Žhářství
Žhářství je zločin, při kterém pachatel (žhář) úmyslně a vědomě (přímo nebo nepřímo) založí požár. Odlišuje se od neúsmyslně způsobených požárů z nedbalosti, samovolného vzplanutí, požárů vzniklých například poruchou elektroinstalace nebo přírodních požárů způsobených bleskem… v pachateli, jeho úmyslu požár založit a nechat jej způsobit škody nebo oběti. Žhářství není ani založení ohně, který jeho původce dokáže ovládnout (např. pálení listí na zahradě).
Okolnosti příčin a vzniku požáru jsou předmětem vyšetřování. Po zlikvidování požáru je standardním postupem hledat a následně buď potvrdit, vyvrátit nebo dále zkoumat možnost úmyslného založení. Ve většině zemí světa je žhářství posuzováno jako trestný čin a chápáno jako poškozování cizí věci nebo ohrožení na životě.
Pyromanie
Obsese ohněm a závislost na žhářství se nazývá pyromanie. V krajních případech se může jednat o patologický projev nějaké duševní choroby. V některých vyřešených případech žhářství se původci požárů překvapivě rekrutovali ze samotných hasičů.[1]
Důvody žhářství
Ve většině případů žhářství slouží jako pojistný podvod, nebo zakrytí nějakého trestného činu (např. loupeže, zpronevěry). Můžou být však i jiné důvody, např. závist, nenávist, vyhrožování, vydírání, konkurenční boj. Nebo sociální, politická, či etnická odlišnost. V několika případech bylo žhářství použito jako tzv. falešná vlajka, tedy žhář požár využil k obvinění svého nepřítele a využil vlnu nevole, která se proti němu následně vznesla.
Slavné případy žhářství
- 356 př. n. l. – Herostratos podpálil Artemidin chrám v Efesu, aby se stal slavným
- 1933 – nacisté podpálili budovu Říšského sněmu (Reichstag) v Berlíně, a z požáru obvinili holandské komunisty
Reference
Obrázky, zvuky či videa k tématu žhářství na Wikimedia Commons
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Arson na anglické Wikipedii.
