Štola Anna (Povrly-Roztoky)
| Štola Anna | |
|---|---|
_I.jpg) Štola Anna ve svahu Vysoké hory u Roztok | |
| Základní údaje | |
| Typ díla | historické hornické dílo |
| Těžba | stříbro |
| Poloha | |
| Stát |  Česko |
| kraj | Ústecký |
| okres | Ústí nad Labem |
| Obec | Povrly |
| Souřadnice | 50°41′29,86″ s. š., 14°10′25,4″ v. d. |
  štola Anna | |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Štola Anna (od 19. stol. též nazývaná Segen Gottes, česky Boží požehnání) je jednou z historických hornických štol, jimiž je protkán kopec Vysoká hora (Hohen Berg, 235 m n. m.)[1] na levém břehu Labe v Roztokách, místní části obce Povrly v okrese Ústí nad Labem (Ústecký kraj).
Geomorfologická a geologická charakteristika[editovat | editovat zdroj]
Geomorfologie[editovat | editovat zdroj]
Z geomorfologického hlediska se lokalita nachází na území okrsku Ústecké středohoří podcelku Verneřické středohoří, které představuje typické území neovulkanického georeliéfu s lávovými příkrovy a magmatickými suky.[2] Geomorfologický podcelek Verneřické středohoří přináleží do celku České středohoří v rámci Krušnohorské soustavy.
Geologie a mineralogie[editovat | editovat zdroj]
Ložisko v oblasti tzv. roztockého vulkanického centra,[3] které bylo hlavním těžištěm vulkanických aktivit v Českém středohoří, reprezentuje jediné polymetalické zrudnění prokazatelně terciérního původu na území Českého masivu.[1] Geologické pochody, které vytvořily na oherském riftu silně diferenciovaný vulkanický komplex, zde probíhaly v době před 42–10 milióny let. Roztocká subvulkanická struktura se specifickým výskytem horninových typů představuje jeden z nejdůležitějších tektonovulkanických uzlů mladého vývoje Českého masivu. Byla studována a popsána již v 19. století (např. J. E. Hibsch 1899[4]).[5]
Masív Vysoké hory při jižním okraji roztockého vulkanického centra tvoří monzodioritový peň, jehož stáří bylo stanoveno na 29,5 miliónů let. Centrální diatréma roztockého vulkanického centra je vyplněna zejména brekcií trachytu s karbonátovým tmelem. Tato brekcie je proniknuta mladšími trachyty a fonolity. V okolí brekcie se nacházejí tělesa olivinického nefelinitu, bazanitu a fonolitu.[1] Hlavní ložisko představují nejméně tři prakticky rovnoběžné rudní žíly, z nichž dvě procházejí tělesem monzodioritu, třetí, nejzápadnější, pak tělesem fonolitu. Minerální výplň je tvořena převážně karbonáty rodochrozitem, dolomitem a kalcitem, z rudních minerálů je zastoupen především sfalerit, dále galenit, tetraedrit a hessit se stopami stříbra, v menším množství pak pyrit a chalkopyrit. Ve zvětralých partiích žíly blíže k povrchu byl kromě limonitu zjištěn cerusit, smithsonit, sádrovec, malachit a azurit; starší autoři uvádějí ještě chryzokol, chalkozín a argentit.[1] Ojediněle byl zaznamenán i výskyt chalcedonu a achátu.[6]
Historie těžby[editovat | editovat zdroj]
Od středověku po 20. století[editovat | editovat zdroj]
V pracích některých autorů (Leonhard 1808, Hibsch 1927) se objevily spekulace, že roztocké rudní žíly byly těženy již ve 12. století, pro toto tvrzení však neexistují žádné relevantní důkazy.[1] Písemné záznamy, dokumentující těžbu stříbra v Roztokách, jsou doloženy až z první poloviny 16. století. Jsou uváděny například štoly Barbora, Josef, Sv. Kryštof a další. V poslední dekádě 18. století byla vysoko v horní části strmého údolí Katzengrund (též zvaného Köhlengrund) na výchozu rudní žíly zaražena štola Anna. Uvádí se, že v roce 1793 byla tato štola dlouhá 124 láter (235 metrů), avšak již v roce 1797 byly roztocké doly opuštěny jako málo výnosné.[1]
V roce 1853 se místní společenství těžařů, které vzniklo z popudu roztockého faráře Karla Wettengela, pokusilo obnovit těžbu ve štole Anna, která byla v tomto roce poprvé nově uváděna pod jménem Segen Gottes. Tyto pokusy o dolování však byly ukončeny již v roce 1856. Další pokusy o těžbu byly zahájeny až po půl století, v roce 1907, kdy se pustil do kutání ve starých štolách teplický podnikatel Josef Schmidt-Penitschka, jehož těžařské aktivity jsou z této doby známy i z oblasti Jiřetína pod Jedlovou. Vyzmáhány byly štoly Segen Gottes (štola Anna) a Kirchenstolln (Kostelní štola). Podle zkoušky z roku 1907 údajně obsahovala ve štole Segen Gottes jedna tuna rudy 278 g stříbra, podle další zkoušky z následujícího roku obsahovala tuna rudy 440 g stříbra.[1]
Turistická atrakce[editovat | editovat zdroj]
V roce 1929 byla štola Anna zpřístupněna pro turisty. Návštěvníci se mohli za malý poplatek projít podzemím, kde byly vystaveny kusy rud a staré hornické nářadí. Provozovatelkou této turistické atrakce byla roztocká občanka Elfrieda Hruschková, která pravděpodobně bydlela v domku (tzv. Zechenhaus) před ústím štoly. Nášvtěvy turistů skončily v roce 1935, kdy bylo ústí štoly zavaleno.[1] Na počátku 21. století byly na místě někdejšího domku patrné pouze jeho základy.
Po druhé světové válce[editovat | editovat zdroj]
V letech 1953 až 1956 bylo ložisko v Roztokách předmětem zájmu pracovníků teplického národního podniku Severočeský rudný průzkum. V roce 1953 byly vyzmáhány štoly Anna, Kostelní a Bezejmenná, přičemž štola Anna byla vyčištěna v délce 200 metrů. Pracovníci Severočeského rudného průzkumu v letech 1955 až 1956 pokračovali v ražbě štoly Anna podél hlavní rudné žíly o dalších 100 metrů, přičemž byly raženy i různě dlouhé překopy. Celková délka štoly po tomto průzkumu činila (bez překopů) 350 metrů.[1] Těžba zde poté již nikdy nebyla obnovena, štola byla na počátku 21. století částečně zavalena a nepřístupná.
-
Domy v někdejším Katzengrundu -
Místo, kde stával tzv. Zechenhaus -
Zavalený vstup do štoly -
Pomníček jeskyňáře před štolou -
Na haldě u štoly Anna
_XI.jpg)
_VIII.jpg)
_III.jpg)
_IV.jpg)
_VI.jpg)
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ a b c d e f g h i VELEBIL, Dalibor; BUFKA, Aleš. Polymetalické ložisko Roztoky v Českém středohoří [online]. Praha: Národní muzeum, 2002 [cit. 2016-02-10]. Dostupné online.
- ↑ BÍNA, Jan; DEMEK, Jaromír. Z nížin do hor. 1. vyd. Praha: Academia, 2012. 343 s. ISBN 978-80-200-2026-0. S. 126–127.
- ↑ CAJZ, Vladimír. České středohoří.Geologická a přírodovědná mapa 1 : 100 000. 1. vyd. Praha: Český geologický ústav, 1996. 1 mapa s. ISBN 80-7075-238-6.
- ↑ HIBSCH, Josef Emanuel. Erläuterungen zur geologische Karte des böhmischen Mittergebirges. Blatt II (Rongstock - Bodenbach). S. 1–101. Mineralogische und petrographische Mitteilungen [online]. 1899 [cit. 2016-02-11]. Svazek 19, s. 1–101. Dostupné online. (německy)
- ↑ CAJZ, Vladimír. Roztocká subvulkanická struktura [online]. Praha: Česká geologická služba, 1993-11-29 [cit. 2016-02-10]. Dostupné online.
- ↑ SVOBODA, Jiří. Tajemství Českého středohoří. 1. vyd. Ústí nad Labem: Imagine Media, 2014. 337 s. ISBN 978-80-905511-0-7. S. 152–153.
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- Skála, R., Ulrych, J., Ackerman, L., Jelinek, E., Dostál, J., Hegner, E. & Randa, Z. Tertiary alkaline Roztoky Intrusive Complex, České středohoří Mts., Czech Republic: Petrogenetic characteristics, International journal of Earth Sciences, 2014, Vol.103, S. 1233-1262. (anglicky)
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Štola Anna (Povrly-Roztoky) na Wikimedia Commons
