254. peruť (Izrael)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
254. peruť
Nášivka s emblémem perutě
Nášivka s emblémem perutě
Země IzraelIzrael Izrael
Existence 1980 - 1984
Typ stíhací peruť
Funkce protivzdušná obrana
Posádka Chacor
Velitelé Giora Epstein
Nadřazené jednotky Vlajka Chel ha-Avir Izraelské vojenské letectvo
Účast
Války první libanonská válka
Letouny
Stíhací AMD Mirage IIICJ
IAI Kfir C-1

254. peruť (hebrejsky טייסת 254‎‎), také známá jako Vnitrozemská peruť (hebrejsky טייסת מרכז המדינה‎‎), je bývalou jednotkou Izraelského letectva.

Historie[editovat | editovat zdroj]

254. peruť vznikla v dubnu 1980 na základně Chacor jako jednotka provozující stíhací letouny IAI Kfir C-1, které dříve sloužily u 109. peruti, která v té době přecházela na variantu Kfir C-2. Složena byla hlavně ze záložních pilotů, a jejím velitelem se stal podplukovník Giora Epstein, nejúspěšnější izraelské stíhací eso, a tehdy již také rezervní pilot.[1][2]

O rok později peruť obdržela další typ letadla, Dassault Mirage III. Ta kdysi představovala špičku ve vybavení Izraelského letectva, s nárokovaným počtem více než 280 sestřelů, ale koncem 70. let začaly být tyto stárnoucí stroje francouzského původu v izraelských službách nahrazovány novou generací stíhacích letounů, americkými F-15 Eagle a F-16 Fighting Falcon.[3] První peruť přezbrojená na F-16, 117., předala v roce 1979 své stroje 253. peruti na základně Ejtam, ale tato jednotka byla také určena k brzkému přechodu na stroje F-16.
Když 253. peruť, v souvislosti se stažením Izraele ze Sinajského poloostrova, v souladu s dohodami z Camp Davidu, přesídlila koncem roku 1981 na základnu Ramon, a aby byly Mirage udrženy v provozu během jednání o jejich prodeji Argentině, její zbývající Mirage III, v počtu 22 strojů, byly předány 254. peruti na základně Chacor.[1]

Když v roce 1982 vypukla válka v Libanonu 254. peruť tak provozovala oba typy,[4] a pokračovala v nasazování strojů Mirage k stíhacímu hlídkování. Nejméně při jedné příležitosti byly dokonce navedeny ve směru přibližujících se strojů nepřítele, ale ty se střetly s izraelskými F-15, také hlídkujícími v blízkosti, dříve než mohlo dojít k navázání kontaktu. Brzy poté byly Mirage staženy ze služby.[1][3] V roce 1984, kdy začaly z výrobních linek vycházet větší počty Kfirů C-2, byly Kfiry C-1 pronajmuty ozbrojeným silám Spojených států amerických, a 254. peruť byla deaktivována.[2]

Označení[editovat | editovat zdroj]

Emblémem peruti byla stylizovaná silueta ptáka s rozepjatými křídly na pozadí kontur izraelského pobřeží. Letouny Kfir nesly standardní čtyřbarevnou kamufláž užívanou v daném období všemi stíhačkami Izraelského letectva s delta křídlem, ale většinou bez černě lemovaných žlutých trojúhelníků pro rychlou identifikaci běžných na strojích Mirage a Nešer. Nesly také třímístná identifikační čísla začínající číslicí 7, tedy od 700 výše, umístěná na kýlové ploše a krytu přední podvozkové nohy.[5][6]

Během služby u 253. peruti Mirage obdržely modrý nátěr kormidel s dvěma bílými krokvemi postavenými na špici oddělenými černým proužkem. Na konci jejich působení u perutě byla u některých strojů barva vrchní krokve změněna na červenou.[7][8][9] Když byly Mirage převedeny k 254. peruti, nejen byla nejednotnost označení zachována, ale oba jeho styly byly aplikovány i u Kfirů.[10] Mohlo se jednat o snahu dezinformovat, s cílem zmást nezasvěcené pozorovatele.[6][7]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku 254 Squadron (Israel) na anglické Wikipedii.

  1. a b c Norton, s. 207
  2. a b Norton, s. 298
  3. a b Aloni, s. 80
  4. Norton, s. 45
  5. Norton, s. 295
  6. a b Norton, s. 303
  7. a b Norton, s. 209
  8. BAKER, Nigel. Dassault Mirage III & Mirage 5/Nesher in Israeli Service [online]. acig,org [cit. 2015-08-24]. Dostupné online. (anglicky) 
  9. ENCYKOVSKI, Eli. "טייסת מרכז המדינה" [online]. sky-high.co.il [cit. 2015-08-24]. Dostupné online. (hebrejsky) 
  10. Norton, s. 296

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • ALONI, Shlomo. Israeli Mirage and Nesher Aces. Oxford: Osprey Publishing, 2004. 96 s. Dostupné online. ISBN 1-84176-653-4. (anglicky) 
  • NORTON, Bill. Air War on the Edge – A History of the Israel Air Force and its Aircraft since 1947. Surrey: Ian Allan Publishing/Midland Publishing, 2004. Dostupné online. ISBN 1-85780-088-5. (anglicky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]