Čtvrtý lateránský koncil
4. lateránský koncil svolal papež Inocenc III. bulou z 19. dubna 1213. Koncil se sešel poprvé 11. listopadu 1215 a jednalo se o největší koncil celého středověku, neboť se ho zúčastnilo 71 patriarchů a metropolitů, 412 biskupů a 900 opatů.[zdroj?] Katolická církev koncil uznává jako dvanáctý ekumenický koncil.
Inocenc III. svolal koncil na obranu katolické víry, na pomoc křižáckým státům v Palestině a aby dopomohl církvi k větší svobodě v investituře církevních představených.
Koncil potvrdil sedmdesát papežských dekretů, které mu byly předloženy ke schválení. Tyto dekrety se zabývaly mj. naukou o transubstanciaci, formální podobou procesů proti heretikům a jejich ochráncům, papežského primátu, pravidla církevní discipliny pro kleriky a proti jejich výstřelkům. Dekret Omnis utriusque sexus nařídil všem křesťanům, kteří dosáhli věku užívání rozumu, aby vyznali alespoň jednou do roka své hříchy knězi. Židům a muslimům bylo nařízeno nosit zvláštní oblečení, aby je bylo možné rozeznat. Koncil též potvrdil volbu Fridricha II. římským císařem.
Na rozdíl od jiných středověkých církevních shromáždění, tento koncil měl pouze 3 zasedání, která byla uzavřena v jednom měsíci. Významná nařízení, která přijal, ovlivnila na staletí postavení církve a velká část usnesení z tohoto koncilu se stala platnou součástí církevního práva.
Související odkazy
Šablona:Portál Středověk Šablona:Portál Křížové výpravy Šablona:Portál Křesťanství