Štíhlopasí
 Štíhlopasí | |
|---|---|
 Rhynchium brunneum z čeledi sršňovitých | |
| Vědecká klasifikace | |
| Říše | živočichové (Animalia) |
| Kmen | členovci (Arthropoda) |
| Podkmen | šestinozí (Hexapoda) |
| Třída | hmyz (Insecta) |
| Podtřída | křídlatí (Pterygota) |
| Řád | blanokřídlí (Hymenoptera) |
| Podřád | štíhlopasí (Apocrita) |
| Nadčeledi | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Štíhlopasí (Apocrita) [1][2] jsou jeden ze dvou podřádů blanokřídlých. Oproti druhému podřádu, širopasým mají zadeček spojen s hrudí úzkou stopkou a méně žilnatiny na křídlech.[3] Štíhlopasí zahrnují většinu druhů řádu blanokřídlých.[3]
Samice má kladélko (Terebrantes), které buď volně ční, nebo je zatažitelné, nebo se přeměňuje v žihadlo (Aculeata) sloužící k obraně a k omráčení kořisti. Larvy jsou beznohé.[4]
U četných skupin je vyhraněna v různém stupni dokonalosti péče o potomstvo. Některé druhy vytvářejí státy. Další druhy jsou například parazity jiného hmyzu. V Evropě žijí druhy řazené do 18 nadčeledí; systém je zatím nejednotný.[4]
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ Apocrita (štíhlopasí) [online]. BioLib [cit. 2015-08-20]. Dostupné online.
- ↑ MACEK, Jan, a kol. Blanokřídlí České republiky I. Žahadloví. Praha: Academia, 2017.
- ↑ a b PECHLÁT, Jakub. Blanokřídlí [online]. 2005 [cit. 2015-08-20]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-09-24.
- ↑ a b ZÁHRADNÍK, Jiří. Blanokřídlí. Praha: ARTIA, 1987.
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- ZAHRADNÍK, Jiří. Blanokřídlí. Ilustrace František Severa. Praha: Artia, 1987. 182 s. (Barevný průvodce / Artia). Frontispis.
- MACEK, Jan, et al. Blanokřídlí České republiky. I., Žahadloví. Praha: Academia, 2010. 520 s. (Atlas). ISBN 978-80-200-1890-8. Obsahuje bibliografii a rejstříky.
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu štíhlopasí na Wikimedia Commons
