Šimon Sakaguči
| Šimon Sakaguči | |
|---|---|
| Narození | 19. ledna 1951 (74 let) Nagahama |
| Alma mater | Šigská prefekturní vyšší střední škola v Nagahamě Kjótská univerzita |
| Povolání | lékař, vysokoškolský učitel, imunolog a biolog |
| Zaměstnavatelé | Ósacká univerzita (od 2011) Kjótská univerzita |
| Ocenění | Cena Williama B. Coleyho (2004) Lékařská cena Univerzity Keió (2008) Clarivate Citation Laureates (2015) Mezinárodní cena Gairdnerovy nadace (2015) Crafoordova cena (2017) … více na Wikidatech |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Šimon Sakaguči (japonsky 坂口 志文, Sakaguchi Shimon * 19. ledna 1951, Nagahama[1]) je japonský imunolog, společně s Mary E. Brunkowovou a Fredem Ramsdellem nositel Nobelovy ceny za fyziologii a lékařství z roku 2025, kterou společně získali za objevy týkající se periferní imunitní tolerance.[2]
Život a výzkum
[editovat | editovat zdroj]Mezi lety 1970–1972 navštěvoval přípravný lékařský kurz na Kjótské univerzitě a v roce 1976 úspěšně ukončil studia na Lékařské fakultě Kjótské univerzity. V roce 1983 získal rovněž akademický titul Ph.D. Jako zahraniční vědecký pracovník působil na Univerzitě Johnse Hopkinse nebo Stanfordově univerzitě. V roce 1999 se stal na domovské Kjótské univerzitě profesorem a vedoucím Katedry experimentální patologie, roku 2007 pak ředitelem Institutu pro regenerativní medicínu (Saisei Ikagaku Kenkjújo; v angličtině Institute for Frontier Medical Sciences). V roce 2011 nastoupil jako profesor Centra pro výzkum imunologie na Ósacké univerzitě.[3][4]
Hlavní přínos Sakagučiho práce spočívá v objevu a výzkumu imunitních buněk známých jako regulační T-lymfocyty, jejichž objev zveřejnil v roce 1995.[5] Od ostatních T-buněk se Treg odlišují tím, že pomocí T-buněčného receptoru rozeznávají tělu vlastní a nikoli cizí antigeny (nepodléhají tedy úplné negativní selekci zajišťující centrální imunitní toleranci), přičemž následně pomocí vylučovaných cytokinů tlumí imunitní reakce, mj. supresí jiných typů T-lymfocytů. Tím například umožňují zabránit autoimunitním reakcím. Na molekulární úrovni je charakterizuje přítomnost proteinů CD4, CD25 a FOXP3 a tvorba cytokinů interleukin 10, interleukin 35 a TGF-β.[6][3] Protein FOXP3, klíčový pro identitu Treg, popsali Brunkowová a Ramsdell roku 2001 na základě výzkumu na myších.[7][8]
Sakaguči za svou práci získal četná další ocenění, včetně Canada Gairdner International Award (2015), Crafoordovy ceny (2017), Řádu kultury (2019) a Ceny Paula Ehrlicha a Ludwiga Darmstaedtera (2020).[3]
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ Shimon Sakaguchi. NobelPrize.org [online]. [cit. 2025-10-06]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2025-10-06. (anglicky)
- ↑ The Nobel Prize in Physiology or Medicine 2025. NobelPrize.org [online]. [cit. 2025-10-06]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu. (anglicky)
- ↑ a b c Experimental Immunology [online]. Osaka University Immunology Frontier Research Center [cit. 2025-10-06]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2024-06-20.
- ↑ Curriculum Vitae [online]. The Korean Association of Immunologists [cit. 2025-10-06]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2025-10-06.
- ↑ SAKAGUCHI, S.; SAKAGUCHI, N.; ASANO, M. Immunologic self-tolerance maintained by activated T cells expressing IL-2 receptor alpha-chains (CD25). Breakdown of a single mechanism of self-tolerance causes various autoimmune diseases. Journal of Immunology (Baltimore, Md.: 1950). 1995-08-01, roč. 155, čís. 3, s. 1151–1164. Dostupné online [cit. 2025-10-06]. ISSN 0022-1767. PMID 7636184.
- ↑ JÍLEK, P. Imunologie : stručně, jasně, přehledně. 2. vyd. Praha: Grada, 2019. ISBN 978-80-271-2728-3. S. 49.
- ↑ BRUNKOW, Mary E.; JEFFERY, Eric W.; HJERRILD, Kathryn A. Disruption of a new forkhead/winged-helix protein, scurfin, results in the fatal lymphoproliferative disorder of the scurfy mouse. Nature Genetics. 2001-01, roč. 27, čís. 1, s. 68–73. Dostupné online [cit. 2025-10-06]. ISSN 1546-1718. doi:10.1038/83784. (anglicky)
- ↑ KARLÍK, Tomáš. Nobelovu cenu za medicínu dostali tři vědci za výzkum autoimunitních onemocnění. ct24.ceskatelevize.cz [online]. [cit. 2025-10-06]. Dostupné online.
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Šimon Sakaguči na Wikimedia Commons