Štefan Barnáš

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Štefan Barnáš
Narození 19. ledna 1900
Slovenská Ves
Úmrtí 16. dubna 1964 (ve věku 64 let)
Pezinok
Místo pohřbení Prešovský kraj
Funkce katolický biskup (od 1949)
pomocný biskup
titulární biskup
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Štefan Barnáš (19. ledna 1900 Slovenská Ves19. dubna 1964 Pezinok) byl tajně vysvěcený slovenský římskokatolický biskup, novotomistický filozof, publicista, profesor teologie a filozofie, pomocný spišský biskup.

Počátkem 50. let byl za údajnou velezradu a vyzvědačství odsouzen k 15 letům odnětí svobody. Ze zdravotních důvodů mu byl po deseti letech umožněn pobyt mimo vězení, zůstal však pod policejním dozorem.

Život[editovat | editovat zdroj]

Narodil se v rolnické rodině ve Slovenské Vsi v okrese Kežmarok. Studoval na gymnáziích v Podolínci, Rožňavě a odmaturoval v Košicích v roce 1919. Teologii začal studovat v roce 1920 v bohosloveckém semináři v Spišské Kapitule a v letech 19211925 na teologické fakultě v Praze spolu s Františkem Skyčákem ml. Po vojenské službě a svěcení 29. června 1925 byl kaplanem v Námestově a od roku 1927 administrátorem farnosti v Liptovských Revúcach, kde se pod vlivem Andreje Hlinky politicky angažoval a vstoupil do Hlinkovy slovenské lidové strany. Po dosažení doktorátu teologie roku 1933 působil na Vysoké škole bohoslovecké ve Spišské Kapitule jako profesor dogmatické a fundamentální teologie, hebrejského jazyka a biblické archeologie; byl i prefektem semináře. Od roku 1937 byl vicerektorem a od roku 1945 rektorem semináře.

V polovině října 1949 Barnáš převzal na internunciatuře v Praze dekret papeže Pia XII. z 25. října 1949, kterým byl jmenován pomocným biskupem ve spišské diecézi bez práva nástupnictví. Biskupské svěcení přijal 5. listopadu 1949 z rukou spišského biskupa Jána Vojtaššáka a pomocného biskupa Martina Khebericha. Svěcení se konala v úzkém kruhu kolegů, rodiny a pracovníků biskupského úřadu. Vzhledem k tomu, že státní úřady nedaly souhlas k vysvěcení, je považováno za první tajné biskupské svěcení na Slovensku. Štefan Barnáš si za své heslo zvolil větu Ut intelligam corde (Abych porozuměl srdcem).

Odsouzení[editovat | editovat zdroj]

V červenci 1950 byl Barnáš zajištěn přímo v biskupské rezidenci a internován v soustřeďovacím táboře v obci Močenok. V roce 1951 byl odsouzen v Bratislavě za údajnou velezradu a vyzvědačství na 15 let vězení. Deset let byl vězněn v Ilavě, Ružomberku, na Mírově či v Leopoldově.

Po amnestii v roce 1960 mu byl ze zdravotních důvodů umožněn pobyt v kněžském domově v Pezinku, kde však byl nadále pod policejním dozorem. Zemřel 19. dubna 1964, pohřben byl ve svém rodišti ve Slovenské Vsi.

Dílo (výběr)[editovat | editovat zdroj]

Během svého života, hlavně v období do roku 1948, hojně přispíval filozofickými, teologickými a náboženskými články a studiemi, někdy i pod pseudonymem dr. Spišský, do těchto časopisů: Duchovní pastýř, Filozofický sborník, Katolické noviny, Kultura, Nová práce, Obroda, Slovák, Slovenské pohledy, Směr, Svatá rodina (redaktor), Světlo, Svoradov, Verbum.

Filozofické práce[editovat | editovat zdroj]

  • Náš vzorec životného diania. In: Svoradov, 1938, č. 4, s. 10–12.
  • Filozofia v modernej protestanskej teológii. Dialektická teológia (monografia), 1938.
  • Kresťanské bytie a nebytie. In: Kultúra, 1942, č. 1, s. 9 –13.
  • Niektoré črty modernej filozofie. In: Filozofický sborník, 1942, č. 4, s. 209–221.
  • Ešte k otázke kresťanskej filozofie. In: Kultúra, 1944, č. 2, s. 70–75.
  • Pravda a omyl individualizmu. In: Obroda, 1944, č. 8, s. 361–365.
  • Zmysel našich čias. In: Nová práca, 1946, č. 7, s. 100–101.
  • Obrana hĺbavého myslenia. In: Verbum, 1947, č. 2, s. 29–31.
  • Duchovná kultúra. In: Verbum, 1947, č. 3–4, s. 101–107.

Sociálně-filozofické a sociálně-teologické práce[editovat | editovat zdroj]

  • Boj – ale nie triedny. In: Svoradov, 1935/1936, č. 5–6, s. 20–23.
  • Prof. Dr. Spišský): Salónny sociálkomunizmus. In: Soradov, 1937, č. 4–5.
  • (Dr. Spišský): Červení legionári. In: Svätá rodina, 1939, č. 2, s. 76–78.
  • (Prof. Dr. Spišský): Vážne slovo k oltárnym bratom. In: Duchovný pastier, 1938, č. 4, s. 99. – 113.
  • O posilnenie prirodzených základov rodiny. In: Kultúra, 1942, č. 11, s. 470–474.
  • Cirkev a pospolitná myšlienka štátna a medzinárodná. In: Verbum, 1946, č. 6–7.
  • (rec): Rudolf Koštial: Kresťanstvo a sociálna otázka, 1946. In: Verbum, 1947, č. 9, s. 562–565.

Náboženské, nábožensko-výchovné a teologické práce[editovat | editovat zdroj]

  • Metafyzika apoštolovania. In: Svoradov, 1937, č. 7.
  • „Odkaz mŕtvych“ a myšlienka tolerancie. In: Kultúra, 1942, č. 5, s. 208–213.
  • Nakoľko poslúži kérygmatická teológia kazateľskému rečníctvu. In: Duchovný pastier, 1942, č. 10, s. 929–930.
  • Čoho treba dbať pri formovaní katolíckeho charakteru. In: Duchovný pastier, 1943, č. 7–8, s. 609–614.
  • Nové slovenské cirkevné dejiny. (K diskusii o diele J. Špirku: Cirkevné dejiny). In: Obroda, 1943/1944, č. 8, s. 361–364.
  • Človek a jeho bolesť. In: Smer, 1944, č. 1.
  • „Moderný svet“ sa blíži k Cirkvi. In: Kultúra, 1944, č. 4, s. 255–256.
  • Kňaz – druhý Kristus. In: Kráľovná mája, 1946, č. 12, s. 140–141.
  • Slovenský preklad Nového zákona. In: Verbum, 1947, č. 8, s. 409–414.

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Štefan Barnáš na slovenské Wikipedii.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]