Šupinušky

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Wikipedie:Jak číst taxobox Šupinušky a rybenky

alternativní popis obrázku chybí
Rybenka domácí (Lepizma saccharina)
Vědecká klasifikace
Říše: živočichové (Animalia)
Kmen: členovci (Arthropoda)
Podkmen: šestinozí (Hexapoda)
Třída: hmyz (Insecta)
Řád: (parafyletický)
šupinušky (Thysanura)
Přirozené řády
Sesterská skupina
křídlatí (Pterygota)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Šupinušky (Thysanura) je bazální bezkřídlá skupina hmyzu v úzkém slova smyslu (tzv. jevnočelistných - Ectognatha). Jedná se o parafyletickou skupinu, zahrnující rybenky (Zygentoma) a chvostnatky (Archaeognatha, dříve též Microcoryphia). Bazální vývojovou větví hmyzu jsou chvostnatky, jejich sesterskou linií jsou tzv. Dicondylia, zahrnující vedle křídlatého hmyzu (Pterygota) druhou přirozenou podskupinu šupinušek - rybenky.[1][2][3] Rybenky tak v novém fylogenetickém pojetí nejsou synonymem šupinušek, jak bylo někdy dříve uváděno.

Rybenky (Zygentoma) mají zploštělé tělo, redukované oči, které se na temeni nestýkají (dobrý určovací znak - srv. chvostnatky) a kusadla připojená k hlavě dvěma klouby, jako všechen současný hmyz. Na zadečku mají dva štěty a jeden paštět, všechny přibližně stejně dlouhé (dobrý určovací znak - srv. chvostnatky).

Ekologie[editovat | editovat zdroj]

Šupinušky jsou teplo- a vlhkomilné, ale dokáží přežít i sucho. Tropické druhy jsou volně žijící, druhy mírného pásma obývají chráněná stanoviště, jako jsou lidské příbytky nebo hnízda sociálního hmyzu. Jsou to většinou všežravci, přičemž některé druhy mají schopnost trávit celulózu pomocí vlastních enzymů. Mohou se stát škůdci ve sklenících a knihovnách.

Stavba těla[editovat | editovat zdroj]

Šupinušky (Thysanura Latr.), řád hmyzu náležející do podtřídy Apterygogenea Br., postrádající tedy vůbec křídel, nemající žádné proměny. Ústroje ústní jsou bud' způsobilé ke kousání nebo ssací s makadly buď vyvinutými nebo nevyvinutými. Tykadla obyčejně dlouhá, oči složené zřídka vyvinuty, obyčejně jen očka jednoduchá a někdy i tato scházejí. Kroužky hrudní jsou buďto všecky tři asi stejné nebo je přední hruď malá. Zadeček ukazuje buď dva až šest nebo deset zřetelných kroužků, které někdy jsou opatřeny zakrslými okončinami. Cerci buď dokonale vyvinuty a někdy nacházíme i dlouhý přívěsek střední, nebo na zpodní straně břicha jest na 4. nebo 5. kroužku t. zv. vidlice a na prvém kroužku trubice břišní. Zažívací roura jest jednoduchá bez žlaz malpighických nebo se 4 – 8 žlazami. Vývoj upomíná na vývoj myriopod."[4]

Rozmnožování[editovat | editovat zdroj]

Oplození je vnější, samice sbírá spermatofor, u některých druhů se vyskytuje parthenogeneze.

Zástupci[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. GULLAN, P. J.; CRANSTON, P. S.. The Insects: An Outline of Entomology. 5. vyd. [s.l.] : Wiley Blackwell. ISBN 978-1-118-84615-5. Kapitola 7. Insect systematics: Phylogeny and classification. (anglicky)  
  2. SASAKI, Go; ISHIWATA, Keisuke; MACHIDA, Ryuichiro, MIYATA, Takashi; SU, Zhi-Hui. Molecular phylogenetic analyses support the monophyly of Hexapoda and suggest the paraphyly of Entognatha. BMC Evolutionary Biology [online]. , 31. říjen 2013, svazek 13, čís. 236, s. 1-10. Dostupné online. ISSN 1471-2148. DOI:10.1186/1471-2148-13-236.  (anglicky) 
  3. ZRZAVÝ, Jan. Four chapters about the monophyly of insect ‘orders’: A review of recent phylogenetic contributions. Acta Entomologica Musei Nationalis Pragae. 8. prosinec 2008, svazek 48, čís. 2, s. 217-232. [www.aemnp.eu/PDF/48_2/48_2_217.pdf Dostupné online] [PDF]. ISSN 0374-1036. (anglicky) 
  4. http://leccos.com/index.php/clanky/supinusky

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • MACEK, Jan. Bezobratlí (2). řídí Anděra Miloš ; redaktor Karel Vaněk; ilustrovali Pavel Dvorský, Petr Liška, Pavel Procházka, Lenka Vybíralová, Viera Postníková. 1. vyd. Praha : Albatros, 2001. 170 s. Svět zvířat ; sv. 11. ISBN 80-00-00918-8.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]