Škola pomluv

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Škola pomluv
Žid Mojžíš (Moses), postava ze hry na obraze Johana Zoffanyho z roku 1781
Žid Mojžíš (Moses), postava ze hry na obraze Johana Zoffanyho z roku 1781
Základní informace
Původní názevThe School for Scandal
AutorRichard Brinsley Sheridan
Žánrkomedie mravů
ZeměSpojené království
Jazykangličtina
Premiéra8. května 1777
Místo premiéryLondýn, Theatre Royal v Drury Lane
PřekladVáclav Zelený roku 1855 pod pseudonymem Štěpán Ostrovský
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Škola pomluv, česky také jako Klevety nebo Škola pohoršení (1777, The School for Scandal) je komedie o pěti jednáních anglického dramatika irského původu Richarda Brinsleyho Sheridana.[1] Jedná se o nejslavnější autorovu hru a zároveň o stěžejní dílo anglického dramatu 18. století. Hra je založena na etice osvícenského sentimentalismu, má mravoličný a satiricko-kritický charakter spočívající v zobrazení každodenního povrchního společenského styku a je zaměřena proti přetvářce a pokrytectví nejen aristokratických, ale i měšťanských kruhů.[2]

Sheridan ve Škole pomluv navázal na starší komedie mravů, ale obohatil tento žánr o sentimentální senzibilitu a o mnohostrannější zobrazení postav, jehož základem již nejsou jen jejich abstrahované povahové vlastnosti, ale především rozpor mezi jejich vnitřní osobností a jejich společenskou maskou. Zároveň je komedie zaměřena proti lacinému sentimentu a teatrálnosti tehdejšího anglického divadla.[2]

Obsah hry[editovat | editovat zdroj]

Komedie se odehrává v londýnských aristokratických salónech[3] a začíná v domě lady Sneerwellové. Tato bohatá a elegantní mladá vdova je hlavou společnosti, která šíří klevety a vytváří neklid svými intrikami. Do této společnosti patří rovněž pan Snake, který na pokyn lady Sneerwellové posílá do společenských rubrik falešné historky a padělá pro ní dopisy, lady Teazlová, mladá choť sira Petra Teazla, původně milá venkovská dívka, ze které se po příchodu do Londýna pod vlivem lady Sneerwellové stala rozmařilá a flirtující dáma, paní Candourová, předstírající dobromyslnost a čestnost, sir Benjamin Backbite, který doufá, že se ožení s chráněnkyní sira Petra Marií, která má velké věno, pan Crabtree, snažící se pro svého synovce sira Benjamina Marii získat, a také Josef Surface, který vystupuje jako člověk vznešených zásad, ale ve skutečnosti je to pokrytec a darebák. Lady Teazlová s ním flirtuje a on předstírá, že jí miluje, aby jí svedl, ale zároveň usiluje kvůli věnu o Marii. Marie jej však odmítá, protože má ráda jeho mladšího bratra Karla, který je sice znám svou svou extravagancí, ale v jádru je to poctivý člověk.

Lady Teazlová – ilustrace z roku 1828

Protože o Karla má zase zájem lady Sneerwellová, domluví se s Josefem, že Karla pomluví, aby o něj Marie ztratila zájem. Začnou šířit zvěsti o poměru mezi Karlem a manželkou sira Petra a o jeho dluzích zaviněných jeho zhýralým životem. Pan Snake pro ní vytvoří dopisy, ze kterých vyplývá, že se Karel chce s lady Sneerwellovou oženit. Sir Petr lituje, že Marie Josefa nechce, protože si o něm myslí, že je vzorem pro mladé muže své doby, zatímco Karla považuje za marnotratníka nízkých zásad, a opravdu jej podezírá, že má poměr s jeho ženou.

Po šestnáctiletém pobytu ve Východní Indii se do Londýna vrací sir Oliver, bohatý strýc Josefa a Karla, který hodlá jednomu ze svých synovců odkázat svůj majetek. Hovoří o nich se svým přítelem sirem Petrem, který tak chválí Josefovu vysokou morálku, až sir Oliver dojde k názoru, že Josefova povaha je tak dokonalá, že to snad nemůže být ani pravda.

Důvěrník sira Petra pan Rowley navrhuje, aby sir Oliver navštívil každého z bratrů inkognito, čímž by mohl poznat jejich skutečný charakter. Sir Oliver pak skutečně navštíví Karla v přestrojení za makléře ve společnosti židovského lichváře Mojžíše. Karel mu sice ochotně prodá obrazy svých předků, ale za žádnou cenu se nechce vzdát obrazu svého strýce Olivera, který mu i na dálku prokazuje laskavosti. Z peněz utržených za obrazy pak okamžitě posílá značnou sumu na podporu jednomu svému chudému příbuznému. V přestrojení za tohoto příbuzného pak navštíví sir Oliver Josefa. Ten mu však medovými slovy odepře jakoukoliv pomoc s tím, že strýček Oliver není vůbec tak laskavý a štědrý, jak se o něm povídá.

Výsledkem návštěv je, že Josef ztratí veškerou přízeň svého strýce, protože neprojevuje velkorysost k chudým, řádnou úctu k rodinným tradicím a je to prolhaný a nevděčný pokrytec a lakomec. Tím Josef ztratí naději na dědictví i na sňatek s Marií. Lady Teazlová pochopí špatnost svého chování i špatnost intrik lady Sneerwellové a s prosbou o odpuštění se vrací ke svému milujícímu manželovi. Sir Petr se s manželkou smíří a Karel s Marií se zasnoubí.

Poznámky k některým postavám hry[editovat | editovat zdroj]

  • Lady Sneerwellová – její jméno odkazuje ke slovu sneer (posmívat se, pošklebovat se), což dělá well (dobře).
  • Pan Snake – jeho jméno znamená had.
  • Paní Candourová – její jméno se ironicky odkazuje ke slovu candour (upřímnost),
  • Sir Benjamin Backbite – jeho jméno znamená pomlouvat, ostouzet někoho za jeho zády.
  • Pan Crabtree – jeho jméno znamená „krabí strom“, což je strom, který rodí pouze kyselá jablka (tzv. krabí), takže poukazuje na kyselost této postavy.
  • Mojžíš je žiovský lichvář. Je charakterizován jako „počestný Žíd“, ale jeho postava přesto ztělesňuje několik stereotypů o Židech převládajících v britské společnosti na konci osmnáctého století. Je chamtivý po penězích, ale také se snaží převést vinu za útrapy způsobené jeho enormní úrokovou mírou na jiné. Kvůli jeho postavě byla hra později někdy kritizována za antisemitismus.[4]

Adaptace[editovat | editovat zdroj]

Hudba[editovat | editovat zdroj]

Film a televize[editovat | editovat zdroj]

Česká vydání a překlady[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. PROCHÁZKA, Martin, STŘÍBRNÝ, Zdeněk a kol. Slovník anglických spisovatelů. Libri: Praha 2003, druhé doplněné vydání. S. 673.
  2. a b MACURA, Vladimír, a kol. Slovník světových literárních děl II.. 1. vyd. Praha: Odeon, 1988. 475 s. cnb001277745. S. 246–247. 
  3. Jména postav vycházejí z překladu Jiřího Zdeňka Nováka, který vyšel roku 1955 v nakladatelství Orbis.
  4. The School for Scandal - LitCharts
  5. WARRACK, John; WEST, Ewan. Oxfordský slovník opery. Překlad Jaroslav Holba. Praha: IRIS a Knižní klub 1998. ISBN 80-85893-14-2. S. 263.
  6. Richard Brinsley Sheridan - IMDb
  7. Inscenace hry Škola pohoršení v Národním divadle roku 1900
  8. Inscenace hry Škola pomluv ve Stavovkém divadle roku 2004

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]