Šun (vládce)
| Šun | |
|---|---|
| čínský císař | |
 | |
| Narození | 23. století př. n. l. |
| Úmrtí | 2184 př. n. l. Šan-si |
| Předchůdce | Jao |
| Nástupce | Jü Velký |
| Potomci | Sang-csün |
| Otec | Ku-szou |
| Matka | Ốc Đăng |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Šun (čínsky pchin-jinem Shùn, znaky 舜) byl mytický čínský vládce, podle Zápisků historika poslední z Pěti legendárních vladařů. Podle tradiční činské chronologie panoval v letech 2255–2208 nebo 2233–2184 př. n. l.[1]
Historie[editovat | editovat zdroj]
Jeho klanové jméno bylo Jou-jü (čínsky pchin-jinem Yǒuyú, znaky 有虞), příjmení Jao (čínsky pchin-jinem Yáo, znaky 姚) či Čchung-chua (čínsky pchin-jinem Chónghuá, znaky zjednodušené 重华, tradiční 重華). jmenován byl i jako Jü Šun (čínsky pchin-jinem Yú Shùn, znaky 虞舜) nebo jednoduše Jü.[2]
V tradici konfuciánů a mohistů byl považován za moudrého vládce.[2] Pod vlivem konfuciánů zakotvil v čínské tradici jako vynikající panovník, moudrý a morální vůdce, společně s Jaoem a Jüem vzor pozdějších králů a císařů. Dlouho sloužil Jaovi. Načež si ho Jao vybral za svého nástupce místo nevhodných synů. Vyznal se v hrnčířství, zahnal čtyři neblahé bytosti střežící čtyři brány stran světa.[1] Vynikal ctnostmi a vzorným chováním k rodině, přestože ho neměla ráda a otec se ho pokusil zabít.
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ a b LIŠČÁK, Vladimír. Konfuciánství od počátků do současnosti. 1. vyd. Praha: Academia, 2013. 468 s. ISBN 978-80-200-2190-8. S. 348.
- ↑ a b THEOBALD, Ulrich. Chinaknowledge – a universal guide for China studies [online]. [cit. 2014-04-13]. Kapitola Persons in Chinese Mythology - Shun 舜. Dostupné online. (anglicky)
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Šun na Wikimedia Commons
