Žákovská motivace

Žákovská motivace zvyšuje efektivitu učení, což směřuje k lepším výsledkům, ale také klade důraz na rozvoj potřeb, zájmů a dalších regulačních zkušeností. Žákovská motivace se rozlišuje na dva typy – vnitřní a vnější. Ve škole tuto dvojí roli nemůžeme rozdělit. U každého žáka se obě role motivace propojují, a pro učitele to znamená, že může pracovat s oběma typy. Žáky ve škole motivuje především pedagog. Motivuje je buď vědomě, kdy žákům uzpůsobuje podmínky pro učení, ale také nevědomě, při komunikaci a práci s dětmi.

Vnitřní motivace

V rámci vnitřní motivace se motivujeme se zájmem pro danou věc, buď proto, že se chceme učit novým věcem nebo jen proto, že děláme to, co nás baví. Následně jsme odměněni sebeuspokojujícím vnitřním pocitem, že jsme to dokázali. Příkladem může být dítě, které vidí krásně barevnou hračku. Ta ho velice zaujala a vzbudila v dítěti zájem a potřebu objevování.

Vnější motivace

U vnější motivace jsme spíše pobízeni k činnostem, o které my sami nemáme příliš vysoký zájem. Nevzniká potřeba se něco naučit nebo objevovat. Odměnou je pro nás pochvala či třeba dobrá známka. Jako příklad může být dítě, které si hraje s hračkami, protože se nudilo, protože nemělo dostatečně uspokojenou potřebu aktivity.

Motivační proces

Motivace je proces závislý na vnitřních a vnějších faktorech jedince. Na motivaci ve výchovně vzdělávacím procesu můžeme nahlížet ve dvojím smyslu, a to jako na možnost zvýšení efektivity činnosti žáků ve vyučování (děti se více hlásí, komunikují s učitelem, spolupracují) a jako na cíl školy (uskutečnění učebních cílů).

Motivační procesy u žáků jsou ve většině případů složité. Když se u žáků setká více potřeb (rychlé rozhodnutí, potřeba se napít, dopsat si zadání…) vzniklá situace obsahuje současně pozitivní a negativní hodnotu. V rámci školní úspěšnosti jsou žáci ovlivňováni převážně k pozitivním a úspěšným výkonům (pochopení učiva, získání výborného hodnocení…), ale v některých případech i k neúspěchům a žákovskému selhání (za nesplněný úkol dostane žák „pětku“). Nejsilněji ovlivňuje žákovské učení vnitřní motivace, která má velký vliv na kvalitu učení.

Žákovská motivace a její klíčové pojmy

Klíčové pojmy:

• Motivace – intrapsychický proces zvýšení aktivity; pohnutka k jednání
• Motiv – jednání člověka zaměřené na uspokojení určitých potřeb a splnění cíle
• Potřeba – výchozí motivační stav vyjadřující nějaký nedostatek nebo přebytek
• Zájem – trvalejší vztah jedince k činnostem, které má spojené s příjemnými pocity
• Incentiva – vnější podněty, které vzbuzují naši pozornost
• Vůle – úmysl nebo záměr k dosažení stanoveného cíle

Žákovská amotivace

V souvislosti s žákovskou motivací, velmi úzce souvisí i žákovská nemotivovanost neboli amotivace. Ta vyjadřuje absenci motivace k vykonávání činnosti ve škole. Objevuje se tehdy, kdy si žák nedůvěřuje, nevěří ve vlastní schopnosti, nevynakládá dostatečné úsilí, protože zastává názor, že je to k dosažení pozitivních výsledků zbytečné, že jeho snaha nebude úspěšná. Studenti se bojí vlastního selhání, a proto se spíše demotivují.