Štír tlustorepý

Štír tlustorepý
	Samička štíra tlustorepého
Vědecká klasifikace
Říše	živočichové (Animalia);
Kmen	členovci (Arthropoda);
Podkmen	klepítkatci (Chelicerata);
Třída	pavoukovci (Arachnida);
Řád	štíři (Scorpionida);
Čeleď	Buthidae;
Rod	štír (Androctonus);
Binomické jméno
	Androctonus australis; (Linné, 1758)
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Štír tlustorepý (Androctonus australis) je silně jedovatý druh štíra s někdejším českým názvem štír africký.

Areál

Areálem štíra tlustorepého je severní Afrika. Štír tlustorepý je v severní Africe považován za štíra, s jehož jedem přichází člověk do styku nejčastěji.^[1]

Popis

Je až 12 cm velký. Má žlutavé zbarvení, které ho maskuje na písčitém podkladu.^[2] Lze jej snadno zaměnit s příbuzným štírem Amoreuxůvým (Androctonus amoreuxi).

Ekologie

Žije skrytým způsobem života, nejčastěji obývá nory, které si sám hloubí, ale nepohrdne ani úkryty pod kameny. V místech výskytu je velice hojný. Může mít až šedesát mláďat a dožívá se vysokého věku. Ve sbírce Národního muzea je uložena samice, která byla podle poznámky chovatele držena v zajetí již jako dospělá 18 let.^[3] (U velkého neškodného štíra nejdelšího je délka života ve volné přírodě odhadována na 25 až 30 let.)

Jedovatost

Z počtu 183 bodnuti, kdy byl štír tlustorepý přesně určen, byl ve 142 případech původcem právě tento druh. Statistika uvádí, že 80 % všech smrtelných případů bodnutí štírem a 95 % všech smrtelných případů v severní Africe má na svědomí právě štír tlustorepý. Při zmapování 20 164 případů bodnutí štírem tlustorepým byla zjištěna úmrtnost u dospělých osob 1,27 %, u školních dětí 3,66 % a u malých dětí 7,78 %.^[1]

Chov

K chovu je vhodné pouštní terárium o rozměrech 30 × 20 × 20 cm (d. v. š). Jako podklad je vhodná vyšší vrstva písku, jelikož štír tlustorepý rád hrabe. Denní teplota 30–35 °C, noční 25 °C. Nutná je minimální vlhkost. Vodu je třeba dodávat rosením přibližně jednou měsíčně. Štíry je vhodné chovat samostatně. Je nejčastěji chovaným štírem rodu Androctonus.

Odkazy

Reference

1 2 KOVAŘÍK, František. Štíři. 1. vyd. Jihlava: Madagaskar, 1998. 175 s. ISBN 80-86068-10-2. Dostupné také z archivu: https://web.archive.org/web/20080216124725/http://www.sweb.cz/marid01/jedovatost.html
↑ SMRŽ, Jaroslav. Základy biologie, ekologie a systému bezobratlých živočichů. 1. vyd. V Praze: Karolinum, 2013. 192 s. ISBN 978-80-246-2258-3.
↑ KOVAŘÍK, František. Štíři. 1. vyd. Jihlava: Madagaskar, 1998. 175 s. ISBN 80-86068-10-2. Dostupné také z archivu: https://web.archive.org/web/20080216202422/http://www.sweb.cz/marid01/2.html

Literatura

KOVAŘÍK, František. Štíři. 1. vyd. Jihlava: Madagaskar, 1998. 175 s. ISBN 80-86068-10-2.
KOVAŘÍK, František. Štíři. 1. vyd. Rudná u Prahy: Robimaus – sdružení Magdaléna a Robert Javorských, 2009. 69 s. Abeceda teraristy. ISBN 978-80-87293-10-2.
SMRŽ, Jaroslav. Základy biologie, ekologie a systému bezobratlých živočichů. 1. vyd. V Praze: Karolinum, 2013. 192 s. ISBN 978-80-246-2258-3.

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu štír tlustorepý na Wikimedia Commons

Pahýl

Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.
Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.

[jedov-1] 1 2 KOVAŘÍK, František. Štíři. 1. vyd. Jihlava: Madagaskar, 1998. 175 s. ISBN 80-86068-10-2. Dostupné také z archivu: https://web.archive.org/web/20080216124725/http://www.sweb.cz/marid01/jedovatost.html

[2] SMRŽ, Jaroslav. Základy biologie, ekologie a systému bezobratlých živočichů. 1. vyd. V Praze: Karolinum, 2013. 192 s. ISBN 978-80-246-2258-3.

[3] KOVAŘÍK, František. Štíři. 1. vyd. Jihlava: Madagaskar, 1998. 175 s. ISBN 80-86068-10-2. Dostupné také z archivu: https://web.archive.org/web/20080216202422/http://www.sweb.cz/marid01/2.html

[1]

[2]

[3]