Šlapací tříkolka
Šlapací tříkolka (zastarale tricykl[1], většinou jen tříkolka) je jízdní kolo se třemi koly. Obecně jsou vhodné pro běžné využítí, ale také jako nákladní kola či pro přepravu cestujících.
Historie
[editovat | editovat zdroj]
Úplně první tříkolka vznikla v 17. století v Německu. Tělesně postižený Stephan Farffler upravil invalidní vozík tak, že ho bylo možné pohánět ručním otáčením pedálů. Tento stroj vynalez v roce 1655, když mu bylo pouhých 22 let. Jednalo se o první reálně využívaný dopravní prostředek využívající lidské síly.[2]
Konstrukce
[editovat | editovat zdroj]Dle druhu použití se může jednat buď o konstrukci s dvěma koly vepředu, nebo dvěma koly v zadu. Ne vždy jsou kola stejně velká. Každá varianta má jiné výhody. Na konci 19. století existalovaly i tříkolky s dvěma menšími koly v jedné řadě a jedním velkým v druhé řadě.[3] Tato varianta ale nebyla příliš rozšířená.
Technicky všechny fungují na stejném principu jako klasické jízdní kolo. Mohou být i skládací, sportovní, nákladní či na ležení - ta jsou zpravidla poháněná rukama, ne nohama.
Rozchod zadních kol je většinou úzpůsoben výšce jezdce. U některých modelů je i možné rozvor změnit.[4]
Využití
[editovat | editovat zdroj]Oproti klasickému jízdnímu kolu má mnohem lepší stabilitu, proto je vhodná pro lidi s omezenou pohyblivostí, například děti, seniory či tělesně postižené.
Dětské tříkolky
[editovat | editovat zdroj]Dětské tříkolky jsou nejčastěji využívanou variantou tohoto dopravního prostředku. Dětem poskytují větší bezpečí při jízdě, a odpadá nutnost dobré rovnováhy. Oproti klasickým tříkolkám mají pár konstrukčních specifik.
V drtivé většině případů jsou používány pouze pro pomalou jízdu, a není tady potřeba mít více převodů. Ze své podstaty se tedy jedná o tříkolky s pevným převodem. Pedály jsou také často umístěné přímo na předním kole, a to díky odlišnému posedu. Sedlo bývá pohodlnější a širší. Může se jednat až o lehokolo, při kterém má dítě lehavou polohu při jízdě. Tříkolky pro nejmenší děti někdy také nemají vůbec žádné pedály, jedná se tedy o tříkolové odrážedlo.
Některé dětské tříkolky také využívají materiály, které jsou u běžných tříkolek a kol naprosto raritní - například plast a dřevo.
Nákladní tříkolky
[editovat | editovat zdroj]Díky lepší stabilitě jsou tříkolky ideální pro přepravu nákladu. Nákladní tříkolky se používají běžně v mnoha zemích na světě. S postupným rozšiřováním elektrokol se začal pomocný elektropohon používat i pro nákladní kola a tříkolky, kde má obrovský potenciál. S elektrokolem lze dousáhnout větší maximální nosnosti.
Většinou se pro přepravu nákladu používý konstrukce s dvěma koly v zadu, a to hlavně díky lepšímu výhledu pro řidiče.
Přepravní tříkolky
[editovat | editovat zdroj]Tříkolky nabízejí oproti klasickému tandemovému kolu velmi pohodlné sezení. Jsou tedy vhodné pro přepravu cestujících. K tomu se využívají jak tříkolky se dvěma koly vepředu, tak se dvěma koly vzadu.
Konstrukce se dvěma koly vepředu je vhodná k přepravě cestujících, kteří chtějí vidět před sebe. Své využití našly tříkolky například v projíždkách pro seniory.[5] Ti mají díky sezení před řidičem dobrý výhled, a lépe si tak užijí vyjížďku. Tento projekt vození seniorů vznikl v roce 2012 v Dánsku a rozšířil se po celé Evropě.[6]
Pro tělesně postižené
[editovat | editovat zdroj]Díky lepší stabilitě tří kol jsou tříkolky ideální pro přepravu tělesně postižených osob. Často se také využívají v kategorii lehokol.
Existují speciální varianty lehokolových tříkolek, které lze ovládat i jen jednou končetinou ze čtyř.[7]
Turistika a zábava
[editovat | editovat zdroj]Svým zajímavých a netradičním vzhledem láká provoz tříkolek i pro zábavní využití. Je možné si je pronajmout například pro sjezd sjezdovek v létě, nebo pro projíždky po přírodě.[8]
Speciální varianty
[editovat | editovat zdroj]Existují i speciální, raritní verze, které lze vidět spíše v muzeu, než na veřejnosti. Jedním z takových je například tříkolový hydrocykl, tedy tříkolka pro pohyb na vodě. Existovala i obojživelná varianta.[9]
Své využití měly i v armádě. Existovalo hned několik variant tříkolových vojenský kol, které byly speciálně přizpůsobené vojenským potřebám. Některé měly připevněné přímo na tříkolce težké kulomety.[10] Používaly se i tandemové tříkolky pro přepravu více vojáků najednou.[11]
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ Ottův slovník naučný. Praha: J. Otto, 1907. 1077 s. Dostupné online. S. 531.
- ↑ Il triciclo meccanico EN. mostre.museogalileo.it [online]. [cit. 2026-01-22]. Dostupné online.
- ↑ Unusual Tricycles.. www.douglas-self.com [online]. [cit. 2026-01-22]. Dostupné online.
- ↑ Stanley-Show. Velocipedista. Praha: Josef Kohout, 1888-03-15, roč. 1, čís. 6, s. 82. Dostupné online.
- ↑ HAGHOFER, Iva. S cyklorikšou vozí důchodce na výlety. Rád dělám lidem radost, říká dobrovolník. Deník.cz. 2024-10-18. Dostupné online [cit. 2026-01-22].
- ↑ Bicyklovanie neobmedzené vekom [online]. [cit. 2026-01-22]. Dostupné online. (slovensky)
- ↑ Muž přišel o ruce a nohu. Lehokolo je pro něj výzvou. iDNES.cz [online]. 2021-10-10 [cit. 2026-01-22]. Dostupné online.
- ↑ Nové atrakce v Krkonoších: vodní svět, tříkolky nebo let na lanovce. iDNES.cz [online]. 2015-07-27 [cit. 2026-01-23]. Dostupné online.
- ↑ Zemní a vodní tricykl. Z říše vědy a práce. F. Šimáček, 1893-1894, roč. 2, s. 102. Dostupné online.
- ↑ Cyklisté dělostřelci. Věda a práce. Praha: F. Šimáček, 1902-04-11, roč. 10, čís. 15, s. 16. Dostupné online.
- ↑ Cyklisté dělostřelci. Věda a práce. Praha: F. Šimáček, 1902-04-11, roč. 10, čís. 15, s. 15. Dostupné online.
Související články
[editovat | editovat zdroj]Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu tříkolka na Wikimedia Commons
