Přeskočit na obsah

Čtyřčlenná bilanční metoda

Přidat odkazy
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Čtyřčlenná bilanční metoda (čínsky v českém přepisu s’-ču-fa, pchin-jinem sìzhùfǎ, znaky 四柱法, čínsky v českém přepisu s’-ču ťie-suan, pchin-jinem sìzhù jiésuàn, znaky zjednodušené 四柱结算, tradiční 四柱結算)[pozn. 1] byl systém jednoduchého účetnictví používaný v Číně od přelomu 9. a 10. století. Vznikl zdokonalením tříčlenné bilanční metody, systému jednoduchého účetnictví používaného v předešlých tisíciletích. Čtyřčlenná bilanční metoda se výrazně rozšířila v říši Sung a byla standardem používaným ve státní správě říší Ming a Čching.

V polovině 15. století začali větší obchodníci a banky čtyřčlennou metodu nahrazovat směsicí jednoduchého a podvojného způsobu účtování nazývanou třídílné účetnictví a později i čistě podvojnými systémy (od konce 16. století účetnictvím dračí brány, od poloviny 18. století čtyřdílným účetnictvím).

Vznik a popis

[editovat | editovat zdroj]

Rozvoj účetních metod ve středověké Číně odpovídal postupnému růstu státních i komerčních aktivit. Účetní metody se zdokonalovaly postupně, jednodušší metody přecházely v dokonalejší.[1] V tchangském období se objevil systém deníku a hlavní knihy. Zavedeny byly tři základní typy účetních knih: memorandum (草流, cchao liou), deník (細流, si-liou) a hlavní kniha (總淸, cung-čching).[1] nebo cchao liou (memorandum), ž’-čching pu (日淸, deník) a tche-čching pu (hlavní kniha).[2] O každé transakci byl pořízen záznam (memorandum). Koncem dne byly záznamy zapsány do deníku, přičemž pro důležité skupiny transakcí existovaly podřízené deníky. Každých deset dní byly zápisy z deníku přepsány do hlavní knihy.[2]

Další tchangskou inovací, doloženou ve 20. letech 10. století,[3] bylo rozvinutí tříčlenné metody v čtyřčlennou (四柱法, s’-ču-fa, 四柱结算, s’-ču ťie-suan).[4][2] Dřívější saldo bylo nahrazeno dvěma položkami – počátečním a konečným stavem účtu.[5] Základní rovnicí čtyřčlenné metody bylo:

zůstatek minulého období (管, kuan,) + příjmy (收, šou) − výdaje (除, čchu) = zůstatek (在, caj).[6][5]
Nebo zůstatek minulého období (ťiou-kuan, jiùguăn) + nové příjmy (sin-šou, xīnshōu) = výdaje (kchaj-čchu, kāichū) + existující zůstatek (š’-caj, shìzài).[3][7]

Metoda se výrazně rozšířila v sungské Číně a byla standardem používaným ve státní správě mingské i čchingské Číny.[5]

Většina malých a středních podnikatelů a konzervativnější a menší banky se do druhé poloviny 19. století (kdy se v Číně rozšířily západní účetní postupy) držela jednoduchého účetnictví vesměs právě ve formě čtyřčlenné bilanční metody.[8] Větší obchodníci a bankéři začali v polovině 15. století čtyřčlennou metodu nahrazovat směsicí jednoduchého a podvojného způsobu účtování nazývanou třídílné účetnictví a později i čistě podvojnými systémy (od konce 16. století účetnictvím dračí brány, od poloviny 18. století čtyřdílným účetnictvím).

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Poznámky

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ V anglojazyčné literatuře four pillars balancing method, případně four-column balancing method.

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ a b SOLAS, Cigdem; SINAN, Ayhan. The historical evolution of accounting in China: The effects of culture [PDF]. Association of Accounting and Finance Academians – AAFA (MUFAD), 2008-02-14 [cit. 2010-04-17]. S. 19. [dále jen Solas, Sinan]. Dostupné online. (anglicky) [nedostupný zdroj]
  2. ↑ a b c LIN, Z. Jun. Chinese Double-Entry Bookkeeping Before the Nineteenth Century. Accounting Historians Journal. 1992, roč. 19, čís. 2, s. 107. [dále jen Lin]. Dostupné online. ISSN 0148-4184. (anglicky) 
  3. ↑ a b Lin, str. 108.
  4. ↑ GAO, Simon S.; HANDLEY-SCHACHLER, Morrison. The influences of Confucianism. feng Shui and Buddhism in Chinese accounting history. Accounting, Business & Financial History. Březen 2003, s. 52. [dále jen Gao, Handley]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2010-06-02. ISSN 0598-5206. (anglicky)  Archivováno 2. 6. 2010 na Wayback Machine.
  5. ↑ a b c Solas, Sinan, str. 20.
  6. ↑ Gao, Handley, str.53.
  7. ↑ HOSKIN, Keith; MACVE, Richard. Contesting the Indigenous Development of “Chinese Double-entry Bookkeeping” and its Significance in China’s Economic Institutions and Business Organization before c.1850 [online]. London: London School of Economics, Dept. of Economic History, 2012-2 [cit. 2015-04-19]. S. 42. Working papers, No. 160. Dostupné v archivu pořízeném dne 2013-05-11. (anglicky) 
  8. ↑ Solas, Sinan, str. 21.

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • GAO, Simon S.; HANDLEY-SCHACHLER, Morrison. The influences of Confucianism. feng Shui and Buddhism in Chinese accounting history. Accounting, Business & Financial History. Březen 2003, s. 41–68. Dostupné v archivu pořízeném dne 2010-06-02. ISSN 0598-5206. (anglicky)  Archivováno 2. 6. 2010 na Wayback Machine.
  • LIN, Z. Jun. Chinese Double-Entry Bookkeeping Before the Nineteenth Century. Accounting Historians Journal. 1992, roč. 19, čís. 2, s. 103–122. Dostupné online. ISSN 0148-4184. (anglicky) 
  • SOLAS, Cigdem; SINAN, Ayhan. The historical evolution of accounting in China: The effects of culture [PDF]. Association of Accounting and Finance Academians – AAFA (MUFAD), 2008-02-14 [cit. 2010-04-17]. Dostupné online. (anglicky) [nedostupný zdroj]
Dějiny účetnictví v Číně
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Čtyřčlenná_bilanční_metoda&oldid=20789300“