Žehušická kotlina
| Žehušická kotlina | |
|---|---|
 Přírodní památka Starkočský lom | |
| Nejvyšší bod | 280 m n. m. (vrstevnice) |
| Rozloha | 113,1 km² |
| Nadřazená jednotka | Čáslavská kotlina |
| Sousední jednotky | Labsko-klejnárská niva Ronovská tabule Kolínská tabule Železné hory |
| Podřazené jednotky | Starokolínská rovina Mikulášská kotlina Církvická kotlina |
| Světadíl | Evropa |
| Stát |  Česko |
 | |
| Horniny | slínovec, prachovec, metamorfity, váté písky, spraš |
| Povodí | Doubrava, Klejnárka → Labe |
| Souřadnice | 49°58′16″ s. š., 15°24′17″ v. d. |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Žehušická kotlina je geomorfologický okrsek v severozápadní části Čáslavské kotliny, ležící v okresech Kolín a Kutná Hora ve Středočeském kraji a v okrese Chrudim v Pardubickém kraji.
Poloha a sídla[editovat | editovat zdroj]
Území okrsku se nachází mezi sídly Kolín na severozápadě, Záboří nad Labem na severu, Podhořany u Ronova na jihovýchodě, Žleby na jihu a Čáslav na jihozápadě. Zcela uvnitř okrsku leží větší obce Církvice, Chotusice a Žehušice.[1]
Geomorfologické členění[editovat | editovat zdroj]
Okrsek Žehušická kotlina (dle značení Jaromíra Demka VIB–3B–1) náleží do celku Středolabská tabule a podcelku Čáslavská kotlina.
Balatka a Kalvoda[2] definuje Žehušickou kotlinu jako územně rozsáhlejší (zabírá i území Demkovy Labsko-klejnárské nivy), a člení ji na 3 podokrsky: Starokolínská rovina na severu, Mikulášská kotlina uprostřed a Církvická kotlina na jihu.
V Demkově vymezení kotlina sousedí s dalšími okrsky Středolabské tabule (Labsko-klejnárská niva na severozápadě, Ronovská tabule na jihu, Kolínská tabule na západě) a s celkem Železné hory na východě.[3]
Významné vrcholy[editovat | editovat zdroj]
- Kamajka (231 m)
- Žehušická skalka (225 m)
- Na Kačinách (220 m)
Nejvyšším bodem okrsku je okrajová vrstevnice (280 m) při hranici s Železnými horami.[2]
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ Žehušická kotlina na Mapy.cz
- ↑ a b BALATKA, Břetislav; KALVODA, Jan. Geomorfologické členění reliéfu Čech. Praha: Kartografie Praha, 2006. ISBN 80-7011-913-6.
- ↑ DEMEK, Jaromír; MACKOVČIN, Peter, a kolektiv. Zeměpisný lexikon ČR: Hory a nížiny. 2. vyd. Brno: AOPK ČR, 2006. 582 s. ISBN 80-86064-99-9.