Futabatei Šimei

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
(přesměrováno z Šimei Futabetei)
Skočit na: Navigace, Hledání
Ukázka kaligrafického písma Tento článek obsahuje japonský text.
Bez správné podpory asijských znaků se Vám mohou namísto kandži nebo kany zobrazovat otazníky, obdélníčky nebo jiné zástupné symboly.
Šimei Futabetei
Shimei Futabatei.jpg
Rodné jméno 長谷川辰之助
Narození 28. února 1864
Položka na Wikidatech neobsahuje český štítek; můžete ho doplnitQ11412526
Úmrtí 10. května 1909 (ve věku 45 let)
Bengálský záliv
Příčina úmrtí tuberkulóza a zápal plic
Místo odpočinku Somei Cemetery
Japanese Cemetery Park
Alma mater Senshū school
Tokyo School of Foreign Languages
Zaměstnavatelé Army War College
Osaka Asahi Shimbun
Kaigun daigakkó
Tokyo School of Foreign Languages
Tokyo Asahi Shimbun
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Šimei Futabatei (jap. 二葉亭 四迷, rodným jménem Tacunosuke Hasegawa (長谷川 辰之助), 4. dubna 1864 Tokio10. května 1909 Bengálský záliv) – japonský spisovatel, překladatel ruské a anglické prózy do japonštiny, novinář, spoluzakladatel Japonsko-polského sdružení.

Narodil se v aristokratické rodině o samurajských tradicích. V letech 1881-1886 studoval v Tokijské škole cizích jazyků na fakultě ruské filologie, kde ho zvláštně zaujala tvorba ruských klasiků.

Roku 1887 vydal své nejdůležitější dílo, jež ovlivnilo pozdější japonskou prózu a zavedlo nový literární sloh, spočívající v psání řečí podobné mluvené řeči. Byla to kniha Ukigumo (1887, Plující oblak) považovaná za první moderní japonský román.

Dalších deset let nenapsal ani knihu. V letech 1889–1897 pracoval jako překladatel novin z angličtiny a ruštiny pro vládní kancelář oficiálních tisků. Roku 1898 zároveň začal práci jako přednášející ruštiny na škole, v níž studoval. Roku 1902 vyjel do kontinentální Asie, pobývaje v Číně a Rusku. Po návratu do Japonska roku 1903 stal se korespondentem deníku Asahi Šimbun v Tokiu.

Roku 1906 se spřátelil s Bronisławem Piłsudským (bratrem Józefa Piłsudského), který se po opuštění trestanecké kolonie na Sibiři věnoval výzkumu kultury Ainu, a po vypuknutí rusko-japonské války přibyl do Japonska. Během dalších měsíců známosti se Futabetei o Piłsudského postaral a umožnil mu poznat několik důležitých osobností, mj. ministra zahraničních věci a premiéra Šigenobu Ókumy nebo Taisuke Itagakiho, vůdce Hnutí za svobodu a lidská práva. Výsledkem jejich přátelství vzniklo Japonsko-polské sdružení, jež se zabývalo kulturní výměnou mezi oběma zeměmi.

V tomto období vznikly dvě jiné knihy – Sono Omokage (1906, Jeho podoba) a Heibon (1907, Všednost). Roku 1908 začal pracovat jako tiskový korespondent v Sankt-Petěrburgu. Nikdy se už nevrátil do Japonska, v květnu 1909 zemřel na tuberkulózu na lodi v Bengálské zálivu.

Dílo[editovat | editovat zdroj]

  • Šósecu sóron (1886, Obecné poznámky k románu), literárně-teoretické dílo vycházející z Bělinského.
  • Ukigumo (1887, Plující oblak), kniha považovaná za první moderní japonský román vypráví o deziluzi, provázející mladého muže na jeho cestě životem.
  • Sono Omokage (1906, Jeho podoba), román o beznadějném milostném vztahu.
  • Heibon (1907, Všednost), román, česky také jako Prostřednost, částečně autobiografické vyprávění o osudech venkovského chlapce, jenž přijíždí na studia do města. Autor v knize čí všední život všedního člověka a jehe životní zklamání, když poznává faleš a frázovitost lidí i soudobých literárních směrů.

Česká vydání[editovat | editovat zdroj]

  • Dva z Tókja, Praha: Čin 1943, přeložila Vlasta Hilská, kniha obsahuje romány Jeho podoba a Prostřednost.
  • Všednost, Praha: SNKLHU 1957, přeložila Vlasta Hilská.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]