Štefan Anián Jedlík

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Štefan Anián Jedlík
Narození 11. ledna 1800
Zemné,
Uhersko Uhersko
Úmrtí 13. prosince 1895
Győr,
Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Bydliště Győr
Alma mater univerzita v Pešti
Povolání profesor fyziky
Zaměstnavatelé lyceum v Győru
královská akademie v Bratislavě
univerzita v Pešti
Titul doktor filosofie
Nábož. vyznání římskokatolické – člen benediktínského řádu
Funkce rektor (Univerzita Loránda Eötvöse v Budapešti; 1863–1864)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Štefan Anián Jedlík (maďarsky Jedlík Ányos István, latinsky Stephanus Anianus Jedlik) (11. ledna 1800, Zemné13. prosince 1895, Győr) byl uherský fyzik.

Původ[editovat | editovat zdroj]

Jeho matka byla maďarská šlechtična a otec Slovák. Podle Jána Tibenského: …přestože vyrůstal v maďarském prostředí a maďarsky i cítil, po svých předcích byl nesporně slovenského původu, narodil se na Slovensku (v Zemném u Nových Zámků), navíc začas účinkoval v Bratislavě,… [1]

Život[editovat | editovat zdroj]

Štefan Anián Jedlík absolvoval gymnaziální studia v Trnavě (18101813) a Bratislavě (18141817) a po vstupu do benediktinského řádu (1817) pokračoval ve studiích na řádovém lyceu v Győru (18171820) a v Pannonhalmě (18201822, 18231825), kde studoval teologii. Mezitím v roce 1822 získal doktorát filozofie na Pešťské univerzitě a ve školním roce 1822/1823 vyučoval na benediktinském gymnáziu v Győru. V roce 1825 ho vysvětili za kněze, celý svůj aktivní život však působil jako profesor fyziky:

Po svém odchodu na důchod žil v řádovém domě benediktinů v Győru. V letech 18481849 byl děkanem filozofické fakulty a roku 18631864 i rektorem univerzity. Od roku 1858 byl řádným, od 1873 čestným členem Maďarské akademie věd.

Štefan Anián Jedlík zemřel 13. prosince 1895 v Győru v Maďarsku.

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Jedlíkův elektromotor

Štefan Anián Jedlík byl vynikajícím, vědecky aktivním experimentálním fyzikem a konstruktérem přístrojů, který se svými výsledky, zejména v oblasti zkoumání elektromagnetických jevů, zařadil mezi nejvýznamnější vědce 19. století. O svých experimentech jen pramálo publikoval a většinu svých přístrojů zkonstruoval pouze jako demonstrační pomůcky, čímž jeho objevy zůstaly většinou nepovšimnuty. Maďary a Slováky je považován za vynálezce dynama a elektromotoru.

Prokazatelně již v letech 18271829, jako první na světě zkonstruoval model elektromotoru, ve kterém pevnou i otáčející část tvořily elektromagnety. Jeho elektromagnetický rotor byl průkopnický i použitím rtuťového komutátoru. V roce 1842 použil podobný motorek pro pohon vozíku pohybujícího se na kolejích. V roce 1861, tedy alespoň pět let před Wernerem Siemensem popsal a použil princip samobuzení na dynamu vlastní konstrukce.

Úspěšně se zabýval i konstruováním galvanických článků a akumulátorů, při kterých aplikoval několik původních konstrukčních prvků, například síťovou elektrodu. Jeho baterie leydenských lahví (později trubkových kondenzátorů vlastní konstrukce) byly přístroji na výrobu elektrických jisker extrémně velkých délek. Použil v nich zapojení (1863), jehož princip multiplikace se dodnes využívá v technice vysokého napětí.

Unikátní parametry měli i jeho přístroje na řezání optických mřížek. Jedlík zkonstruoval ještě celou řadu elektrotechnických a jiných fyzikálních přístrojů a demonstračních pomůcek. Mezi jeho rané vynálezy patřilo i zařízení na výrobu sodové vody, které se stalo základem prvního takto zaměřeného podniku v Uhersku v roce 1841 a bylo tak jediným Jedlíkovým vynálezem, který ještě během jeho života našel průmyslové uplatnění.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Štefan Anián Jedlík na slovenské Wikipedii.

  1. Tibenský, J.: Dejiny vedy a techniky na Slovensku, 1979

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]