Železniční trať Česká Kamenice – Česká Lípa

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Česká Kamenice - Česká Lípa
Nádraží Kamenický Šenov na jaře 2016 s motorovým vozem M 131.1302 KŽC Doprava.
Nádraží Kamenický Šenov na jaře 2016 s motorovým vozem M 131.1302 KŽC Doprava.
Číslo 082
Provozovatel dráhy KŽC
Technické informace
Délka 26,3 km
Rozchod koleje 1435 mm (normální)
Napájecí soustava neelektrizovná trať
Maximální sklon 34 ‰
Ozubnice ne
Počet kolejí 1
Průběh trati
Legenda
z Benešova nad Ploučnicí
Česká Kamenice
na Jedlovou
Silnice I/13
Kamenický Šenov
Horní Prysk
Silnice I/13
Kamenický Šenov horní nádraží
Nový Oldřichov
Mistrovice
Nová Ves u České Lípy
Horní Libchava
Manušice
Šporka
z Jedlové
Česká Lípa střelnice
do České Lípy
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Železniční trať Česká KameniceKamenický ŠenovČeská Lípa o délce 25 km byla zprovozněna postupně v letech 1886–1903. V 70. letech měla trať označení 8c, pro muzejní osobní provoz nesla od roku 1997/1998 číslo 901, v jízdním řádu pro rok 2020 je označena číslem 082. Pravidelný osobní provoz na trati byl ukončen roku 1979 a úsek trati Kamenický Šenov – Česká Lípa byl snesen. Nákladní doprava v úseku Česká Kamenice – Kamenický Šenov skončila roku 1992, avšak v roce 1997 se podařilo na trati obnovit muzejní provoz. Do roku 2008 trať patřila Správě železniční dopravní cesty a muzejní provoz zajišťovalo občanské sdružení Klub přátel lokálky. Roku 2007 trať odkoupil Klub železničních cestovatelů a dopravu zde provozuje KŽC Doprava, s.r.o.

Stanice a zastávky[editovat | editovat zdroj]

Bývalé nádraží v Horní Libchavě a cyklostezka Varhany, která vede po tělese snesené trati v úseku Česká Lípa - Kamenický Šenov horní nádraží.

Historie trati[editovat | editovat zdroj]

  • 1. ledna 1869 byly zprovozněny obě tratě České severní dráhy (německá zkratka byla BNB) do Jedlové, do nichž později byla zaústěna trať Česká Kamenice – Česká Lípa střelnice
  • 4. srpna 1885 dostala BNB koncesi pro výstavbu a provoz lokální dráhy Česká Kamenice - Kamenický Šenov
  • 10. února 1886 byla trať Česká Kamenice - Kamenický Šenov uvedena do provozu. Úsek byl dlouhý 4 km.[1]
  • 24. března 1902 byla vydána koncese jinému sdružení (složeného z sklářských podnikatelů v kraji) pro stavbu trati Kamenický Šenov – Česká Lípa.
  • 29. srpna 1903 byl do provozu uveden zbývající úsek trati Kamenický Šenov - Česká Lípa. V České Lípě bylo pro tuto trať postaveno nedaleko dnešní stanice Střelnice městské nádraží. Brzy se ukázalo jako nepotřebné, bylo přestavěno na byty a vlaky jezdily až na hlavní nádraží v České Lípě.[2]
  • 29. září 1979 byla zastavena veškerá osobní doprava na trati a úsek Kamenický Šenov - Česká Lípa byl snesen. Úsek Česká Kamenice - Kamenický Šenov byl zachován a byla zde provozována nákladní doprava na vlečku závodu Lustry.
  • Roku 1992 projel po posledním úseku trati Česká Kamenice - Kamenický Šenov nákladní vlak na vlečku Lustry. Trať byla uzavřena.
  • Roku 1997 byl na trati Česká Kamenice - Kamenický Šenov zaveden muzejní provoz historickými vozidly spolkem Klub přátel lokálky.
  • Roku 2007 trať odkupuje od státu soukromá společnost KŽC, s.r.o. Provozovatelem dráhy se stává dceřiná společnost KŽC Doprava, s.r.o.
  • 25. března 2016 začíná na trati provoz turistické linky T1 Kamenický motoráček Dopravy Ústeckého kraje.

Význam dráhy pro lokální průmysl[editovat | editovat zdroj]

Jen málokterá lokálka severních Čech tehdy vykazovala podél trati takovou bohatost průmyslu a živností. Ve Volfarticích s 3 000 obyvateli se vyrábělo dřevěné, řešetářské a keramické zboží (Holz-, Sieb- und Thonwaren), kvetlo zde pasířství (Gürtlerei), drátenictví (Drahtweberei), mlynářství, výroba skleněných perlí (Glasperlenraffinerie Stefan Hellmich), jedna firma a přibližně na 40 soustružnických mistrů provozovalo výrobu dýmek a špiček, nacházely se zde pobočky na výrobu drátěných plotů a výrobu octa a stolního oleje (Plates de Menage), výroba částí bonboniér, dóz a košíčků na cukřenky z poniklovaného a pozlaceného plechu, dřevěných kuchyňských potřeb.[3]

V Mistrovicích s 1 500 obyvateli se nacházela sklářská firma „J. Gürtler & Söhne”, na export orientované firmy: „J. Vogel & Sohn”, „Eduard Hegenbarth” a „Franz Martin”, obchodující s barevným a zlatě dekorovaným sklem či s jinak luxusním skl. zbožím nebo firma „Josef Renelt” zaměřená na výrobu skleniček z křišťálu. Firmy „E. Pelikan”, „F. Flügel”, „S. Koeppelin” a „K. Keller” se specializovaly na sklářské výrobky pro české, německé a jinak ve světě proslulé lázně, kde měly také své pobočky. Firma „Johann Zeckert & Sohn” se zabývala luxusními bronzovými výrobky a sklářstvím, které vyvážela do celého světa, obdobně firmy „Renelt & Würfel”. Firmy „Eduard Müller” a „H. Renelt” obchodovaly s brusnými kameny. Vzhledem k tomu, že sklářství se provozovalo po domech, existovala v obci celá řada malířů, rytců, brusičů, kuličů a pozlacovačů skla či pasířů.[3]

V Novém Oldřichově s 900 obyvateli se firma „Clemens Rasch & Sohn” věnovala výrobě surového skla, „Franz Wagner” bronzovým a sklářským výrobkům. Mezi významné skláře patřil i „Hermann Müller”. Sklářským sídlem byla též Prácheň s 1 100 obyvateli. Mezi ty význačné patřily firmy „S. Zinke & Söhne”, „Melzer & Co.”, „K. Uhle & Söhne”, „Cajetan Mayr & Sohn”, „Ernest Palme”, „Emil Günter” a celá řada penzionovaných pasiřů.[3]

Starobylé sklářské centrum Kamenický Šenov s 6 000 obyvateli se stávalo obzvláště v létě vyhledávaným turistickým cílem. Z renomovaných firem se staletou tradicí nelze vynechat firmy: „Gebrüder Palme-König”, „Stelzig”, „Kittel u. Co.”, „Lazarus u. Rosenfeld”, „Baws u. Dotter”, „Josef Löhnert”, „Josef Kelbel u. Co.”, „I. F. Tschakert”, „Czerney u. Co.”, přičemž dvě naposledy jmenované se zaměřovaly na obchod s Orientem. Pánové „Adolf Nückl” a „Jilek u. Vetter” provozovali výrobu surového skla, firmy „Elias u. Palme” a „A. F. Frenzel” výrobu lustrů ve velkém stylu. V Horním Prysku se nacházela exportní sklárna „Josef Palme”.[3]

Koncentraci průmyslu vykazovala také menší sídla. V Nové Vsi provozoval „Josef Böhm” větší pasířství spojené se sklářskou výrobou, která nacházela odbyt ve Vídni a v zahraničí, dále pak celá řada sklářských rytců a brusičů, v Manušicích to byli malíři skla. Vedle sklářského průmyslu se v této oblasti nacházely cihelny, koželužny, obchodovalo se s dobytkem, se senem a dřevem. Velký význam měly panské lesy a zahradnictví v Horní Libchavě. Celá oblast pak patřila k turistickým cílům s letními byty.[3]

T 211.1532 v Kamenickém Šenově v době působení spolku KPL na trati.

Záchrana trati[editovat | editovat zdroj]

  • Roku 1994 byl založen Klub přátel lokálky, který si dal za cíl zprovoznit úsek tratě do Kamenického Šenova a provozovat na něm muzejní dopravu. Začala privatizace trati.
  • Roku 1995 na lokálce nakonec začaly první brigády na obnovu.
  • 1. července 1996 byla trať uvedena v usnesení vlády v seznamu tratí, které byly vyčleněny z celostátní dráhy a staly se samostatnými regionálními dráhami.
  • Roku 1996 dostal Klub přátel lokálky licenci na provozování dopravy.
  • 21. června 1997 vyjel z České Kamenice první muzejní vlak na trať do Kamenického Šenova.
  • Roku 1998 Drážní úřad v Praze vydal Klubu přátel lokálky úřední povolení k provozování dráhy. Na základě tohoto povolení si klub regionální dráhu Česká Kamenice – Kamenický Šenov pronajal od Českých drah a stal se tak jejím provozovatelem.

Muzejní provoz[editovat | editovat zdroj]

Klub přátel lokálky chtěl dráhu odkoupit od Správy železniční dopravní cesty. V jeho plánu bylo zahájení investic do trati, kompletní rekonstrukce nádražní budovy v Kamenickém Šenově a obnova části snesené trati z Kamenického Šenova pod silnici I/13. Na zbytku trati do České Lípy podporoval myšlenku využití drážního tělesa cyklostezkou.[4]

Muzejní dopravu Klubu přátel lokálky zajišťoval převážně motorovým vozem M 131.1441 „Hurvínek". Na trati byly provozovány i lokomotivy T 211.1532 „Kocour" s vlečným vozem nebo parní lokomotiva 423.0145.

V sobotu 5. srpna 2006 a v neděli 6. srpna České dráhy na základě vlastního interního nařízení znemožnily jízdy vlaků z muzejní železnice do stanice Česká Kamenice[zdroj?]. Podle tiskové zprávy Sdružení železničních společností České dráhy dopravci neposkytly žádné vysvětlení a tímto jednáním porušily platné smlouvy i Zákon o dráhách, který zaručuje dopravci s platnou licencí provoz i ve stanici, která leží na navazující dráze[zdroj?].

Pohled na opravený úsek trati Česká Kamenice - Kamenický Šenov na jaře 2020.
Motorový vůz M152.0535 jede na pravidelném vlaku 2402 linky T1 z České Kamenice do Kamenického Šenova, v pozadí Zámecký vrch. Září 2019.

V roce 2006 Drážní úřad svým rozhodnutím[zdroj?] Klubu přátel lokálky odejmul licenci, jelikož zjistil, že Klub provozoval drážní dopravu na regionální dráze bez přidělené kapacity dopravní cesty, čímž porušil zákon 266/1994 Sb., o dráhách.

V závěru roku 2007 Správa železniční dopravní cesty vyhlásila výběrové řízení na prodej dráhy. Do soutěže se přihlásil Klub přátel lokálky a Klub železničních cestovatelů. Nabídka KPL byla vyřazena z důvodu dluhů organizace.

31. května 2008 Klub železničních cestovatelů převzal dráhu, 30. června 2009 proběhla na trati první jízda. Zahájení pravidelného provozu však bylo kvůli vandalismu a krádežím i kvůli dokončování některých technických úprav odloženo.[5][6] Zahájení provozu neproběhlo ani v roce 2010, v současné době (duben 2011) je zahájení plánováno na 1. července 2011.[7]

Po pěti sezónách provozu Kamenického motoráčku v režii KŽC Doprava, s.r.o. za podpory Libereckého kraje a měst Česká Kamenice a Kamenický Šenov došlo v roce 2016 k zásadními zvratu, kdy Ústecký kraj objednal na trati pravidelné sezónní turistické vlaky provozované o sobotách, nedělích a svátcích od dubna do října[8]. Tento provozní model byl v sezóně 2019 dále rozšířen tak, že od června do září je na trati každodenní provoz zajišťovaný 5 páry vlaků[9]. V železničním jízdním řádu pro rok 2020 je trať Česká Kamenice - Kamenický Šenov nově vedena pod číslem 082, provoz zůstává v rozsahu roku 2019.[10] Provoz zajišťuje KŽC Doprava, s.r.o. vlastními vozidly, o víkendu je standardně nasazován historický motorový vůz "Hurvínek" M131.1302 , v pracovní dny pak "Orchestrion" M152.0535.

Cyklostezka Varhany[editovat | editovat zdroj]

Po zemním tělese zrušeného úseku dráhy mezi zastávkou Česká Lípa střelnice až do Kamenického Šenova byla vybudována cyklostezka Varhany. Investorem byl Svazek obcí Cyklostezka Varhany, založený v roce 2001. Výstavba prvního úseku byla zahájena v říjnu 2007 a celá akce na úseku 17 km byla dokončena v roce 2013.[11]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. SMEJKAL, Ladislav. Historie a současnost podnikání na Českolipsku. Žehušice: Městské knihy s.r.o., 2009. ISBN 978-80-86699-58-5. Kapitola Železnice, s. 35. 
  2. Historie a současnost podnikání na Českolipsku, s. 36
  3. a b c d e Prager Tagblatt, Mi, 17. Juli 1907, S. 6 - 7
  4. FOGL, Miroslav; KŘÍŽ, Pavel. 115 let trati Česká Kamenice - Kamenický Šenov. první. vyd. Praha: Saxi, 2001. 64 s. S. 53. 
  5. Šenovská lokálka po letech zase jezdí
  6. OBRAZEM: zahájení sezóny na Šenovce Archivováno 9. 2. 2010 na Wayback Machine, Klub železničních cestovatelů, 1. 7. 2009
  7. KAMENICKO-ŠENOVSKÁ LOKÁLKA Archivováno 6. 5. 2011 na Wayback Machine, Klub železničních cestovatelů
  8. Nedávná minulost. KŽC [online]. [cit. 2019-11-13]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2019-12-29. 
  9. Vlak | Kamenický motoráček. KŽC [online]. [cit. 2019-11-13]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2019-12-29. 
  10. Jízdní řád 2019/2020 pro trať 082
  11. Kristýna Brožová. Slavnostní otevření tohoto týdne. i-noviny.cz [online]. 2013-09-04 [cit. 2013-09-04]. Dostupné online. 

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]