Španělský vodní pes

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Španělský vodní pes
Perro agua.jpg
Základní informace
Země původu ŠpanělskoŠpanělsko Španělsko
Využití

Původní: Pastevecký pes

Dnes: Vodní záchranář, společník
Tělesná charakteristika
Hmotnost

Pes: 18-22 kg

Fena: 14-18 kg
Výška †

Pes: 44-50 cm

Fena: 40-46 cm
Barva Většinou jedno- až dvoubarevné, v různých odstínech bílé, hnědé, šedé a černé.
Klasifikace a standard
Skupina FCI Slídiči, retrívři a vodní psi
Sekce FCI Vodní psi
ČMKU standard
† výška uváděna v kohoutku

Španělský vodní pes (španělsky Perro de Agua, anglicky Spanish Water dog), známý také jako andaluský turecký pes, je poměrně staré psí plemeno pocházející ze Španělska.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Výstavní španělský vodní pes v estonském Tallinu

Zemí původu španělského vodního psa je Španělsko, kde se dodnes vyskytuje mnoho jedinců. Plemeno je poměrně staré, první zmínky o něm jsou z první poloviny 17. století.[1] Přesto, že toto plemeno spadá dle FCI do sekce vodních psů, jeho původním využitím byly pastevecké práce, jako je nahánění dobytka, většinou ovcí. Později se prokázal i jako dobrý hlídač majetku a pomocník rybářů, kterým vytahoval sítě na břeh a naháněl ryby. Jejich předky jsou nejspíše portugalští vodní psi a francouzští barbeti, ale protože se do dnešní doby žádné písemné informace o křížení nezachovaly, je to pouze domněnka.

V roce 1973 započal první čistokrevný chov těchto psů.[1] V roce 1981 se první jedinci tohoto plemene objevili i na výstavě ve Španělsku[2] a o pár let později v roce 1985 byl sepsán první standard plemene o španělský vodní pes byl provizorně uznán FCI — oficiálně se tak stalo až v roce 1992 při zasedání FCI v Dortmundu.[2]

Oficiální používaná zkratka je SVP.

Povaha[editovat | editovat zdroj]

Španělský vodní pes je inteligentní a bystrý pes s hravou a veselou povahou. Dobře se cvičí, ale je i velmi aktivní a potřebuje pohyb. Je temperamentní a vždy ostražitý, loajální ke své rodině, kterou si hodně oblíbí, může se na ní stát dokonce závislý. Má rád práci ve vodě, ale i veškerý pohyb. Má vlohy pro pastevectví i pro lov a v obou dvou disciplínách ho lze uplatnit. Je citlivý a nemá rád bití.

Je to dobrý hlídač, nejen kvůli svému vysokému hlasu, ale i pro svoji loajalitu, odvahu a potřebu chránit svého majitele a jeho majetek. Není přehnaně agresivní a i když hodně štěká, jen málokdy kouše. Nikdy by vědomě neublížil majiteli.

Děti má rád a má s nimi nekonfliktní vztah, avšak tahání ho za srst ho bude bolet, je tedy dobré nejdříve děti seznámit s tím, jak se ke psu mají chovat.

Dospělý pes

Je vhodné jej chovat ve smečce s jinými psy. Vychází s nimi dobře, není vůči nim ani příliš dominantní. Protože má ale sklony pronásledovat rychle se pohybující předměty, seznamován s jinými zvířaty musí být již od útlého věku.

Péče[editovat | editovat zdroj]

Péče o srst[editovat | editovat zdroj]

Srst vyžaduje každodenní pročesávání a střihání alespoň 2x v roce. Výstavním jedincům dokonce jejich majitelé ručně rozplétají srst od konečků až po kůži. Není vhodné ho často mýt šamponem, protože jeho srst by mohla začít plstnatět a pokud by po vykoupání nebyl dobře rozčesán, srst by se zacuchala do hustých chuchvalců.

Pohyb[editovat | editovat zdroj]

Vyžaduje neustálou zátěž a pohyb. Pokud se nudí, může začít ničit všechny věci v jeho dosahu, což může přerůst až k záchvatům. Nejoblíbenějším typem pohybu pro něj je plavání nebo chůze. Chůze ho baví, ale není dobré nechávat ho běhat v prachu, který by se mu nabalil na srst.

Výcvik a výchova[editovat | editovat zdroj]

Výchova španělského vodního psa by měla být naprosto bez násilí, protože tento pes je velmi citlivý a mohla by se u něj vyvinout agresivní reakce na vás. Může je vést i člověk nezkušený, který teprve s kynologií začíná. Výcvik je nutný.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b FOGLE, Bruce. Velká encyklopedie psů. 5.. vyd. [s.l.]: Slovart, 2006. 409 s. ISBN 978-80-7391-481-3. S. 8, 207. 
  2. a b Archivovaná kopie. www.mazlicci.cz [online]. [cit. 2014-10-13]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2012-08-12. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]