2-oxoglutarát

2-oxoglutarát
Obecné
Systematický název	2-oxopentandiová kyselina
Triviální název	2-oxoglutarát, 2-oxoglutarová kyselina, α-ketoglutarát, α-ketoglutarová kyselina
Sumární vzorec	C5H6O5
Identifikace
Registrační číslo CAS	328-50-7
Vlastnosti
Molární hmotnost	146,11 g/mol
Teplota tání	113,5 °C
Bezpečnost
	; GHS05 ; GHS07; Nebezpečí
	Není-li uvedeno jinak, jsou použity; jednotky SI a STP (25 °C, 100 kPa). Některá data mohou pocházet z datové položky.

2-Oxoglutarát nebo také α-ketoglutarát je dikarboxylová kyselina odvozená od kyseliny glutarové. Je jednou z ústředních látek biochemických cyklů. Je intermediátem Krebsova cyklu. Účastní se Coriho cyklu, alaninového cyklu, degradace aminokyselin (deaminace) a nepřímo (přes vzniklý L-glutamát) i močovinového cyklu. Je výsledným produktem degradace některých aminokyselin.

Deaminace aminokyselin[editovat | editovat zdroj]

Prvním krokem odbourávání aminokyselin je jejich deaminace - zbavení se aminoskupiny. Aminoskupina většiny aminokyselin se přenáší na 2-oxoglutarát za vzniku L-glutamátu a 2-oxokyselin. Tento děj se nazývá transaminace. L-glutamát pak podstupuje oxidační deaminaci, při které vzniká amoniak a zpátky 2-oxoglutarát. Amoniak je pak fixován do močoviny v močovinovém cyklu

Degradace aminokyselin[editovat | editovat zdroj]

Po deaminaci jsou vzniklé 2-oxokyseliny dále degradované na některé základní metabolity, které mohou být využity k zisku energie. Arginin, prolin, glutamin, glutamát a histidin dávají vzniknout 2-oxoglutarátu, který může být dále využit k zisku energie v Krebsově cyklu popř. po přeměně na oxalacetát může sloužit jako prekurzor pro syntézu glukózy v procesu glukoneogeneze.

Citrátový cyklus[editovat | editovat zdroj]

2-Oxoglutarát vzniká v Krebsově (citrátovém) cyklu dehydrogenací a dekarboxylací z isocitrátu pomocí isocitrátdehydrogenázy. 2-Oxoglutarát pak podstupuje oxidační dekarboxylaci za vzniku sukcinyl-CoA (pomocí oxoglutarátdehydrogenázy).

Mimo to funguje obecně v metabolismu jako obecný akceptor aminoskupin z různých aminokyselin, přičemž se mění na glutamát, jenž je zase výchozím bodem pro syntézu jiných aminokyselin.^[2]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

↑ ^a ^b 2-Oxoglutaric acid. pubchem.ncbi.nlm.nih.gov [online]. PubChem [cit. 2021-05-23]. Dostupné online. (anglicky)
↑ VODRÁŽKA, Zdeněk. Biochemie. Praha: Academia, 2007. ISBN 978-80-200-0600-4.

Související články[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Voet D., Voet JG, Pratt CW, "Fundamentals of biochemistry, life at molecular level" 2nd edition, 2006 John Wiley and Sons (Asia) Pte Ltd, ISBN 0-471-74268-6
MURRAY, Robert K., et al. Harperova biochemie. Z angl. 23. vyd. přel. Lenka Fialová et. al. 4. vyd. v ČR. Praha: H & H, 2002. ix, 872 s. ISBN 80-7319-013-3.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Obrázky, zvuky či videa k tématu 2-oxoglutarát na Wikimedia Commons
ekniha (v angličtině) Biochemistry, Stryer, 5th edition

[pubchem_cid_51-1] 2-Oxoglutaric acid. pubchem.ncbi.nlm.nih.gov [online]. PubChem [cit. 2021-05-23]. Dostupné online. (anglicky)

[vodrazka-2] VODRÁŽKA, Zdeněk. Biochemie. Praha: Academia, 2007. ISBN 978-80-200-0600-4.

[1]

[2]