Špýrská smlouva (1570)
| Špýrská smlouva | |
|---|---|
| Typ | mírová smlouva |
| Téma | rozdělení moci v Uhersku, status Sedmihradska |
| Data | |
| Podepsáno | 16. srpna 1570 |
| Místo podpisu |  Špýr, Svatá říše římská |
| Strany | |
| Signatáři |  Maxmilián II. Habsburský Jan Zikmund Zápolský |
| Země | Uherské království Východní Uhersko |
| Obsah | |
| Důvod | pokračující dvojvládí v Uhersku po bitvě u Moháče a potřebné vyjasnění mocenského uspořádání |
| Cíl | ukončení sporu mezi Královským Uherskem a Východním Uherskem; uznání Sedmihradska jako římskoněmeckého léna |
| Důsledky | vznik Sedmihradského knížectví; Jan Zikmund se vzdal královského titulu a stal se knížetem |
| Jazyk | latina |
Špýrská smlouva, podepsaná na říšském sněmu ve Špýru v roce 1570, byla mírovou dohodou mezi dvěma uherskými královstvími – Královským Uherskem vedeným Maxmiliánem II. a Východním Uherským královstvím, kterému vládl Jan Zikmund Zápolský. Tato smlouva vedla k ustanovení Sedmihradského knížectví.
Sedmihradsko před Špýrskou smlouvou
[editovat | editovat zdroj]Na rozdíl od autonomního Chorvatského království nebylo středověké Sedmihradsko samostatnou zemí Svaté uherské koruny, ale pouze správní oblastí[1] a nedílnou součástí[2][3] středověkého Uherského království.
Postavení Sedmihradska po uzavření smlouvy
[editovat | editovat zdroj]
Jan Zikmund se vzdal titulu uherského krále, nicméně Maxmilián II. uznal jeho autoritu jako „sedmihradského knížete“. Na oplátku Jan Zikmund uznal Maxmiliána II. jako uherského krále a přijal jeho svrchovanost nad svým knížectvím.[4]
Jan Zikmund přijal titul „kníže Sedmihradska a částí Uherského království“ (latinsky: princeps Transsylvaniae et partium regni Hungariae dominus).[5] Podle smlouvy zůstávalo Sedmihradsko součástí Uherského království z hlediska veřejného práva. Špýrská smlouva výslovně zdůraznila, že panství Jana Zikmunda náleží Svaté uherské koruně a nesmí je nijak zcizit.[6]
Tato smlouva, podobně jako dřívější Nagyváradská smlouva, potvrzovala princip jednotného Uherska. Partium a Sedmihradsko byly svěřeny Janu Zikmundovi Zápolskému jako vazalovi krále Maxmiliána. Jak již bylo zmíněno, Zápolští drželi Partium už dříve, ale nyní jejich panství oficiálně uznali Habsburkové. V jistém smyslu Jan Zikmund vyměnil královský titul za území.
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]V tomto článku byl použit překlad textu z článku Treaty of Speyer (1570) na anglické Wikipedii.
- ↑ MACARTNEY, Carlile Aylmer. Hungary: From Ninth Century Origins to the 1956 Uprising. [s.l.]: Transaction Publishers, 2008. 306 s. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2020-05-14. ISBN 978-0-202-36665-4. S. 23. (anglicky) Google-Books-ID: kjInqy_sxisC.
- ↑ ROSU, Felicia. Elective Monarchy in Transylvania and Poland-Lithuania, 1569-1587. [s.l.]: Oxford University Press, 2017. 240 s. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2020-05-14. ISBN 978-0-19-250643-6. S. 24. (anglicky) Google-Books-ID: Y_pADwAAQBAJ.
- ↑ BRUBAKER, Rogers; FEISCHMIDT, Margit; FOX, Jon; GRANCEA, Liana. Nationalist Politics and Everyday Ethnicity in a Transylvanian Town. [s.l.]: Princeton University Press, 2018. 482 s. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2020-05-14. ISBN 978-0-691-18779-2. S. 57. (anglicky) Google-Books-ID: n_1ZDwAAQBAJ.
- ↑ PETTEGREE, Andrew. The Reformation World. [s.l.]: Psychology Press, 2000. 600 s. Dostupné online. ISBN 978-0-415-16357-6. S. 192. (anglicky) Google-Books-ID: ZdSVnJDClesC.
- ↑ KEUL, István. Early Modern Religious Communities in East-Central Europe: Ethnic Diversity, Denominational Plurality, and Corporative Politics in the Principality of Transylvania (1526-1691). [s.l.]: BRILL, 2009. 337 s. Dostupné online. ISBN 978-90-04-17652-2. S. 61. (anglicky) Google-Books-ID: 5J09mqMWiogC.
- ↑ ENDREY, Anthony. The Holy Crown of Hungary. [s.l.]: Hungarian Institute, 1978. 152 s. Dostupné online. ISBN 978-0-9596972-1-6. S. 70. (anglicky) Google-Books-ID: ewYiAAAAMAAJ.