Šindžú ten no Amidžima (film)
| Šindžú ten no Amidžima | |
|---|---|
| Země původu |  Japonsko |
| Jazyk | japonština |
| Délka | 142 min |
| Žánry | romantický film filmové drama |
| Režie | Masahiro Šinoda |
| Obsazení a filmový štáb | |
| Hlavní role | Šima Iwašita Kamatari Fudžiwara Kičiemon Nakamura II. |
| Hudba | Tooru Takemitsu |
| Výroba a distribuce | |
| Premiéra | 1969 |
| Šindžú ten no Amidžima na ČSFD, Kinoboxu, IMDb Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Šindžú ten no Amidžima (japonsky 心中天網島, česky Sebevražda milenců v Amidžimě) je japonský historický dramatický film režiséra japonské nové vlny Masahira Šinody z roku 1969 na motivy stejnojmenné Čikamacuovy loutkové a kabuki divadelní hry z roku 1720. Z bunraku snímek nevychází pouze námětem a experimentuje s prvky loutkohry – postavy několikrát zamrznou jako loutky, kulisy jsou vysoce stylizované, zdobené ukijo-e a abstraktními kaňkami, a důležitou narativní i symbolickou roli hrají od hlavy k patě v černém odění loutkáři a kulisáci kuroko.[1][2] V hlavních rolích milenců se představili filmový a divadelní herec Kičiemon Nakamura II. a herečka Šima Iwašitaová, Šinodova manželka. Na scénáři se podílel hudební skladatel Tóru Takemicu.[3]
Zápletka
[editovat | editovat zdroj]V úvodní scéně loutkáři připravují loutky a jeviště a režisér Šinoda volá scenáristce Taeko Tomiokaové a domlouvají se na místě a průběhu tragického skonu milenců,[1] papírníka Džiheie (Kičiemon Nakamura II.) a prostitutky Koharu (Šima Iwašitaová). Džihei není šťastný s manželkou Osan, (také Iwašitaová), která je jeho sestřenicí a s níž má dvě děti, ale nemá dostatek peněz na vykoupení Koharu z nevěstince, na rozdíl od bohatého kupce Taheie (Hósei Komacu), který si proto Džiheie dobírá. Milenci se v bezvýchodné situaci domluví na útěku a sebevraždě. Do tohoto plánu se snaží zasáhnout Osan a Džiheiův bratr Magoemon (Júsuke Takita), který v přestrojení za samuraje Koharu navštíví a snaží se jí domluvit. Koharu, která cítí hluboký respekt k Osan, předstírá před Džiheiem, že ho nemiluje.[2] Džihei se zlomeným srdcem odchází domů a odpřisáhne tetě a zároveň tchyni (Šizue Kawarazakiová), že se bude věnovat rodině a podniku.
Osan se svěří Džiheiovi, že Koharu předstírala lhostejnost kvůli dopisu od ní a rozhodně se zastavit vzácná kimona z věna, aby odvrátila Taheiovo vykoupení Koharu a její sebevraždu. To překazí otec Osan Gozaemon (Joši Kató), který nařídí Džiheiovi, aby se s ní rozvedl a odvleče Osan domů. Zoufalý Džihei poboří kulisy, které tvoří jejich dům[1] a odchází za Koharu. Společně utíkají nočním městem, nejdříve na hřbitov, kde se spolu mezi hroby naposledy milují.[2] Oba si ustřihnou vlasy, čímž se stanou mnichem a jeptiškou a zpřetrhají vazby ve světě živých.[1] Za úsvitu Džihei na břehu řeky přetne Koharu krční tepnu, odváže z jejího kimona ozdobný pás a odchází na násep, kde mu kuroko, stejně bezmocní jako divák,[2] pomohou se na něm oběsit z brány torii.[1] Každý umírá sám a spolu jsou až jejich bezvládná těla ve vyschlém korytě řeky na posledním záběru.[2]
Obsazení
[editovat | editovat zdroj]| Kičiemon Nakamura II. | Džihei |
| Šima Iwašitaová | Koharu, Osan |
| Júsuke Takita | Džiheiův bratr Magoemon |
| Hósei Komacu | kupec Tahei |
| Šizue Kawarazakiová | matka Osan |
| Joši Kató | otec Osan Gozaemon |
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ a b c d e LÍMAN, Antonín. Mistři japonského filmu: 13 esejů. Praha: Paseka, 2012. ISBN 978-80-7432-198-6. Kapitola Loutkové divadlo bunraku a Sebevražda milenců v Amidžimě, s. 181–191.
- ↑ a b c d e JOHNSTON, Claire. Double Suicide [online]. The Criterion Collection, 2001. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ DESSER, David. Eros Plus Massacre: An Introduction to the Japanese New Wave Cinema. Bloomington: Indiana University Press, 1988. Dostupné online. ISBN 0-253-31961-7. S. 175–177. (anglicky)