda);
Třída	hmyz (Insecta);
Řád	motýli (Lepidoptera);
Čeleď	modráskovití (Lycaenidae);
Rod	ohniváček (Lycanea);
Binomické jméno
	Lycanea phlaeas; Linné 1758, Poda 1761
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Ohniváček černokřídlý (Lycaena phlaeas) je druh malého denního motýla z čeledi modráskovitých. Plachý motýl, bystrý letec. Patří též k občasným migrantům, kteří posilují místní populace z jihu.

Popis

Ohniváček černokřídlý je převážně hnědožlutě zbarvený. Na předních křídlech zlatočerveně zbarvených, má černé skvrny čtyřúhelníkovitého tvaru. Okraj zadního křídla vykrojený ve tvaru širokého "V" nebo "U". Při okraji svrchní strany zadního křídla široký červený pruh. Rozpětí křídel 25–30 mm. Obě pohlaví jsou zbarvená podobně, samička je často větší velikosti.

Stanoviště

Vyskytuje se v prostředí s řidší vegetací, pro tento život je dobře přizpůsoben – pískovny, polní cesty, pastviny, podél řek, rekultivované plochy. Upřednostňuje slunná teplá stanoviště s dostatkem květů. Rád se sluní na otevřených místech a dává přednost dobrému výhledu. Rychle osidluje nové biotopy – typický pionýrský druh.

Rozšíření

Holarktický. Severní Afrika, celá Evropa přes temperátní Asii až po Čukotku a Japonsko; severovýchod Severní Ameriky. V ČR hojný.

Motýl

Druh má podle stanoviště 2–3 generace duben až srpen. Od května do června a od konce července do konce srpna. Za slunečných dnů ho lze pozorovat ještě na podzim v polích. V teplých oblastech má i tři generace. Sameček je teritoriární. Samička klade světle zelená vajíčka jednotlivě a hustě většinou v přízemní části, ke spodním okrajům živné rostliny listů šťovíku. Upřednostňuje zejména šťovík menší (Rumex acetosella), šťovík kyselý (Rumex acetosa).

Housenka

Od září a po přezimování do dubna a také v červnu a červenci 2–4 vzájemně se překrývající generace. Živí se na šťovíku, rdesnu a dobromysli. Široce sploštělá, malá, silná, zelená, s fialově červenými linkami na zádech a řídkým, krátkým ochlupením. Délka méně než 1,5 cm. Mladé housenky přezimují na spodní straně listů. Přezimují larvy poslední generace, většinou ve 3. svleku. Přezimovat může také dospělý motýl nebo vajíčka.

Hostitelské rostliny

Šťovík menší, šťovík kyselý, dobromysl.

Ochrana

Nepatří prozatím k ohroženým druhům.

Literatura

Roland Gerstmeier, Motýli – Nejznámější denní a noční druhy, nakl. Ševčík, ISBN 978-80-7291-228-5
Josef H.Reichholf, Motýli – Klíč ke spolehlivému určování – 3 znaky, z německého originálu Schmetterlingen přeložil a odborně lektoroval František Krampl, ISBN 80-7234-310-6
Rudolf Hrabák, MVDr.CSc.Doc., Kapesní atlas našich motýlů, Státní zemědělské nakl. ve spolupráci se Státním pedagog. nakladatelstvím v Praze r.1985, Publikace č. 3817-07
RNDr. Ivo Novák, CSc. Motýli. Ilustroval František Severa. Vydalo Aventinum nakl., s.r.o. První české vydání 1990. ISBN 80-7151-210-9
RNDr. Ivo Novák, CSc. Atlas šumavských motýlů. Fotografie Ladislav Havel. Perokresby RNDr. Ivo Novák. Vydalo nakl. Karmášek v roce 2006. ISBN 80-239-7071-2

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu ohniváček černokřídlý na Wikimedia Commons
Taxon Lycanea phlaeas ve Wikidruzích
obrázek samec, samička
mapování a ochrana motýlů ČR
vědecká synonyma, obrázky samce, samice a larvy