Štěpán Zavřel

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Štěpán Zavřel

Štěpán Zavřel
Narození 25. prosince 1932
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Úmrtí 25. února 1999 (ve věku 66 let)
Rugolo
ItálieItálie Itálie
Národnost česká
Vzdělání Gymnázium Jana Nerudy v Praze; Accademia di Belle Arti di Roma (Akademie krásných umění v Římě) - téma diplomové práce "Vývoj renesanční architektury v Čechách a její vztahy k renesanční architektuře italské" - obhajoba 1962
Povolání akademický malíř, grafik, ilustrátor, freskař
Významná díla ilustrace dětské Bible - Mit Gott unterwegs, Die Bibel für Kinder und Erwachsene neu erzählt (Bohem Press, 1996)
Ovlivněný Jiřím Trnkou
Vliv na dětskou ilustrátorskou školu v Sarmede (Scuola Internazionale d’Illustrazione )
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Nuvola apps bookcase.svg Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Štěpán Zavřel (25. prosince 1932 Praha25. února 1999 Rugolo) byl český ilustrátor, animátor, grafik, malíř a spisovatel.

Život[editovat | editovat zdroj]

Mládí[editovat | editovat zdroj]

Narodil se v rodině krejčího a švadleny, jako nejstarší ze tří sourozenců a jediný syn. Rodiče vlastnili krejčovství v Praze-Nuslích, oba však pocházeli z Vysočiny, z Hlinska resp. ze Studnic. Byl vychováván v křesťanské víře, která výrazně ovlivnila celé jeho umělecké směřování. Již od dětství projevoval zálibu v kreslení, kterou dále rozvinul profesor výtvarné výchovy Jaroslav Divíšek, Zavřelův vzor a jeden ze zdrojů počátečního nadšení. Po maturitě na Gymnáziu Jana Nerudy se v roce 1952 pokoušel dostat na různé vysoké školy uměleckého zaměření. Z důvodů neproletářského původu a katolické příslušnosti však na žádnou ze škol přijat nebyl. Externě přesto navštěvoval přednášky a knihovny na AVU, VŠUP a UK, zároveň se dost věnoval sportu a často chodil do divadel, muzeí a na výstavy. Od roku 1952 byl zaměstnán nejprve jako konturista a kolorista a později jako fázař a pomocný animátor ve filmovém studiu Bratři v triku vedeném Jiřím Trnkou. Následovala vojenská služba, mezi lety 1953–1955, po které se přestěhoval do bytu na Malé Straně a opět vrátil do studia, kde pracoval až do roku 1959. V tomto období značně cestoval a navštívil velkou část východní Evropy, kam bylo dovoleno vyjet. Současně také experimentoval s nejrůznějšími výtvarnými technikami, včetně xylografie, která ho pak provázela po zbytek života.

Útěk na Západ[editovat | editovat zdroj]

Štěpánu Zavřelovi se již delší dobu kvůli tehdejší politické a kulturní nesvobodě v hlavě rodila idea útěku z vlasti. Ta nabyla podoby v červnu roku 1959. Přemluvil kamaráda Milana Klikara, společně koupili kameru Paillard 16 cm a přihlásili se na 14 denní zájezd do Albánie s oddílem horolezců. V plánu měli utéct do Řecka, ovšem po přezkoumání situace na pečlivě střežených hranicích byli nuceni plány změnit. Další možnost útěku se však naskytla při zpáteční cestě. Letadlo muselo nečekaně přistát v Bělehradě a všichni cestující byli odvedeni do odbavovací haly. Zde se cesta Štěpána Zavřela s Milanem Klikarem rozešla. Zavřel totiž využil nastalé příležitosti a při čekání na opravu letadla unikl s kamerou z hlídané budovy. Jugoslávská policie ho chytila až po odletu letadla a následně deportovala do vězeňského tábora. Zde přebýval po dobu necelých dvou měsíců, po nichž uprchl. Následně po strastiplné cestě s traumatickými zážitky, kdy stěží utekl jugoslávským pohraničníkům, překročil italsko-jugoslávskou hranici nedaleko města Terst.

Odkaz[editovat | editovat zdroj]

V září 2011 bylo v Brazzaccu v Itálii otevřeno Museo Artistico ‘Štěpán Zavřel’[1] věnované životu a dílu Štěpána Zavřela.

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Ilustrace[editovat | editovat zdroj]

  • Maria Francesca Gagliardi; Der Zauberfisch (Annette Betz, 1966)
  • Zavřel Štěpán; Sie folgen dem Stern (Patmos, 1967)
  • Zavřel, Štěpán; Salz ist mehr als Gold (Nord-Süd Verlag, 1968)
  • Grimm, Brüder; Sterntaler (Patmos, 1969)
  • Guardini, Romano; Kreuzweg unseres Herrn und Heilandes (Křesťanská akadmie, 1970)
  • Zavřel, Štěpán; Die Geschichte eines Wassermanns (Nord-Süd Verlag, 1970)
  • Wölfel Ursula; Erde, unsere schöner Stern (Patmos, 1971)
  • Zavřel, Štěpán; Die verlorene Sonne (Nord-Süd, 1973)
  • Zavřel, Štěpán; Venedig morgen (Bohem Press, 1974)
  • Zavřel, Štěpán; Peter und Hansi (Gakken, 1975)
  • Zavřel, Štěpán; Der letze Baum (Bohem Press, 1977)
  • Bolliger Max; Die Kinderbrücke (Bohem Press, 1977)
  • Zavřel, Štěpán; The Last Tree (Macdonald and Jane’s, 1978)
  • Bolliger Max; Das Hintenlied (Bohem Press, 1978)
  • Zavřel Štěpán; Der Schmetterling' (Bohem Press, 1980)
  • Bolliger Max; De Bernebrege (Algemiene Fryske Underrjocht Kommisje, 1981)
  • Zavřel, Štěpán; In Betlehem geboren (Patmos, 1981)
  • Zavřel, Štěpán; Mein erstes Weihnachtsbuch (Patmos, 1982)
  • Zavřel, Štěpán; Grossvater Thomas (Bohem Press, 1983)
  • Eiichi Sekine; Fushigina kusa no himitsu (Gakken, 1984)
  • Bolliger, Max; Les nains de la montagne (Bohem Press, 1985)
  • Bolliger Max; Die Riesenbirge (Bohem Press, 1985)
  • Hasler, Evelin; Die Blumenstadt (Bohem Press, 1987)
  • Maury, Brigitte et Paravel, Dominique; Sous la lagune de Venise (Bohem Press, 1987)
  • Zavřel, Štěpán und Naumann, Dieter; Der Garten des Tobias (Peters, 1988)
  • Škutina, Vladimír; Ukradený Ježíšek (Bohem Press, 1988)
  • Bolliger, Max:; Jakob der Gaukler (Bohem Press, 1991)
  • Zavřel, Štěpán; Liétajuci deduško (Bohem Press, 1991)
  • Bolliger Max; Jona (Lehrmittelverlag , 1994)
  • Schindler Regine; Mit Gott unterwegs, Die Bibel für Kinder und Erwachsene neu erzählt (Bohem Press, 1996)

Literární dílo[editovat | editovat zdroj]

  • Zavřel, Štěpán; Sie folgen dem Stern (Patmos, 1967)
  • Zavřel, Štěpán; Salz ist mehr als Gold (Nord-Süd Verlag, 1968)
  • Zavřel, Štěpán; Die Geschichte eines Wassermanns (Nord-Süd Verlag, 1970)
  • Zavřel, Štěpán; Die verlorene Sonne (Nord-Süd, 1973)
  • Zavřel, Štěpán; Venedig morgen (Bohem Press, 1974)
  • Zavřel, Štěpán; Peter und Hansi (Gakken, 1975)
  • Zavřel, Štěpán; Der letze Baum (Bohem Press, 1977)
  • Zavřel, Štěpán; The Last Tree (Macdonald and Jane’s, 1978)
  • Zavřel, Štěpán; Der Schmetterling (Bohem Press, 1980)
  • Zavřel, Štěpán; In Betlehem geboren (Patmos, 1981)
  • Zavřel, Štěpán; Mein erstes Weihnachtsbuch (Patmos, 1982)
  • Zavřel, Štěpán; Grossvater Thomas (Bohem Press, 1984)
  • Zavřel, Štěpán und Naumann, Dieter; Der Garten des Tobias (Peters, 1988)
  • Zavřel, Štěpán; Liétajuci deduško (Bohem Press, 1991)[2]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Museo Artistico ‘Štěpán Zavřel’
  2. Worldcat.org: Seznam literárních děl Štěpána Zavřela

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • MÍKA, Tomáš; TONZIG, Maria, aj. Štěpán Zavřel. Souvislosti. 3 2009, roč. XX, s. 123-221. [www.souvislosti.cz Dostupné online]. ISSN 0862-6928.  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]