Železniční trať Česká Kamenice – Česká Lípa

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Česká Kamenice - Česká Lípa
Osiřelé nádraží Kamenický Šenov na jaře 2012
Osiřelé nádraží Kamenický Šenov na jaře 2012
Provozovatel dráhy KŽC
Technické informace
Délka 26,3 km
Rozchod koleje 1435 mm (normální)
Napájecí soustava neelektrizovná trať
Maximální sklon 34 ‰
Ozubnice ne
Počet kolejí 1
Průběh trati
Legenda
z Benešova nad Ploučnicí
Česká Kamenice
na Jedlovou
Silnice I/13
Kamenický Šenov
Horní Prysk
Silnice I/13
Kamenický Šenov horní nádraží
Nový Oldřichov
Mistrovice
Nová Ves u České Lípy
Horní Libchava
Manušice
Šporka
z Jedlové
Česká Lípa střelnice
do České Lípy
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Železniční trať Česká KameniceKamenický ŠenovČeská Lípa o délce 25 km byla zprovozněna postupně v letech 1886–1903. V 70. letech měla trať označení 8c. Pravidelný osobní provoz na trati byl ukončen roku 1979 a úsek trati Kamenický Šenov – Česká Lípa byl snesen. Nákladní doprava v úseku Česká Kamenice – Kamenický Šenov skončila roku 1992, avšak v roce 1997 se podařilo na trati obnovit muzejní provoz. Do roku 2008 trať patřila Správě železniční dopravní cesty a muzejní provoz zajišťovalo občanské sdružení Klub přátel lokálky. Roku 2007 trať odkoupil Klub železničních cestovatelů a dopravu zde provozuje KŽC Doprava s. r. o. V jízdním řádu 2019/2020 dostala trať nové číslo 082.

Stanice a zastávky[editovat | editovat zdroj]

Bývalé nádraží v Horní Libchavě

Historie trati[editovat | editovat zdroj]

  • 1. ledna 1869 byly zprovozněny obě tratě České severní dráhy (německá zkratka byla BNB) do Jedlové, do nichž později byla zaústěna trať Česká Kamenice – Česká Lípa střelnice
  • 4. srpna 1885 dostala BNB koncesi pro výstavbu a provoz lokální dráhy Česká Kamenice - Kamenický Šenov
  • 10. února 1886 byla trať Česká Kamenice - Kamenický Šenov uvedena do provozu. Úsek byl dlouhý 4 km.[1]
  • 24. března 1902 byla vydána koncese jinému sdružení (složeného z sklářských podnikatelů v kraji) pro stavbu trati Kamenický Šenov – Česká Lípa.
  • 29. srpna 1903 byl do provozu uveden zbývající úsek trati Kamenický Šenov - Česká Lípa. V České Lípě bylo pro tuto trať postaveno nedaleko dnešní stanice Střelnice městské nádraží. Brzy se ukázalo jako nepotřebné, bylo přestavěno na byty a vlaky jezdily až na hlavní nádraží v České Lípě.[2]
  • 29. září 1979 byla zastavena veškerá osobní doprava na trati a úsek Kamenický Šenov - Česká Lípa byl snesen. Úsek Česká Kamenice - Kamenický Šenov byl zachován a byla zde provozována nákladní doprava na vlečku závodu Lustry.
  • Roku 1992 projel po posledním úseku trati Česká Kamenice - Kamenický Šenov nákladní vlak na vlečku Lustry. Trať byla uzavřena.
  • Roku 1997 byl na trati Česká Kamenice - Kamenický Šenov zaveden muzejní provoz historickými vozidly spolkem Klub přátel lokálky.
  • Roku 2007 trať odkupuje od státu soukromá společnost KŽC, s.r.o. Provozovatelem dráhy se stává dceřiná společnost KŽC Doprava, s.r.o.
  • 25. března 2016 začíná na trati provoz turistické linky T1 Kamenický motoráček Dopravy Ústeckého kraje.

Význam dráhy pro lokální průmysl[editovat | editovat zdroj]

Jen málokterá lokálka severních Čech tehdy vykazovala podél trati takovou bohatost průmyslu a živností. Ve Volfarticích s 3 000 obyvateli se vyrábělo dřevěné, řešetářské a keramické zboží (Holz-, Sieb- und Thonwaren), kvetlo zde pasířství (Gürtlerei), drátenictví (Drahtweberei), mlynářství, výroba skleněných perlí (Glasperlenraffinerie Stefan Hellmich), jedna firma a přibližně na 40 soustružnických mistrů provozovalo výrobu dýmek a špiček, nacházely se zde pobočky na výrobu drátěných plotů a výrobu octa a stolního oleje (Plates de Menage), výroba částí bonboniér, dóz a košíčků na cukřenky z poniklovaného a pozlaceného plechu, dřevěných kuchyňských potřeb.[3]

V Mistrovicích s 1 500 obyvateli se nacházela sklářská firma „J. Gürtler & Söhne”, na export orientované firmy: „J. Vogel & Sohn”, „Eduard Hegenbarth” a „Franz Martin”, obchodující s barevným a zlatě dekorovaným sklem či s jinak luxusním skl. zbožím nebo firma „Josef Renelt” zaměřená na výrobu skleniček z křišťálu. Firmy „E. Pelikan”, „F. Flügel”, „S. Koeppelin” a „K. Keller” se specializovaly na sklářské výrobky pro české, německé a jinak ve světě proslulé lázně, kde měly také své pobočky. Firma „Johann Zeckert & Sohn” se zabývala luxusními bronzovými výrobky a sklářstvím, které vyvážela do celého světa, obdobně firmy „Renelt & Würfel”. Firmy „Eduard Müller” a „H. Renelt” obchodovaly s brusnými kameny. Vzhledem k tomu, že sklářství se provozovalo po domech, existovala v obci celá řada malířů, rytců, brusičů, kuličů a pozlacovačů skla či pasířů.[3]

V Novém Oldřichově s 900 obyvateli se firma „Clemens Rasch & Sohn” věnovala výrobě surového skla, „Franz Wagner” bronzovým a sklářským výrobkům. Mezi významné skláře patřil i „Hermann Müller”. Sklářským sídlem byla též Prácheň s 1 100 obyvateli. Mezi ty význačné patřily firmy „S. Zinke & Söhne”, „Melzer & Co.”, „K. Uhle & Söhne”, „Cajetan Mayr & Sohn”, „Ernest Palme”, „Emil Günter” a celá řada penzionovaných pasiřů.[3]

Starobylé sklářské centrum Kamenický Šenov s 6 000 obyvateli se stávalo obzvláště v létě vyhledávaným turistickým cílem. Z renomovaných firem se staletou tradicí nelze vynechat firmy: „Gebrüder Palme-König”, „Stelzig”, „Kittel u. Co.”, „Lazarus u. Rosenfeld”, „Baws u. Dotter”, „Josef Löhnert”, „Josef Kelbel u. Co.”, „I. F. Tschakert”, „Czerney u. Co.”, přičemž dvě naposledy jmenované se zaměřovaly na obchod s Orientem. Pánové „Adolf Nückl” a „Jilek u. Vetter” provozovali výrobu surového skla, firmy „Elias u. Palme” a „A. F. Frenzel” výrobu lustrů ve velkém stylu. V Horním Prysku se nacházela exportní sklárna „Josef Palme”.[3]

Koncentraci průmyslu vykazovala také menší sídla. V Nové Vsi provozoval „Josef Böhm” větší pasířství spojené se sklářskou výrobou, která nacházela odbyt ve Vídni a v zahraničí, dále pak celá řada sklářských rytců a brusičů, v Manušicích to byli malíři skla. Vedle sklářského průmyslu se v této oblasti nacházely cihelny, koželužny, obchodovalo se s dobytkem, se senem a dřevem. Velký význam měly panské lesy a zahradnictví v Horní Libchavě. Celá oblast pak patřila k turistickým cílům s letními byty.[3]

Záchrana trati[editovat | editovat zdroj]

  • Roku 1994 byl založen Klub přátel lokálky, který si dal za cíl zprovoznit úsek tratě do Kamenického Šenova a provozovat na něm muzejní dopravu. Začala privatizace trati.
  • Roku 1995 na lokálce nakonec začaly první brigády na obnovu.
  • 1. července 1996 byla trať uvedena v usnesení vlády v seznamu tratí, které byly vyčleněny z celostátní dráhy a staly se samostatnými regionálními dráhami.
  • Roku 1996 dostal Klub přátel lokálky licenci na provozování dopravy.
  • 21. června 1997 vyjel z České Kamenice první muzejní vlak na trať do Kamenického Šenova.
  • Roku 1998 Drážní úřad v Praze vydal Klubu přátel lokálky úřední povolení k provozování dráhy. Na základě tohoto povolení si klub regionální dráhu Česká Kamenice – Kamenický Šenov pronajal od Českých drah a stal se tak jejím provozovatelem.

Muzejní provoz[editovat | editovat zdroj]

Klub přátel lokálky chtěl dráhu odkoupit od Správy železniční dopravní cesty. V jeho plánu bylo zahájení investic do trati, kompletní rekonstrukce nádražní budovy v Kamenickém Šenově a obnova části snesené trati z Kamenického Šenova pod silnici I/13. Na zbytku trati do České Lípy podporoval myšlenku využití drážního tělesa cyklostezkou[zdroj?].

T 211.1532 v Kamenickém Šenově

Muzejní dopravu Klubu přátel lokálky zajišťoval převážně motorovým vozem M 131.1441 „Hurvínek". Na trati byly provozovány i lokomotivy T 211.1532 „Kocour" s vlečným vozem nebo parní lokomotiva 423.0145.

V sobotu 5. srpna 2006 a v neděli 6. srpna České dráhy na základě vlastního interního nařízení znemožnily jízdy vlaků z muzejní železnice do stanice Česká Kamenice[zdroj?]. Podle tiskové zprávy Sdružení železničních společností České dráhy dopravci neposkytly žádné vysvětlení a tímto jednáním porušily platné smlouvy i Zákon o dráhách, který zaručuje dopravci s platnou licencí provoz i ve stanici, která leží na navazující dráze[zdroj?].

V roce 2006 Drážní úřad svým rozhodnutím[zdroj?] Klubu přátel lokálky odejmul licenci, jelikož zjistil, že Klub provozoval drážní dopravu na regionální dráze bez přidělené kapacity dopravní cesty, čímž porušil zákona 266/1994 Sb., o dráhách.

V závěru roku 2007 Správa železniční dopravní cesty vyhlásila výběrové řízení na prodej dráhy. Do soutěže se přihlásil Klub přátel lokálky a Klub železničních cestovatelů. Nabídka KPL byla vyřazena z důvodu dluhů organizace.

31. května 2008 Klub železničních cestovatelů převzal dráhu, 30. června 2009 proběhla na trati první jízda. Zahájení pravidelného provozu však bylo kvůli vandalismu a krádežím i kvůli dokončování některých technických úprav odloženo.[4][5] Zahájení provozu neproběhlo ani v roce 2010, v současné době (duben 2011) je zahájení plánováno na 1. července 2011.[6]

Motorový vůz M 152.0535 jede na pravidelném vlaku 2402 linky T1 z České Kamenice do Kamenického Šenova, v pozadí Zámecký vrch.

Po pěti sezónách provozu Kamenického motoráčku v režii KŽC Doprava, s.r.o. za podpory Libereckého kraje a měst Česká Kamenice a Kamenický Šenov došlo v roce 2016 k zásadními zvratu, kdy Ústecký kraj objednal na trati pravidelné sezónní turistické vlaky provozované o sobotách, nedělích a svátcích od dubna do října[7]. Tento provozní model byl v sezóně 2019 dále rozšířen tak, že od června do září je na trati každodenní provoz zajišťovaný 5 páry vlaků[8]. V železničním jízdním řádu pro rok 2020 je trať Česká Kamenice - Kamenický Šenov nově vedena pod číslem 082, provoz zůstává v rozsahu roku 2019.[9] Provoz zajišťuje KŽC Doprava, s.r.o. vlastními vozidly, o víkendu je standardně nasazován historický motorový vůz "Hurvínek" M131.1302 , v pracovní dny pak "Orchestrion" M152.0535.

Cyklostezka Varhany[editovat | editovat zdroj]

Po zemním tělese zrušeného úseku dráhy mezi zastávkou Česká Lípa střelnice až do Kamenického Šenova byla vybudována cyklostezka Varhany. Investorem byl Svazek obcí Cyklostezka Varhany, založený v roce 2001. Výstavba prvního úseku byla zahájena v říjnu 2007 a celá akce na úseku 17 km byla dokončena v roce 2013.[10]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. SMEJKAL, Ladislav. Historie a současnost podnikání na Českolipsku. Žehušice: Městské knihy s.r.o., 2009. ISBN 978-80-86699-58-5. Kapitola Železnice, s. 35. 
  2. Historie a současnost podnikání na Českolipsku, s. 36
  3. a b c d e Prager Tagblatt, Mi, 17. Juli 1907, S. 6 - 7
  4. Šenovská lokálka po letech zase jezdí
  5. OBRAZEM: zahájení sezóny na Šenovce Archivováno 9. 2. 2010 na Wayback Machine, Klub železničních cestovatelů, 1. 7. 2009
  6. KAMENICKO-ŠENOVSKÁ LOKÁLKA Archivováno 6. 5. 2011 na Wayback Machine, Klub železničních cestovatelů
  7. Nedávná minulost. KŽC [online]. [cit. 2019-11-13]. Dostupné online. 
  8. Vlak | Kamenický motoráček. KŽC [online]. [cit. 2019-11-13]. Dostupné online. 
  9. Jízdní řád 2019/2020 pro trať 082
  10. Kristýna Brožová. Slavnostní otevření tohoto týdne. i-noviny.cz [online]. 2013-09-04 [cit. 2013-09-04]. Dostupné online. 

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]