Přeskočit na obsah

Serényiové

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Erb rodu Serényiů

Serényiové (respektive Serényi von Kis-Serény) jsou uherský šlechtický rod sídlící od 17. století na Moravě a v Čechách. Až do 20. století se členové rodu angažovali ve vysokých funkcích ve veřejném životě, jejich přítomnost na českém území připomíná několik hodnotných stavebních památek (zámek Milotice), patří jim i zásluha o počátek slávy lázní Luhačovice. Z přistěhovalých rodin z Uher byli jediní, kteří se v českých zemích usadili na několik století.

Dějiny rodu

Hrabě Otto Serényi, moravský zemský hejtman 1906-1918

Nejstarší dějiny rodu Serényiů nejsou dodnes úplně jasné, údajně se rod připomíná již ve 14. století, r. 1518 byli povýšeni do šlechtického stavu. Koncem 16. století pronikl rod na Moravu prostřednictvím Františka Serényiho, který sňatkem s Dorotou Jakušičovou získal panství Vlachovice na Zlínsku. Manželé pak roku 1613 přikoupili panství Nový Světlov. František Serényi se zúčastnil stavovského povstání a po jeho smrti (1621) hrozila konfiskace majetku, které jeho synové předešli zaplacením pokuty ve výši 5000 zlatých.

Na Moravě se pak výrazně prosadil Františkův mladší syn Gabriel (†1664), který po třicetileté válce nákupem několika panství rozšířil rodový majetek, na Moravě zastával postupně několik úřadů a nakonec byl v letech 1655–1664 moravským zemským hejtmanem. Roku 1656 završil svůj vzestup získáním hraběcího titulu. V rodové kariéře pak pokračovali i jeho synové, zvláště Jan Karel (†1691), který dosáhl vysokých hodností v armádě. V další generaci získal vlivné postavení u dvora Karel Antonín (1681–1746), který byl dlouholetým nejvyšším hofmistrem arcivévodkyně Marie Magdaleny (1716–1736) a své ambice promítl i do budování honosné rezidence v Miloticích, které se z jeho rozsáhlého majetku nacházely nejblíž k Vídni.

V polovině 18. století došlo k útlumu aktivit Serényiů v politice a u dvora, vynikl ale Vincenc (1752–1810), vzdělaný a osvícený aristokrat, který položil základy slávy luhačovických lázní, jeho jméno nese i nejslavnější pramen Vincentka. Jména členů rodu nesou i další prameny v Luhačovicích (Ottovka, Amandka, Aloiska), rozvoj lázní byl až do konce 19. století plně v režii Serényiů, teprve r. 1902 odkoupila celý lázeňský areál česká akciová společnost. V 19. století se Serényiové opět zapojili do politického dění a tři členové rodu zasedali v moravském zemském sněmu. Posledním významným členem rodu u nás byl Otto Serényi (1855–1927), v letech 1906–1918 moravský zemský hejtman. Mezitím v jedné linii rodina přesídlila zpět do Uher a Ottův bratranec Béla Serényi (1866–1919) byl v uherské vládě ministrem zemědělství a obchodu. Členové rodu dnes žijí v Rakousku, Německu a USA.

Ottův syn Alois Serényi (1893–1957) převzal majetek v Luhačovicích a v Lomnici v roce 1927. V září 1939 byl jedním ze signatářů Národnostního prohlášení české a moravské šlechty. V roce 1945 byl rodový majetek zkonfiskován, ale po dlouhém restitučním sporu byla v roce 2017 jeho část navrácena Aloisově dceři Isabelle (1927–2019), provdané Thienen-Adlerflycht.[1][2]

Vývoj majetku a stavební aktivity

Zámek Milotice, sídlo Serényiů 1648-1805

Základní kámen majetku Serényiů na našem území byl položen příchodem Františka Serényiho na panství Vlachovice na Zlínsku (1593), později rozšířené nákupem Nového Světlova (1613). Františkův syn Gabriel pak v okolí přikoupil Luhačovice (1633) a Zlín (1655), další rozsáhlý majetek ale získal i na jiných místech Moravy (Milotice 1648, Kunvald 1655, Lomnice, 1662). V další generaci pak Jan Karel za výhodných podmínek získal panství Lysice (1685). V roce 1688 navíc koupil panství se zámkem Guntersdorf v Dolním Rakousku, tento majetek ale prodal r. 1717 již jeho syn Karel Antonín zpět původním majitelům Ludwigstorffům. Karel Antonín jako vlivný dvořan vybudoval ve dvou etapách hodnotnou barokní rezidenci v Miloticích. Autorství projektu je dodnes předmětem dohadů, zatímco umělci pracující na výzdobě interiérů zámku jsou známí (F. G. Eckstein). Další generace Serényiů i nástupnických rodů neměly dostatek financí na pozdější renovace a díky tomu se milotický zámek dodnes dochoval v prakticky nezměněné podobě a původně zamýšleném konceptu.

Baroko se projevilo i na dalších sídlech Serényiů, proběhly přestavby zámku v Luhačovicích a Lysicích. V jedné linii potomstva Jana Karla patřil Serényiům v letech 1695–1798 i zámek v jihočeské Blatné. Nedaleko odtud pod patronátem rodu vznikl hodnotný barokní kostel v Paštikách podle projektu K. I. Dientzenhofera. Městečko Blatná pod vládou Serényiů zaznamenalo také značný rozvoj. Propojení rodové rezidence a poddanského města je nejlépe patrné v Lomnici u Tišnova, autorem urbanistické koncepce byl císařský architekt P. Tencalla. František Gabriel Serényi do Lomnice přizval osadníky ze Zlína a Židy z Lysic a kromě výstavby domů (včetně radnice) se zasloužil také o vznik monumentálního kostela Navštívení Panny Marie a mariánského sloupu.

Alianční erb Serényiů a Valdštejnů na zvonici v Blatné

Díky značnému rozvětvení rodu docházelo v 17. a 18. století k roztříštění majetku, prodejem a dědickým převodem na jiné rody Serényiové časem přišli o řadu statků, po první pozemkové reformě ztratili i většinu pozemků v Luhačovicích (1923), zámek jim ale zůstal. Z kdysi rozsáhlého pozemkového vlastnictví si až do konfiskace v roce 1945 udrželi jen velkostatek Lomnice, jehož posledním majitelem byl Alois Serényi (1893–1957). V horní části lomnického hřbitova je dodnes dochováno několik hrobů členů rodu z 19. a 20. století. Od roku 1717 patřilo Serényiům panství Putnok v Uhrách (severní Maďarsko poblíž hranic se Slovenskem), teprve v 19. století sem jedna linie rodu přesídlila. Tehdy také vznikl klasicistní zámek v Putnoku, později i zámek v sousední obci Dédestapolcsány.

Erb

Stříbrno-modře polcený štít, v heraldicky pravém poli je zelený had s korunkou, hlavou obrácený ke středu štítu. Levé modro-stříbrné pole dělí routované břevno ve střídavě modré a stříbrné barvě. Nad břevnem je stříbrný korunovaný Pegas ve skoku. Erb Serényiů můžeme vidět na jejich rodových sídlech, například na vstupní bráně zámku v Miloticích, v zámecké kapli v Lysicích nebo v Blatné, ale i na sakrálních památkách, jejichž stavbu financovali (kostel v Pozlovicích, kostel v Paštikách).

Hrabě Béla Serényi (1866-1919), uherský ministr zemědělství a obchodu

Přehled sídel rodu Serényiů na Moravě a v Čechách

Zámek Blatná, rodové sídlo v 18. století

Významné osobnosti

Hrobky Serényiů v Lomnici u Tišnova

Reference

  1. ↑ DROCÁR, Jan; LOUŽECKÝ, Pavel. Historická šlechta: Serényi, Alois *1893 † 1957. www.historickaslechta.cz [online]. [cit. 2019-06-17]. Dostupné online. 
  2. ↑ „Že nám tu majetek po právu navrátí, jsme věřili celou dobu,“ říká nový luhačovický zámecký pán Franz Thienen-Adlerflycht | Luhacovice.cz - Oficiální průvodce lázeňským městem. www.luhacovice.cz [online]. [cit. 2019-06-17]. Dostupné online. 

Literatura

  • Ottův slovník naučný, díl 22., (Praha, 1904)
  • Tomáš Jeřábek: Barokní zámek Milotice (Brno, 2010)
  • Karel Kuča a kol.. Města a městečka v Čechách, na Moravě a ve Slezsku (I. díl, 1996; III. díl, 1998; VIII. díl, 2011)
  • Jiří Malíř a kol.: Biografický slovník poslanců moravského zemského sněmu 1861–1918 (Brno, 2012)
  • František Zřídkaveselý a kol.: Lysice 1308–2008 (Brno, 2008)
  • Pokluda, Zdeněk. Nový Světlov, osudy zámku a jeho držitelů, Bojkovice 2009, s. 21

Externí odkazy

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Serényiové&oldid=20024342“