2-oxoglutarát
| 2-oxoglutarát | |
|---|---|
| Obecné | |
| Systematický název | 2-oxopentandiová kyselina |
| Triviální název | 2-oxoglutarát, 2-oxoglutarová kyselina, α-ketoglutarát, α-ketoglutarová kyselina |
| Sumární vzorec | C5H6O5 |
| Identifikace | |
| Registrační číslo CAS | 328-50-7 |
| Vlastnosti | |
| Molární hmotnost | 146,11 g/mol |
| Teplota tání | 113,5 °C |
| Bezpečnost | |
| [1] Nebezpečí[1] | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
2-Oxoglutarát nebo také α-ketoglutarát je dikarboxylová kyselina odvozená od kyseliny glutarové. Je jednou z ústředních látek biochemických cyklů. Je intermediátem Krebsova cyklu. Účastní se cyklu Coriových, alaninového cyklu, degradace aminokyselin (deaminace) a nepřímo (přes vzniklý L-glutamát) i močovinového cyklu. Je výsledným produktem degradace některých aminokyselin.
Deaminace aminokyselin
[editovat | editovat zdroj]Prvním krokem odbourávání aminokyselin je jejich deaminace – zbavení se aminoskupiny. Aminoskupina většiny aminokyselin se přenáší na 2-oxoglutarát za vzniku L-glutamátu a2-oxokyselin. Tento děj se nazývá transaminace. L-glutamát pak podstupuje oxidační deaminaci, při které vzniká amoniak a zpátky 2-oxoglutarát. Amoniak je pak fixován do močoviny v močovinovém cyklu
Degradace aminokyselin
[editovat | editovat zdroj]Po deaminaci jsou vzniklé 2-oxokyseliny dále degradované na některé základní metabolity, které mohou být využity k zisku energie. Arginin, prolin, glutamin, glutamát a histidin dávají vzniknout 2-oxoglutarátu, který může být dále využit k zisku energie v Krebsově cyklu popř. po přeměně na oxalacetát může sloužit jako prekurzor pro syntézu glukózy v procesu glukoneogeneze.
Citrátový cyklus
[editovat | editovat zdroj]2-Oxoglutarát vzniká v Krebsově (citrátovém) cyklu dehydrogenací a dekarboxylací z isocitrátu pomocí isocitrátdehydrogenázy. 2-Oxoglutarát pak podstupuje oxidační dekarboxylaci za vzniku sukcinyl-CoA (pomocí oxoglutarátdehydrogenázy).
Mimo to funguje obecně v metabolismu jako obecný akceptor aminoskupin z různých aminokyselin, přičemž se mění na glutamát, jenž je zase výchozím bodem pro syntézu jiných aminokyselin.[2]
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- 1 2 2-Oxoglutaric acid. pubchem.ncbi.nlm.nih.gov [online]. PubChem [cit. 2021-05-23]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ VODRÁŽKA, Zdeněk. Biochemie. Praha: Academia, 2007. ISBN 978-80-200-0600-4.
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- Voet D., Voet JG, Pratt CW, "Fundamentals of biochemistry, life at molecular level" 2nd edition, 2006 John Wiley and Sons (Asia) Pte Ltd, ISBN 0-471-74268-6
- MURRAY, Robert K., et al. Harperova biochemie. Z angl. 23. vyd. přel. Lenka Fialová et. al. 4. vyd. v ČR. Praha: H & H, 2002. ix, 872 s. ISBN 80-7319-013-3.
Související články
[editovat | editovat zdroj]Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu 2-oxoglutarát na Wikimedia Commons - ekniha (v angličtině) Biochemistry, Stryer, 5th edition