Životní cyklus dokumentu

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Schéma životního cyklu (vznik – užívání – uložení/zničení)
„Don't kill your reputation, organize your information“, motivační plakát amerického NARA varující před důsledky špatného vedení životního cyklu

Životní cyklus dokumentu (angl. records life-cycle) označuje soubor činností souvisejících se vznikem dokumentů a jejich užíváním a ukládáním. Tyto činnosti shrnuje spisová služba (Records management).

V širším smyslu lze chápat dokument jako jakékoliv zachycení informace, které prochází základními fázemi životního cyklu. Pojem má zejména důležitost ve veřejné správě, kde se i dále cyklus specifikuje. Například podle českého archivního zákona zajišťuje spisová služba „řádný příjem, evidenci, rozdělování, oběh, vyřizování, vyhotovování, podepisování, odesílání, ukládání a vyřazování ve skartačním řízení, a to včetně kontroly těchto činností“.[1]

Ve 30. letech 20. století hrál Emmett Leahy z Národního archivu Spojených států amerických ústřední roli při vývoji programu, který definoval životní cyklus záznamů od jejich vzniku a používání až po případné zničení nebo archivaci.[2]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Zákon o archivnictví a spisové službě (499/2004 Sb.), § 2.
  2. LEAHY, Professional Award-Emmett. Professional Award - Emmett Leahy. Professional Award - Emmett Leahy [online]. [cit. 2023-05-11]. Dostupné online. (anglicky)