Přeskočit na obsah

Šestá vláda Benjamina Netanjahua

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Šestá vláda Benjamina Netanjahua
Členové vlády s prezidentem Jicchakem Herzogem
Členové vlády s prezidentem Jicchakem Herzogem
Pořadí37.
PředsedaBenjamin Netanjahu
Politické subjekty
JmenovánaJicchakem Herzogem
Datum jmenování29. prosince 2022
Opozice
Posloupnost vlád
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Konzultace prezidenta Herzoga s poslanci Knesetu Orit Strook, Ohadem Talem a Moše Solomonem před jmenováním kandidáta na post předsedy vlády, 10. listopadu 2022.
Prezident Herzog pověřuje sestavením nové vlády předsedu strany Likud Benjamina Netanjahua, 13. listopadu 2022.

Šestá vláda Benjamina Netanjahua je úřadující vláda Státu Izrael vedená Benjaminem Netanjahuem, kterou prezident republiky Jicchak Herzog jmenoval 29. prosince 2022 po listopadových volbách do Knesetu.[1][2] Původně ji tvořilo šest stran: Likud, Sjednocený judaismus Tóry, Šas, Náboženský sionismus, Židovská síla a No'am. V pořadí se jedná o 37. vládu.

V průběhu vládního mandátu vypukla v říjnu 2023 válka Izraele s Hamásem a z toho důvodu byl vytvořen užší válečný kabinet, ve kterém zasedli vybraní politici Likudu a za opozici politici ze Státního tábora. Válečný kabinet se po sporech rozpadl v červnu 2024 návratem Binjamina Gance do opozice. V říjnu 2023 do vlády přibyli také dva politici za stranu Nová naděje, Gid'on Sa'ar a Jif'at Šaša-Biton coby ministři bez portfeje. Gid'on Sa'ar v březnu 2024 pohrozil, že pokud nebude jmenován do válečného kabinetu, odejde z vlády. Jmenován nebyl a proto jeho strana odešla do opozice. V září 2024, několik měsíců od rozpadu válečného kabinetu, se Sa'ar se svou stranou do vlády vrátil.[3] V lednu 2025 koalici opustila strana Židovská síla Itamara Ben Gvira, který nesouhlasil s přijetím dohody o příměří s Hamásem.[4] Strana se do vlády vrátila v polovině března poté, co Izrael obnovil boje v Pásmu Gazy.[5]

Dne 15. července 2025 vládu opustila aškenázská ultraortodoxní strana Sjednocený judaismus Tóry.[6] V březnu 2025 jediný poslanec antiLGBT strany No'am Avi Ma'oz rezignoval na svou funkci náměstka. Rezignaci odůvodnil tvrzením, že se na ministerstvech spravedlnosti a školství šíří „deep state“ klika, která v tichosti zavádí „hyperprogresivistické, antižidovské a antinárodní politiky“.[7] V červenci 2025, po odchodu ultraortodoxní strany Sjednocený judaismus Tóry z vlády, Ma'oz uvedl, že se již nepočítá za člena vládní koalice a tím vláda ztratila většinu.[8] Odchod z vlády oznámila také sefardská ultraortodoxní strana Šas. Současně se ale rozhodla tolerovat menšinovou vládu Netanjahua.[9]

Během výkonu mandátu vlády byl Izraeli poprvé v historii snížen rating ve světovém indexu demokracie V-Dem. Na začátku roku 2024 se Izrael propadl z kategorie liberální demokracie do kategorie volební demokracie. Důvodem bylo zejména prosazování justiční reformy.[10]

Pozadí

[editovat | editovat zdroj]
Podrobnější informace naleznete v článcích Izraelská politická krize (2019–2021) a Volby do Knesetu 2022.

Pravicový blok stran vedený Benjaminem Netanjahuem, v Izraeli známý jako národní tábor, získal ve volbách do Knesetu 64 ze 120 křesel, zatímco koalice vedená bývalým premiérem Ja'irem Lapidem 51 křesel.[11] Národní tábor byl různě označován za nejpravicovější[12] a také nejvíce náboženskou vládu v dějinách Izraele.[13][14]

Krátce po volbách Lapid Netanjahuovi ustoupil,[15] poblahopřál mu[16] a popřál mu štěstí „v zájmu izraelského lidu“.[17] Dne 15. listopadu se během zahajovacího zasedání konala slavnostní přísaha nově zvolených členů 25. Knesetu. Hlasování o jmenování nového předsedy Knesetu, které se obvykle provádí na zahajovacím zasedání, a přísaha členů vlády byly odloženy, protože probíhající koaliční jednání zatím nevedla k dohodě o těchto pozicích.[18][19][20]

Vytvoření vlády

[editovat | editovat zdroj]

Po parlamentních volbách konaných 1. listopadu 2022, ve kterých pravicový blok vedený Benjaminem Netanjahuem získal většinu 64 mandátů, začaly koaliční rozhovory s cílem sestavit novou vládu. Již 3. listopadu Netanjahu pověřil Jariva Levina zahájením neformálních jednání se spojeneckými stranami.[21] Jednání vedla k předběžným dohodám s charedim stranami Šas a Sjednocený judaismus Tóry,[22][23] jejíž frakce Degel ha-Tora uvedla, že nebude usilovat o ministerská křesla, ale o vliv ve výborech a náměstkovské pozice.[24]

V dalších dnech se Netanjahu setkal se zástupci náboženských a krajně pravicových stran, včetně Náboženského sionismu, Židovské síly a No'am. Mezi požadavky partnerů byla mimo jiné posílená ideologická kontrola nad justicí, školstvím, národní bezpečností i náboženskými otázkami.[25][26] Prezident Jicchak Herzog 13. listopadu oficiálně pověřil Netanjahua sestavením nové vlády.[27]

V následujících týdnech byly podepsány jednotlivé koaliční dohody. Itamar Ben Gvir (Židovská síla) získal nově vytvořený post ministra národní bezpečnosti s rozsáhlými pravomocemi včetně dohledu nad policií a hraniční policií na Západním břehu Jordánu. Jeho stranický kolega Jicchak Wasserlauf převzal ministerstvo pro rozvoj Negevu a Galileje.[28][29][30] Avi Ma'oz (No'am) se stal náměstkem premiéra a získal kontrolu nad vzdělávacími programy mimo běžné osnovy.[31][32]

Dle dohody s Náboženským sionismem připadl post ministra financí Becal'elu Smotričovi, který se měl původně ve funkci střídat s Arjem Derim ze Šasu.[33][34] Strana rovněž získala několik dalších vlivných pozic. Sjednocený judaismus Tóry si zajistil ministerstvo výstavby a bydlení a vedení klíčových výborů v Knesetu.[35][36] Šas obdržel mimo jiné rezorty vnitra, zdravotnictví, náboženských služeb a sociální péče.[37]

Po obsazení předsedy Knesetu Jarivem Levinem (Likud) a po prodloužení mandátu prezidentem Herzogen do 21. prosince Netanjahu oznámil, že se mu podařilo vytvořit koaliční většinu.[38] Nová vláda složila přísahu 2. ledna 2023.[1]

Průběh mandátu

[editovat | editovat zdroj]

Obměny ministrů

[editovat | editovat zdroj]

V průběhu vládního mandátu vypukla v říjnu 2023 válka Izraele s Hamásem a z toho důvodu byl vytvořen užší válečný kabinet, ve kterém zasedli vybraní politici Likudu a za opozici politici ze Státního tábora. Válečný kabinet se po sporech rozpadl v červnu 2024 návratem Binjamina Gance do opozice.

V říjnu 2023 do vlády přibyli dva politici za stranu Nová naděje, Gid'on Sa'ar a Jif'at Šaša-Biton coby ministři bez portfeje. Gid'on Sa'ar v březnu 2024 pohrozil, že pokud nebude jmenován do válečného kabinetu, odejde z vlády. Jmenován nebyl a proto jeho strana odešla do opozice. V září 2024, několik měsíců od rozpadu válečného kabinetu, se Sa'ar se svou stranou do vlády vrátil.

Dne 5. listopadu 2024 Netanjahu odvolal ministra obrany Jo'ava Galanta (Likud). Ten byl jeho nejhlasitějším kritikem, který prosazoval přijetí dohody o příměří a zřízení státní vyšetřovací komise k prošetření pochybení před útokem Hamásu na Izrael. V reakci vyšly tisíce Izraelců do ulic, aby proti tomuto protestovali. Netanjahu se pokusil Galanta odvolat již v březnu 2023, kdy kritizoval jeho kontroverzní justiční reformu. Do funkce ministra obrany byl poté jmenován dosavadní ministr zahraničí Jisra'el Kac (Likud). Funkci ministra zahraničí Netanjahu následně přidělil dosavadnímu ministrovi bez portfeje Gid'onu Sa'arovi (Nová naděje), který předtím nově podpořil Netanjahuovu vládu.[39][40]

Poté, co strana Židovská síla v lednu 2025 opustila vládu kvůli přijetí dohody o příměří s Hamásem, minsitr turismu Chajim Kac (Likud) byl jmenován prozatímním ministrem na tři měsíce pro uvolněná tři ministerstva. Stal se tak ministrem národní bezpečnosti, ministrem kulturního dědictví a ministrem rozvoje periferie, Negevu a Galileje.[41] Strana se do vlády vrátila v polovině března poté, co Izrael obnovil boje v Pásmu Gazy. Její původní tři ministři se vrátili na svá místa. Média uvedla, že vláda potřebovala hlasy Židovské síly pro prosazení státního rozpočtu. Spekulovalo se tak, že jedním z důvodů obnovení bojů bylo vyhovění Itamaru Ben-Gvirovi výměnou za další podporu vlády.[5][42]

V březnu 2025 Sa'ar podepsal dohodu o splynutí své strany Nová naděje znovu s Likudem, s účinností při následujících volbách.[43] V srpnu 2025 byl ústředním výborem Likudu schválen Sa'arův návrat do strany.[44]

Dne 15. července 2025 vládu opustila ultraortodoxní strana Sjednocený judaismus Tóry.[6] A krátce poté také strana Šas. Co se týká ministerských postů po straně Šas, pověřeni jejich řízením byli ministři Likudu Chajim Kac a Jariv Levin. Levin převzal tři ministerstva.[45] Ministerské posty strany Sjednocený judaismus Tóry dočasně převzal Netanjahu a jedno Chajim Kac.[46] Tyto dvě strany opustily vládu těsně před tříměsíčními parlamentními prázdninami. Spekulovalo se tak, že šlo pouze o demonstrativní odchod z vlády pro posílení vyjednávací pozice ohledně povinnosti nástupu charedim do armády.[45]

Soudní reforma

[editovat | editovat zdroj]

V roce 2023 izraelská vláda prosadila kontroverzní soudní reformu, která výrazně omezila pravomoci Nejvyššího soudu ve prospěch exekutivy. Reforma vyvolala masivní občanské protesty a odpor opozice, která podala žalobu k Nejvyššímu soudu.[47] Ten v lednu 2024 zrušil klíčovou část zákona.[48]

V září (a opakovaně v prosinci)[49] 2024 Nejvyšší soud nařídil ministrovi spravedlnosti Jarivu Levinovi zahájit výběr předsedy soudu, který byl neobsazený více než rok. Levin svou nečinnost zdůvodnil výjimečnými okolnostmi války od října 2023, avšak kritici ho obviňovali ze snahy o politizaci justice. Vláda zároveň pokračovala v tlaku na nejvyšší státní žalobkyni Gali Baharav-Miarovou, která se stavěla proti vládním reformám.[50]

V listopadu 2024 vláda připravila zákon umožňující vyšetřování státních žalobců po souhlasu ministra spravedlnosti, což kritici vnímali jako další pokus o zasahování do nezávislosti justice.[51] V lednu 2025 byla představena kompromisní verze justiční reformy, která i nadále posilovala vládní kontrolu nad soudnictvím a omezovala pravomoci Nejvyššího soudu.[52]

V březnu 2025 parlament schválil zákon rozšiřující pravomoci volených zástupců při jmenování soudců, což vyvolalo další masové protesty. Opozice varovala, že zákon ohrožuje nezávislost soudní moci a podřizuje ji politickým zájmům.[53][54]

Spor o výjimky ze služby v armádě pro ultraortodoxní Židy

[editovat | editovat zdroj]

Platnost výjimky z vojenské služby pro ultraortodoxní muže (charedim) vypršela v roce 2023, avšak nový zákon nebyl přijat. V březnu 2024 Nejvyšší soud zrušil státní příspěvky pro ultraortodoxní muže v branném věku a nařídil armádě začít je odvodovat, což se týkalo přes 60 tisíc mužů. Toto rozhodnutí vyvolalo ostrou kritiku ultraortodoxních stran podporujících Netanjahuovu vládu a vedlo k masovým demonstracím charedim v Jeruzalémě.[55]

Na konci června 2024 Nejvyšší soud potvrdil svůj verdikt z roku 2017, že výjimka pro charedim je ilegální, a nařídil jejich povolání do armády. Charedim, kteří tvoří 13 % izraelské populace, měli výjimku od založení státu v roce 1948.[56] Rozsudek vyvolal rozsáhlé protesty, včetně násilností a napadení ministra Jicchaka Goldknopfa, představitele ultraortodoxní strany Sjednocený judaismus Tóry.[57]

V reakci na rozsudek vláda ohlásila začátek náboru charedim od července 2024, což vyvolalo další masové protesty a odmítání povolávacích rozkazů.[58] První vlny náboru byly neúspěšné – z tisíce povolaných se hlásilo jen kolem 50. Izrael zavedl sankce, včetně zastavení stipendií pro odmítače služby.[59][60] Mezi červencem 2024 a březnem 2025 armáda rozeslala přes 10 tisíc povolávacích rozkazů, službu však nastoupilo méně než 2 % z nich. Ti, kteří nastoupili, čelili ostrakizaci ze strany komunity.[61]

V červnu 2025 vyvolala opozice hlasování o nedůvěře vládě právě kvůli sporu o povinnou službu ultraortodoxních. Hrozba rozpuštění Knesetu však ustoupila po vojenských událostech spojených s útokem na íránský jaderný program. Netanjahu slíbil uvolnění podmínek pro charedim a vláda hlasování o nedůvěře ustála.[62][63]

Války s Hamásem, Hizballáhem a Íránem

[editovat | editovat zdroj]

Dne 7. října 2023 provedl Hamás, Palestinský islámský džihád a další militantní gazské organizace útok na Izrael. Při útoku zemřelo celkem 1139 osob (Izraelců a občanů třetích zemí). Více než polovinu obětí tvořili civilisté. Dalších 250 osob bylo vzato jako rukojmí a uneseno do Pásma Gazy (z poloviny opět civilisté, mezi rukojmími byla i těla zabitých osob). Izrael reagoval okamžitým vyhlášením války Hamásu a totální blokádou Pásma Gazy. Ve válce bylo zabito přes 70 000 Palestinců (z většiny civilisté) a všichni obyvatelé Pásma Gazy byli postupně vnitřně vysídleni, což dohromady způsobilo humanitární krizi, kterou kritizovalo OSN, EU, Spojené státy americké i arabské státy. Ve válce byli zabiti představitelé Hamásu Ismáíl Haníja, Jahjá Sinvár, Muhammad Dajf, Muhammad Sinvár nebo Sálih Arúrí. Izraelská armáda také prováděla cílené vojenské operace na Západním břehu Jordánu. Během války došlo k uzavření tří příměří, přičemž každé vyvolalo ve vládě rozkol, kdy radikální krajně pravicové strany byly proti uzavírání příměří.

V průběhu války s Hamásem eskaloval konflikt na severní hranici, kde se Izrael vzájemně ostřeloval s libanonským Hizballáhem. Na obou stranách hranice toto vedlo k vnitřnímu vysídlení kolem sta tisíc osob. Konflikt eskaloval v září 2024, kdy Mosad provedl operaci výbuchů komunikačních zařízení Hizballáhu a letecké nálety (s kódovým označením Operace Šípy severu). Na konci září izraelské letectvo provedlo útok na velitelství Hizballáhu, při kterém zabilo vůdce Hizballáhu Hasana Nasralláha. Dne 1. října 2024 poté armáda spustila pozemní invazi do jižního Libanonu. Ta vnitřně vysídlila přes milion obyvatel. Dne 26. listopadu 2024 byla schválena dohoda o příměří s Hizballáhem. V účinnost vstoupila 27. listopadu ráno. Příměří mělo trvat šedesát dnů, ale později bylo prodlouženo. Mělo připravit půdu pro trvalejší diplomatické řešení, ale nakonec se strany spíše vrátily k původnímu stavu. Izrael v náletech pokračoval až do samotného schválení dohody.[64][65]

V červnu 2025 Izrael leteckými útoky na vojenské a jaderné cíle v Íránu zahájil dvanáctidenní válku. Později, na přelomu února a března 2026, provedlo izraelské a americké letectvo koordinované útoky na cíle v Íránu. Během útoků byl zabit nejvyšší vůdce Íránu Alí Chámeneí. Útoky se přelily do regionální války. Do války se zapojil také libanonský Hizballáh, který poprvé od příměří z listopadu 2024 vystřelil rakety na Izrael. Izraelská armáda odpověděla bombardováním jižního Libanonu a následnou další pozemní invazí. Během izraelských útoků bylo zabito přes 1021 Libanonců (včetně minimálně 118 dětí a 79 žen) a bylo znovu vysídleno přes milion Libanonců.[66][67] Ke konci března 2026 izraelská vláda rozhodla o obsazení jižního Libanonu až po řeku Lítání.[68] Izraelská armáda provedla cílené útoky, kterými zničila mosty přes tuto řeku, čímž odřízla jih od zbytku země.[69] Uprchlíkům nebyl umožněn návrat do svých domovů, dokud nebude zaručena bezpečnost severního Izraele.[70] Ministr financí Becal'el Smotrič krátce poté navrhl anexi jižního Libanonu.[71]

Obvinění z válečných zločinů a zločinů proti lidskosti

[editovat | editovat zdroj]
Podrobnější informace naleznete v článcích Válečné zločiny během války v Pásmu Gazy a Genocida v Pásmu Gazy.

Během války byli političtí představitelé Izraele, jeho armáda, představitelé Hamás a dalších palestinských militantních skupin obviněni z válečných zločinů a zločinů proti lidskosti. V lednu 2024 Mezinárodní soudní dvůr v Haagu, během přípravy projednání žaloby na Izrael, nařídil izraelské vládě zabránit genocidě a zlepšit humanitární situaci v Gaze, přičemž některá obvinění označil za „věrohodná“.[72] Izraelští politici popřeli, že by armáda páchala genocidu.

V květnu 2024 soud nařídil zastavit izraelskou ofenzivu v Rafahu a umožnit vstup humanitární pomoci i vyšetřovacímu týmu.[73] Izraelští představitelé to odmítli. Hlavní prokurátor Mezinárodního trestního soudu Karim Khan téhož měsíce požádal o zatykače na lídry Hamásu i izraelského premiéra Netanjahua a ministra obrany Galanta kvůli odpovědnosti za válečné zločiny.[74][75]

V listopadu 2024 soud vydal zatykače na Netanjahua a Galanta, přičemž odmítl námitky Izraele. Tři požadovaní představitelé Hamásu byli mezitím mrtví.[76] Představitelé Izraele jsou viněni ze zločinů úmyslného využívání hladovění civilních osob jako způsobu vedení boje, úmyslné způsobení velkého utrpení nebo vážné tělesné újmy či poruchy zdraví, úmyslné zabití, úmyslné vedení útoků proti civilnímu obyvatelstvu, vyhlazování, perzekuce a jiné nelidské činy.[77]

Plán nuceného vysídlení palestinského obyvatelstva Gazy

[editovat | editovat zdroj]

V říjnu 2023 izraelské Ministerstvo zpravodajských služeb doporučilo nucené vysídlení 2,3 milionu Palestinců z Pásma Gazy do Egypta, což ale Egypt i Palestinci odmítli. Premiér Netanjahu označil návrh za „počáteční úvahy“, kterými se nyní nezabývají.[78]

V lednu 2025 americký prezident Donald Trump navrhl, aby Jordánsko a Egypt přijaly Palestince z Gazy, což oba státy odmítly.[79] Trump také navrhl americkou kontrolu nad Gazou a její developerskou obnovu za podmínky vysídlení Palestinců.[80] Izraelský ministr obrany Jisra'el Kac (Likud) tento plán podpořil a nařídil armádě přípravu vysídlovacího plánu.[81]

Odborníci i OSN však varovali, že nucené vysídlení a americká okupace Gazy by porušovaly mezinárodní právo a Ženevské úmluvy a mohly by být považovány za válečné zločiny a zločiny proti lidskosti.[82][83][84][85] Trump dále uvedl, že Palestinci nebudou mít právo na návrat.[86] Izraelská vláda opakovaně odmítala uznat stát Palestina a usilovala o odsun Palestinců a osadnickou kolonizaci, což je v rozporu s mezinárodním právem.[87]

Zákaz UNRWA

[editovat | editovat zdroj]

V lednu 2024 Izrael obvinil zaměstnance Úřadu OSN pro palestinské uprchlíky na Blízkém východě (UNRWA) z účasti na útoku Hamásu a napojení na teroristické skupiny, přičemž UNRWA je propustila.[88] Vyšetřovací komise OSN však v dubnu 2024 uvedla, že Izrael nepředložil pro svá další obvinění důkazy, a většina států obnovila financování úřadu.[89] Izrael závěry odmítl a zvýšil počet podezřelých na přes dva tisíce.[90]

V květnu 2024 izraelský parlament projednával návrh zákona označující UNRWA za teroristickou organizaci,[91] což kritizovala EU i USA.[92][93] V říjnu pak schválil zákony zakazující působení UNRWA v Izraeli a omezující spolupráci s ní, což OSN, EU i několik jednotlivých zemí odsoudily jako hrozbu pro humanitární pomoc.[94][95] Zákony přes mezinárodní kritiku vstoupily v platnost v únoru 2025.[96][97]

V říjnu 2025 Mezinárodní soudní dvůr v Haagu uvedl v poradním stanovisku, že stát Izrael nepředložil pro svá obvinění dostatek důkazů. Naopak úřad UNRWA označil za klíčového aktéra v distribuci humanitární pomoci na Izraelem okupovaných palestinských územích. Zastavení spolupráce s UNRWA a tím snížení dostupnosti pomoci označil za porušení mezinárodního humanitárního práva.[98][99]

V prosinci 2025 izraelské ozbrojené složky provedly zátah na sídlo úřadu ve Východním Jeruzalémě, při kterém z budovy svěsily vlajku OSN a vztyčily vlajku Izraele.[100] Později v prosinci Kneset přijal rozšíření represivních zákonů z roku 2024, které zakázalo poskytovat zařízením úřadu elektřinu, vodu a finanční a komunikační služby.[101]

Rozmach osad na Západním břehu Jordánu

[editovat | editovat zdroj]

V dubnu 2024 ministr Becal'el Smotrič oznámil plán na legalizaci téměř 70 ilegálních izraelských outpostů na okupovaném Západním břehu Jordánu.[102] V červnu se podařilo legalizovat pět z nich, coby odvetu za pokračující mezinárodní uznávání Palestiny.[103][104] Dále došlo ke schválení zabraní 12,7 km² půdy v údolí Jordánu, největší zábor od Dohod z Osla.[105] V červenci Izrael legalizoval další tři outposty a povolil novou osadnickou výstavbu.[106] Mezi říjnem 2023 a říjnem 2024 vzniklo nejméně 43 ilegálních outpostů.[107]

V červenci 2024 Mezinárodní soudní dvůr v Haagu vydal právně nezávazný posudek, že izraelská okupace východního Jeruzaléma a Západního břehu porušuje mezinárodní právo, přičemž izraelská přítomnost je nelegální. Izrael posudek odmítl; premiér Netanjahu tvrdil, že „Židé nejsou okupanti vlastní země“.[108][109] Valné shromáždění OSN v září 2024 přijalo rezoluci požadující odchod Izraele z okupovaných území do jednoho roku.[110] Izraelská vláda toto odmítla.

Zavedení trestu smrti pro Palestince

[editovat | editovat zdroj]

V izraelském právu od vzniku státu existoval trest smrti pro specifikované zločiny, ale uložen byl v historii dvakrát a vykonán pouze jednou (na Adolfu Eichmannovi v roce 1962). V březnu 2026 Kneset schválil zákon o udělování trestu smrti pro odsouzené z terorismu proti státu Izraeli. Ten předložily krajně pravicové vládní strany a hájil ho ministr Itamar Ben Gvir (Židovská síla). Podle kritiků byl zaměřen proti Palestincům a dle právních výkladů nemohl být uplatněn na Izraelce. Podle návrhu mohli být podezřelé osoby odsouzeny k trestu smrti prostou většinou soudního tribunálu a následně mají být převezeni do uzavřené věznice bez možnosti návštěv a do devadesáti dnů popraveni oběšením. Zákon bude platit také na Izraelem okupovaném Záapdním břehu Jordánu, kde o trestu rozhodnou vojenské soudy. Podle řady lidskoprávních organizací je zákon diskriminační. Izraelské organizace ho označily za projev systémové diskriminace a rasismu a uvedly, že ho předloží Nejvyššímu soudu k přezkoumání.[111][112]

Invaze do Sýrie a plán rozšíření osad na okupovaných Golanských výšinách

[editovat | editovat zdroj]
Podrobnější informace naleznete v článku Izraelská invaze do Sýrie (2024).

Koncem listopadu 2024 syrská opozice svrhla režim Bašára Asada, přičemž klíčovou roli hrálo islamistické uskupení Haját Tahrír aš-Šám. Izraelská vláda na to zareagovala obsazením demilitarizované zóny na hranici se Sýrií, s odůvodněním, „aby ochránil své komunity“. Premiér Netanjahu označil Asadův pád za důsledek izraelských úderů proti Íránu a Hizballáhu a zdůraznil, že Izrael nepřipustí nepřátelské síly u svých hranic.[113] Izraelská armáda také provedla stovky leteckých úderů v Sýrii, cílených na muniční sklady, základny a přístav Tartús, čímž podle tvrzení zničila většinu syrských strategických zbraní.[114][115] Izraelskou invazi do demilitarizované zóny odsoudily mnohé státy.[116][117]

V prosinci 2024 izraelská vláda schválila 11 milionů dolarů na rozšíření osad na okupovaných Golanských výšinách, kde žije 50 tisíc lidí – Drúzové a izraelští osadníci. Izrael Golany okupuje od roku 1967 a jednostranně je anektoval v roce 1981, což mezinárodní společenství neuznává. Plán rozšíření osad odsoudila řada zemí světa, které zdůraznily, že Golany jsou podle mezinárodního práva syrské území.[118][119][120][121]

Vyšetřování Benjamina Netanjahua

[editovat | editovat zdroj]

Koncem roku 2024 začal soud s premiérem Benjaminem Netanjahuem, obviněným z podvodu, porušení důvěry a přijetí úplatku ve třech kauzách. Šlo o první případ, kdy úřadující izraelský premiér stanul před soudem jako obžalovaný z trestného činu. Netanjahu se opakovaně snažil proces odložit kvůli válce v Pásmu Gazy a bezpečnostním důvodům. Proces, který začal v roce 2020, se týká výměny protislužeb s mediálními magnáty pro přízeň médií a osobních zájmů hollywoodského miliardáře výměnou za dary. Verdikt se očekával až v roce 2026.[122]

V prosinci 2024 nařídila nejvyšší státní zástupkyně Gali Baharav-Miaraová vyšetřování manželky premiéra, Sary Netanjahuové, kvůli podezření z obtěžování politických oponentů a svědků. Vyšetřování vycházelo ze zpráv získaných televizním pořadem Uvda, který odhalil instrukce Sary Netanjahuové zasílané přes WhatsApp k organizaci protestů a zastrašování klíčové svědkyně Hadas Kleinové. Netanjahu reportáž označil za lživou.[123] Krajně pravicový ministr Amichaj Elijahu (Židovská síla) požadoval pro bezpečnost Izraele odstranění státní zástupkyně Baharav-Miaraové.[124]

Vyšetřování Cachiho Bravermana

[editovat | editovat zdroj]

V listopadu 2024 obvinila izraelská policie Cachiho Bravermana, šéfa kabinetu premiéra Netanjahua, že se snažil zmanipulovat záznamy z válečné porady ze 7. října 2023, kdy Hamás zaútočil na Izrael. Podle veřejnoprávního kanálu KAN měl Braverman vydírat vojáka, aby upravil zápisy. Podezření se týkalo i využití kompromitujícího videa vojenského důstojníka k ovlivnění záznamů. Braverman obvinění popřel a požadoval omluvu, stažení článku a odškodné. Premiérova kancelář hrozila trestním stíháním, pokud televize nepropustí reportéra. Kvůli skandálu byl už koncem října zatčen mluvčí Netanjahua Eli Feldstein. Braverman se dříve přiznal k ilegálnímu skartování dokumentů a zabavení utajovaných materiálů z období před útokem.[125][126]

Vyšetřování Itamara Ben Gvira

[editovat | editovat zdroj]

V březnu 2023 předběžně nařídil Nejvyšší soud Izraele ministrovi národní bezpečnosti Itamaru Ben Gvirovi (Židovská síla), aby zastavil vydávání operačních příkazů policii, jak mají reagovat na protivládní protesty. V lednu 2024 soud vydal proti takovým příkazům soudní zákaz.[127]

V září 2024 byla Nejvyššímu soudu Izraele předložena petice požadující odvolání ministra Itamara Ben Gvira. V petici byly popsány jeho zásahy do policie.[128] Obviněním se věnovala i izraelská generální prokurátorka Gali Baharavová-Miaraová, která v listopadu 2024 informovala premiéra Netanjahua o tom, že musí dojít k přijetí opatření proti jednání Ben Gvira. Ten podle prokurátorky opakovaně nezákonně zasahoval do policejních řízení a zpolitizoval udělování povýšení.[129][130] Itamar Ben Gvir reagoval tím, že generální prokurátorku obvinil, že spolu s médii se snaží svrhnout pravicovou vládu Izraele. Netanjahu na zasedání vlády upozornil, že jednání prokurátorky povede k ústavní krizi. Načež někteří ministři v čele s Ben Gvirem volali po tom, aby byla odvolána z funkce.[131] Poté, co prokurátorka oficiálně předala stížnost na ministra premiérovi, se Ben Gvir nechal slyšet, že se prokurátorka snaží o převrat. Znovu také vyzval premiéra, aby ji odvolal.[132] Podle vyšetřovací zprávy unikly průkazné korespondence ministra s jeho poradci ohledně zásahů do případů policie.[133]

Katarská kauza

[editovat | editovat zdroj]
Podrobnější informace naleznete v článku Katarská kauza.

Dne 10. února 2025 izraelská televizní stanice Channel 12 přinesla reportáž, ve které uvedla, že Netanjahuovi nejbližší poradci Jisra'el Einhorn, Ofer Golan, Jonatan Urich a Eli Feldstein byli zaměstnáni katarskou vládou. Eli Feldstein byl přitom již v té době zatčený v případu nezákonné manipulace s utajovanými informacemi ohledně války Izraele s Hamásem.[134] Jejich úkolem bylo prosadit zájmy Kataru v nejvyšších politických a bezpečnostních kruzích, včetně postupného podsunutí lepšího obrazu o zemi. Feldstein se snažil zlepšovat pověst Kataru i prostřednictvím médií. V některých případech byl ale odmítnut.[135]

Dne 12. února opoziční lídr Ja'ir Lapid (Ješ atid) a předseda politické strany Demokraté Ja'ir Golan veřejně požádali o zahájení vyšetřování Netanjahua a jeho administrativy. Pokud by se podezření potvrdila, mohlo by dle nich jít o vážné ohrožení národní bezpečnosti a případně velezradu.[136][137]

Dne 27. února generální prokurátorka Gali Baharav-Miara nařídila bezpečnostní službě Šin bet a policii, aby zahájily vyšetřování této kauzy.[138]

Odstraňování kritiků vlády

[editovat | editovat zdroj]

Nejvyšší státní žalobkyně Gali Baharav-Miarová čelila od roku 2024 silné kritice vlády. Ministr komunikací Šlomo Kar'i (Likud) v listopadu inicioval sběr podpisů pro její odvolání, podpořily ho i krajně pravicové strany včetně Židovské síly.[139] V prosinci poslanci schválili mimořádnou schůzi k projednání jejího odvolání, opoziční poslanci však protestně jednání opustili.[140]

V březnu 2025 premiér Netanjahu oznámil plán odvolat Baharav-Miarovou i šéfa tajné služby Šin Bet Ronena Bara, který odmítl loajalitu vládě. Kritika a napětí mezi vládou a těmito představiteli rostly, zejména kvůli odpovědnosti za útok Hamásu a nelegitimním krokům vlády.[141][142][143] Protesty proti odvolání těchto představitelů se konaly v Tel Avivu i Jeruzalémě za účasti desetitisíců lidí.[144][145]

V srpnu 2025 byla Baharav-Miarová vládou odvolána, ale Nejvyšší soud rozhodnutí pozastavil[146] a po prošetření legitimnosti ho zrušil.[147] Ministr spravedlnosti Levin mezitím nechal vyměnit zámky v kanceláři žalobkyně,[148] což vyvolalo další občanské protesty, včetně symbolického „uzamčení“ Levinova domu.[149]

Kritika médií

[editovat | editovat zdroj]

V říjnu 2024 izraelský podnikatel a vydavatel deníku Ha'arec Amos Schocken označil Izrael za režim apartheidu vůči Palestincům, což vyvolalo ostrou reakci vlády. Ministerstva školství, vnitra a diaspory ukončila mediální spolupráci s deníkem Ha'arec, ministr Šlomo Kar'i (Likud) navrhl úplný bojkot.[150] V listopadu vláda bojkot schválila, zakázala také zadávání placené inzerce.[151] Opozice v čele s bývalým novinářem Ja'irem Lapidem kritizovala vládu za snahu umlčet kritiku a svolala konferenci o svobodě tisku.[152]

V listopadu podpořila vláda zákon o rychlé privatizaci veřejnoprávní vysílací společnosti KAN, což kritizovala opozice i zahraniční média, včetně Foreign Press Association (FPA). Ministr Kar'i argumentoval, že „veřejnost nemusí financovat vysílání, protože na trhu je dostatek soukromých stanic“. FPA také připomněla, že vláda dříve zakázala Al-Džazíru a nyní útočí na izraelská média.[153]

V říjnu 2024 vláda schválila také zákon předávající státní agentuře dohled nad sledovaností vysílání, který vyvolal odpor generální prokurátorky Gali Baharav-Miarové kvůli ohrožení svobody tisku. Kar'i na to reagoval, že legislativní moc má vláda, nikoliv prokuratura.[154]

Zásahy v kultuře

[editovat | editovat zdroj]

Miki Zohar (Likud), ministr kultury a sportu, během války s Hamásem požadoval trestání kulturních institucí vyjadřujících podporu Palestině. V prosinci 2024 požádal ministra financí Becal'ela Smotriče, aby těmto organizacím neuděloval dotace. Cílem byla například taneční skupina Batsheva, která ve svém vystoupení použila palestinskou vlajku,[155] a kino Tel Aviv Cinematheque, jež promítalo filmy o lidských právech, včetně těch podle ministra s „extremistickými názory“.[156]

Na Zoharově ministerstvu působila filmová komise, která doporučovala nepromítat filmy kritické vůči vládní politice. Kritici to označovali za cenzuru.[157] Komise odsoudila například dokumenty 1948: Remember, Remember Not a Lyd, jež zachycují události vyhnání Palestinců během izraelsko-arabské války v roce 1948.[158]

V únoru 2025 Zohar představil reformu financování kinematografie s důrazem na podporu komerčně úspěšných projektů, spíše než nezávislých filmů a dokumentárních filmů.[159] V září 2025 oznámil ukončení státní podpory národních filmových cen Ofirova cena, protože v roce 2025 hlavní cenu získal film The Sea o palestinském chlapci, jehož život omezuje izraelská represe.[160]

Hasbara

[editovat | editovat zdroj]
Podrobnější informace naleznete v článku Hasbara.

Hasbara je izraelské označení pro veřejnou a kulturní diplomacii státu. V dobách konfliktů je součástí izraelské informační války. Během působení této vlády rozsah hasbary a státních výdajů na PR a informační kampaně rekordně narostl. Na rok 2025, bylo na tyto aktivity určeno neobvykle vysokých 150 milionů dolarů, a to z důvodu poškození pověsti Izraele válkou.[161][162] Pro rok 2026 rozpočet na hasbaru ještě rekordně narostl až přes 700 milionů dolarů.[163]

V roce 2025 bylo popsáno, jak izraelské úřady systematicky platily mezinárodním influencerům na sociálních sítích za příspěvky zlepšující obraz Izraele.[164][165] V prosinci 2025 deník Ha'arec popsal, jak izraelské úřady v listopadu 2025 pozvaly 160 mladých influencerů a opinion makerů z Německa na plně hrazenou poznávací cestu do Izraele. Účastníci absolvovali prohlídky státních institucí, setkání s vybranými přeživšími teroristického útoku Hamásu z října 2023 a výrobcem zbraní. Podle některých účastníků šlo o propagandistickou akci, která měla obhajovat kroky tehdejší vlády. Mezi průvodci měl být také muž, který otevřeně hájil extremismus izraelských osadníků.[166]

Seznam členů vlády

[editovat | editovat zdroj]

Ministři

[editovat | editovat zdroj]

Ministři vlády:[167]

Úřad Člen vlády Subjekt Nástup do úřadu Odchod z úřadu
Předseda vlády Benjamin Netanjahu
Likud 29. prosince 2022 úřadující
Ministr financí Becal'el Smotrič
Náboženský sionismus 29. prosince 2022 úřadující
Ministr při ministerstvu obrany
Ministr energetiky Jisra'el Kac
Likud 29. prosince 2022 1. ledna 2024
Eli Kohen
Likud 1. ledna 2024 úřadující
Ministr obrany Jo'av Galant
Likud 29. prosince 2022 5. listopadu 2024
Jisra'el Kac
Likud 5. listopadu 2024 úřadující
Ministr národní bezpečnosti Itamar Ben Gvir
Židovská síla 29. prosince 2022 19. ledna 2025
Chajim Kac
Likud 23. ledna 2025 19.března 2025
Itamar Ben Gvir
Židovská síla 19.března 2025 úřadující
Ministr výstavby a bydlení Jicchak Goldknopf
Sjednocený judaismus Tóry 29. prosince 2022 12. června 2025
Chajim Kac
Likud 12. června 2025 úřadující
Ministr zdravotnictví Arje Deri
Šas 29. prosince 2022 24. ledna 2023
Jo'av Ben Cur
Šas 24. ledna 2023 19. dubna 2023
Moše Arbel
Šas 19. dubna 2023 12. října 2023
Uriel Buso
Šas 12. října 2023 20. července 2025
Chajim Kac
Likud 20. července 2025 úřadující
Ministryně ochrany životního prostředí Idit Silman
Likud 29. prosince 2022 úřadující
Ministryně bez portfeje při úřadu předsedy vlády Galit Distel-Atbarjan
Likud 29. prosince 2022 16. ledna 2023
Ministryně informací 16. ledna 2023 říjen 2023[168]
Ministr(yně) pro vědu, technologie a vesmír Ofir Akunis
Likud 29. prosince 2022 18. března 2024
Gila Gamli'el
Likud 18. března 2024 úřadující
Ministr zahraničních věcí Eli Kohen
Likud 29. prosince 2022 1. ledna 2024
Jisra'el Kac
Likud 1. ledna 2024 5. listopadu 2024
Gid'on Sa'ar
Nová naděje 5. listopadu 2024 úřadující
Ministr školství Jo'av Kiš
Likud 29. prosince 2022 úřadující
Ministr regionální spolupráce Jo'av Kiš
Likud 29. prosince 2022 12. února 2023
David Amsalem
Likud 12. února 2023 úřadující
Ministr při ministerstvu školství Chajim Biton
Šas 29. prosince 2022 20. července 2025
(funkce zanikla)
Ministr zemědělství a rozvoje venkova Avi Dichter
Likud 29. prosince 2022 úřadující
Ministr pro Jeruzalém a židovské tradice Me'ir Poruš
Sjednocený judaismus Tóry 22. ledna 2023 15. července 2025
(funkce zanikla)
Ministr ekonomiky a průmyslu Nir Barkat
Likud 29. prosince 2022 úřadující
Ministr(yně) zpravodajských služeb Jariv Levin
Likud 29. prosince 2022 2. ledna 2023
Gila Gamli'el
Likud 2. ledna 2023 13. března 2024
Ministr Jeruzaléma a kulturního dědictví Amichaj Elijahu
Židovská síla 29. prosince 2022 22. ledna 2023
Ministr kulturního dědictví 22. ledna 2023 19. ledna 2025
Chajim Kac
Likud 23. ledna 2025 19. března 2025
Amichaj Elijahu
Židovská síla 19. března 2025 úřadující
Ministr spravedlnosti Jariv Levin
Likud 29. prosince 2022 úřadující
Ministryně osídlení Orit Strook
Náboženský sionismus 29. prosince 2022 úřadující
Ministr bez portfeje při ministerstvu sociální péče
a sociálního zabezpečení		 Jo'av Ben Cur
Šas 29. prosince 2022 30. ledna 2023
Ministr práce 30. ledna 2023 20. července 2025
(funkce zanikla)
Ministr imigrace a integrace Ofir Sofer
Náboženský sionismus 29. prosince 2022 úřadující
Ministr rozvoje Negevu a Galileje
a národní odolnosti		 Jicchak Wasserlauf
Židovská síla 29. prosince 2022 19. ledna 2025
Chajim Kac
Likud 23. ledna 2025 19. března 2025
Jicchak Wasserlauf
Židovská síla 19. března 2025 úřadující
Ministr sociální péče a sociálního zabezpečení Ja'akov Margi
Šas 29. prosince 2022 20. července 2025
Jariv Levin
Likud 20. července 2025 úřadující
Ministr vnitra Arje Deri
Šas 29. prosince 2022 24. ledna 2023
Micha'el Malchi'eli
Šas 24. ledna 2023 19. dubna 2023
Moše Arbel
Šas 19. dubna 2023 20. července 2025
Jariv Levin
Likud 20. července 2025 úřadující
Ministr náboženských služeb Micha'el Malchi'eli
Šas 29. prosince 2022 20. července 2025
Jariv Levin
Likud 20. července 2025 úřadující
Ministr pro sociální rovnost Amichaj Šikli
Likud 29. prosince 2022 1. ledna 2024
Ma'i Golan Likud 1. ledna 2024 úřadující
Ministr diaspory Amichaj Šikli
Likud 29. prosince 2022 úřadující
Ministryně dopravy a bezpečnosti silničního provozu Miri Regev
Likud 29. prosince 2022 úřadující
Ministr turismu Chajim Kac
Likud 29. prosince 2022 úřadující
Ministr komunikací Šlomo Kar'i
Likud 29. prosince 2022 úřadující
Ministr kultury a sportu Miki Zohar
Likud 29. prosince 2022 úřadující
Ministr pro strategické záležitosti Ron Dermer
nestraník za Likud 20. února 2023 13. listopadu 2025
Ministr bez portfeje 29. prosince 2022 20. února 2023
(funkce zanikla)
Ministryně bez portfeje pro úřad premiéra Ma'i Golan Likud 16. ledna 2023 květen 2023
(funkce zanikla)

Náměstci

[editovat | editovat zdroj]
Úřad Člen vlády Subjekt Nástup do úřadu Odchod z úřadu
Náměstek ministra při úřadu předsedy vlády Avi Ma'oz
No'am 4. ledna 2023 24. března 2025
Náměstek ministryně dopravy a bezpečnosti silničního provozu Uri Maklev
Sjednocený judaismus Tóry 4. ledna 2023 14. července 2025
Náměstkyně ministra financí Michal Waldiger
Náboženský sionismus 4. ledna 2023 26. října 2023
Náměstek ministra zdravotnictví

Náměstek ministra vnitra

 Moše Arbel
Šas 4. ledna 2023 duben 2023
Náměstek ministra zemědělství a rozvoje venkova Moše Abutbul
Šas 4. ledna 2023 18. července 2025
Náměstek ministra kultury a sportu Ja'akov Tesler
Sjednocený judaismus Tóry 4. ledna 2023 30. června 2025

Zásady a priority

[editovat | editovat zdroj]

Podle dohod podepsaných mezi Likudem a jednotlivými koaličními partnery a podle zveřejněných hlavních zásad nastupující vlády jsou jejími deklarovanými prioritami boj s rostoucími životními náklady, další centralizace ortodoxní kontroly nad státními židovskými službami, přijetí soudních reforem, které zahrnují zákony omezující soudní kontrolu výkonné a zákonodárné moci, rozšiřování osad na Západním břehu Jordánu a zvážení politiky anexe Západního břehu Jordánu.[169][170]

Před hlasováním o důvěře nové vládě v Knesetu Netanjahu představil tři hlavní priority nové vlády; konkrétně vnitřní bezpečnost a správu země, zastavení íránského jaderného programu a rozvoj infrastruktury se zaměřením na další propojení centra země s tzv. periferií.[169]

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Poznámky

[editovat | editovat zdroj]

    Reference

    [editovat | editovat zdroj]

    V tomto článku byly použity překlady textů z článků Thirty-seventh government of Israel na anglické Wikipedii a ממשלת ישראל השלושים ושבע‎ na hebrejské Wikipedii.

    1. 1 2 KELLER-LYNN, Carrie. ‘I’ve done it’: Netanyahu announces his 6th government, Israel’s most hardline ever. The Times of Israel [online]. 2022-12-21 [cit. 2022-12-30]. Dostupné online.
    2. ↑ PICHETA, Rob; GOLD, Hadas; TAL, Amir. Benjamin Netanyahu sworn in as leader of Israel’s likely most right-wing government ever [online]. CNN, 2022-12-29 [cit. 2022-12-30]. Dostupné online.
    3. ↑ Do izraelské vlády se vrací pravicový lídr Saar, posílí Netanjahuovu pozici. www.seznamzpravy.cz [online]. 2024-09-30 [cit. 2024-10-04]. Dostupné online.
    4. ↑ Ben Gvir’s Otzma Yehudit leaves coalition over approval of hostage-ceasefire deal. www.timesofisrael.com [online]. [cit. 2025-01-19]. Dostupné online. (anglicky)
    5. 1 2 SOKOL, Sam. Ben Gvir reappointed police minister as Knesset okays his party’s return to government. www.timesofisrael.com [online]. 2025-03-20 [cit. 2025-03-20]. Dostupné online. (anglicky)
    6. 1 2 ČTK; ČT24. Ultraortodoxní strana opouští Netanjahuovu vládu, té zbyde nejtěsnější většina. ČT24 [online]. Česká televize [cit. 2025-07-15]. Dostupné online.
    7. ↑ SOKOL, Sam. Deputy Minister Avi Maoz quits government, railing against pressure of ‘deep state’. www.timesofisrael.com [online]. [cit. 2025-07-18]. Dostupné online. (anglicky)
    8. ↑ SOKOL, Sam. Far-right MK Avi Maoz quits coalition, leaving Netanyahu without Knesset majority. www.timesofisrael.com [online]. [cit. 2025-07-18]. Dostupné online. (anglicky)
    9. ↑ SOKOL, Sam. Shas bolts gov’t for failing to enshrine Haredi non-enlistment in law, remains part of PM’s coalition. www.timesofisrael.com [online]. [cit. 2025-07-18]. Dostupné online. (anglicky)
    10. ↑ Global index: Israel falls out of liberal democracy category for first time in over 50 years. www.timesofisrael.com [online]. [cit. 2025-04-03]. Dostupné online. (anglicky)
    11. ↑ Israel election: Final results show Netanyahu bloc at 64 seats [online]. i24NEWS, 2022-11-03 [cit. 2022-12-30]. Dostupné online.
    12. ↑ KERSHNER, Isabel; KINGSLEY, Patrick. Israel Election: Exit Polls Show Netanyahu With Edge in Israel's Election. The New York Times [online]. 2022-11-01 [cit. 2022-12-30]. Dostupné online.
    13. ↑ MALTZ, Judy. Will Israel Become a Theocracy? Religious Parties Are Election's Biggest Winners. Ha'arec [online]. 2022-11-03 [cit. 2022-12-30]. Dostupné online.
    14. ↑ BACHNER, Michael. With 86% of votes tallied, Netanyahu headed for decisive comeback victory. The Times of Israel [online]. 2022-11-02 [cit. 2022-12-30]. Dostupné online.
    15. ↑ RAICE, Shayndi. Benjamin Netanyahu Wins Another Shot at Leading Israel as Lapid Concedes. The Wall Street Journal [online]. 2022-11-03 [cit. 2022-12-30]. Dostupné online.
    16. ↑ RAVID, Barak. Israel's Lapid congratulates Netanyahu on election win. Axios [online]. 2022-11-03 [cit. 2022-12-30]. Dostupné online.
    17. ↑ Final results give Likud bloc 64 seats; ADL: Far right will hurt Israel globally. The Times of Israel [online]. 2022-11-03 [cit. 2022-12-30]. Dostupné online.
    18. ↑ ETTINGER, Amir; SHLEZINGER, Yehuda. Israel to swear in 25th Knesset ahead of Netanyahu's 6th term as PM. Jisra'el ha-jom [online]. 2022-11-15 [cit. 2022-12-30]. Dostupné online.
    19. ↑ BACHNER, Michael. As 25th Knesset sworn in, president urges MKs to end ‘addiction’ to toxic discourse. The Times of Israel [online]. 2022-11-15 [cit. 2022-12-30]. Dostupné online.
    20. ↑ REICH, Eleanor H. Israel swears in new parliament, most right-wing in history [online]. Jeruzalém: Associated Press, 2022-11-15 [cit. 2022-12-30]. Dostupné online.
    21. ↑ With 97% of votes tallied, Netanyahu launches government talks. Ynet [online]. 2022-03-11 [cit. 2022-12-30]. Dostupné online.
    22. ↑ HOROVITZ, Michael. Deri and Goldknopf meet, agree to cooperate after Netanyahu-bloc victory. The Times of Israel [online]. 2022-11-04 [cit. 2022-12-30]. Dostupné online.
    23. ↑ SPIRO, Amy. As Netanyahu begins coalition talks, Smotrich and Ben Gvir vow to remain united. The Times of Israel [online]. 2022-11-06 [cit. 2022-12-30]. Dostupné online.
    24. ↑ BARUCH, Hezki. Gafni to ask for Finance Committee chairmanship in coalition talks. Aruc ševa [online]. 2022-11-06 [cit. 2022-12-30]. Dostupné online.
    25. ↑ UTJ insisting no government without High Court override commitment first — reports. The Times of Israel [online]. 2022-11-08 [cit. 2022-12-30]. Dostupné online.
    26. ↑ BREUER, Eliav. Anti-LGBTQ+ MK Avi Maoz, Netanyahu meet ahead of coalition negotiations. The Jerusalem Post [online]. 2022-11-08 [cit. 2022-12-30]. Dostupné online.
    27. ↑ LIEBER, Dov. Israeli President Hands Mandate to Benjamin Netanyahu to Form Government. The Wall Street Journal [online]. 2022-11-13 [cit. 2022-12-30]. Dostupné online.
    28. ↑ Ben Gvir to get newly created role of national security minister in deal with Likud. The Times of Israel [online]. 2022-11-25 [cit. 2022-12-30]. Dostupné online.
    29. ↑ אחרי ההסכם: מי יכהן כשר ומי יו"ר ועדה? כל הפרטים [online]. Srugim, 2022-11-25 [cit. 2022-12-30]. Dostupné online. (hebrejsky)
    30. ↑ Gantz blasts Netanyahu for making Ben Gvir ‘the real PM’ with expanded security role. The Times of Israel [online]. 2022-11-25 [cit. 2022-12-30]. Dostupné online.
    31. ↑ KELLER-LYNN, Carrie. Netanyahu puts extremist homophobic politician in charge of Israel’s Jewish identity. The Times of Israel [online]. 2022-11-27 [cit. 2022-12-30]. Dostupné online.
    32. ↑ Far-right homophobe Maoz given authority over outside programming in schools. The Times of Israel [online]. 2022-12-01 [cit. 2022-12-30]. Dostupné online.
    33. ↑ KELLER-LYNN, Carrie. Netanyahu gives Smotrich broad powers over settlements, Palestinian construction. The Times of Israel [online]. 2022-12-01 [cit. 2022-12-30]. Dostupné online.
    34. ↑ Bezalel Smotrich gets finance ministry, power over West Bank in coalition deal | The Jerusalem Post. The Jerusalem Post [online]. 2022-12-01 [cit. 2025-09-24]. Dostupné online. (anglicky)
    35. ↑ As Netanyahu’s coalition deadline nears, Likud signs interim deal with UTJ. The Times of Israel [online]. 2022-12-06 [cit. 2022-12-30]. Dostupné online.
    36. ↑ BREUER, Eliav. Israel's incoming government will be a bureaucratic puzzle - Analysis. The Jerusalem Post [online]. 2022-12-08 [cit. 2022-12-30]. Dostupné online.
    37. ↑ Likud inks deal with Shas, finishes doling out government posts to coalition allies. The Times of Israel [online]. 2022-12-08 [cit. 2022-12-30]. Dostupné online.
    38. ↑ Netanyahu secures parliament majority, seeks more time to form government [online]. Jeruzalém: Reuters, 2022-12-08 [cit. 2022-12-30]. Dostupné online.
    39. ↑ Netanjahu odvolal ministra obrany Galanta kvůli. www.ceskenoviny.cz [online]. [cit. 2024-11-06]. Dostupné online.
    40. ↑ ŠVEC, Michael. „Je to zrádce!“ Netanjahu šokoval Izrael odvoláním ministra obrany, do ulic vyšly tisíce lidí. Deník N [online]. 2024-11-05 [cit. 2024-11-06]. Dostupné online.
    41. ↑ SOKOL, Sam. Tourism Minister Haim Katz tapped to run all 3 of Otzma Yehudit’s former ministries. www.timesofisrael.com [online]. [cit. 2025-01-26]. Dostupné online. (anglicky)
    42. ↑ Resumed war solves Netanyahu’s problems. But what of Israel’s?. www.timesofisrael.com [online]. [cit. 2025-03-20]. Dostupné online. (anglicky)
    43. ↑ Sa’ar’s New Hope signs agreement to merge with Netanyahu’s Likud in next elections. The Times of Israel. 2025-03-13. Dostupné online [cit. 2025-08-15]. ISSN 0040-7909. (anglicky)
    44. ↑ SOKOL, Sam. Ruling Likud party approves merger with Gideon Sa’ar’s New Hope. The Times of Israel. 2025-08-13. Dostupné online [cit. 2025-08-15]. ISSN 0040-7909. (anglicky)
    45. 1 2 KARMEL, Ariela; SOKOL, Sam. Ministries previously held by Shas transferred to pair of Likud ministers. The Times of Israel. 2025-07-29. Dostupné online [cit. 2025-08-15]. ISSN 0040-7909. (anglicky)
    46. ↑ SOKOL, Sam. Netanyahu temporarily filling all cabinet spots vacated by Haredim in row over draft. The Times of Israel. 2025-07-28. Dostupné online [cit. 2025-08-15]. ISSN 0040-7909. (anglicky)
    47. ↑ Izraelský parlament schválil kontroverzní soudní reformu. Omezí pravomoci nejvyššího soudu. iROZHLAS [online]. Český rozhlas, 2023-07-24 [cit. 2024-11-06]. Dostupné online.
    48. ↑ ČTK. Izraelský nejvyšší soud zrušil hlavní část Netanjahuovy reformy. Odmítl omezení svých pravomocí. ČT24 [online]. Česká televize [cit. 2024-11-06]. Dostupné online.
    49. ↑ SHARON, Jeremy. Constitutional crisis flares as Levin given deadline to appoint new Supreme Court chief. www.timesofisrael.com [online]. 2024-12-12 [cit. 2024-12-13]. Dostupné online. (anglicky)
    50. ↑ Jan Fingerland: Izraelská ústavní krize nezmizela, zase se vrací. ČRo Plus [online]. 2024-09-10 [cit. 2024-12-04]. Dostupné online.
    51. ↑ MKs file bill to enable police probes against AG amid growing campaign to oust her. www.timesofisrael.com [online]. 2024-12-04 [cit. 2024-12-04]. Dostupné online. (anglicky)
    52. ↑ SHARON, Jeremy. Levin, Sa’ar propose softened judicial overhaul; wary opposition heads hold off response. www.timesofisrael.com [online]. 2025-01-09 [cit. 2025-01-10]. Dostupné online. (anglicky)
    53. ↑ Izraelský parlament navzdory protestům schválil zákon zpřísňující kontrolu nad soudci. Britské listy [online]. 2025-03-27 [cit. 2025-03-28]. Dostupné online. (anglicky)
    54. ↑ TONDO, Lorenzo. Israel parliament defies protests to pass law tightening grip over judges. The Guardian. 2025-03-27. Dostupné online [cit. 2025-03-28]. ISSN 0261-3077. (anglicky)
    55. ↑ ČTK. Protivládní demonstrace v Jeruzalémě byla zřejmě největší od začátku války Izraele s Hamásem. ČT24 [online]. Česká televize, 2024-03-31 [cit. 2024-04-04]. Dostupné online.
    56. ↑ Ultraortodoxní musí do armády, nařídil izraelský soud. ČT24 [online]. Česká televize [cit. 2024-07-01]. Dostupné online.
    57. ↑ Haredi minister’s car attacked as violence erupts at anti-draft protest in Jerusalem. timesofisrael.com [online]. 2024-07-01 [cit. 2024-07-01]. Dostupné online.
    58. ↑ IDF says it will begin drafting ultra-Orthodox from Sunday; protesters block road. timesofisrael.com [online]. 2024-07-16 [cit. 2024-07-17]. Dostupné online.
    59. ↑ ‚Radši umřít, než jít na vojnu.‘ Izraelské armádě se nedaří naverbovat ultraortodoxní židy. iROZHLAS [online]. Český rozhlas, 2024-08-15 [cit. 2024-08-16]. Dostupné online.
    60. ↑ IDF to issue 7,000 more draft orders to Haredim after unsuccessful first phase. timesofisrael.com [online]. 2024-11-04 [cit. 2024-11-07]. Dostupné online.
    61. ↑ SOKOL, Sam; SUMMERS, Charlie. ‘Zionists are not Jews’: Haredi extremists harass recruits from their community at IDF centers. www.timesofisrael.com [online]. [cit. 2025-04-30]. Dostupné online. (anglicky)
    62. ↑ Izraelský Kneset odmítl hlasování o svém rozpuštění. Deník N [online]. 2025-06-12 [cit. 2025-06-18]. Dostupné online.
    63. ↑ Why did the Haredim agree to an enlistment plan containing sanctions?. www.timesofisrael.com [online]. [cit. 2025-06-18]. Dostupné online. (anglicky)
    64. ↑ Izrael schválil dohodu o příměří s Hizballáhem, ještě odpoledne v Bejrútu při úderech zemřelo sedm lidí. iROZHLAS [online]. Český rozhlas, 2024-11-26 [cit. 2024-11-27]. Dostupné online.
    65. ↑ Příměří mezi Izraelem a Hizballáhem. Dohoda má platit od středečního rána. Aktuálně.cz [online]. 2024-11-26 [cit. 2024-11-27]. Dostupné online.
    66. ↑ Dvě íránské rakety zranily ve městech na jihu Izraele na 100 lidí. ceskenoviny.cz [online]. ČTK, 2026-03-22 [cit. 2026-03-23]. Dostupné online.
    67. ↑ Od počátku války mezi Izraelem a Hizballáhem se u libanonských úřadů zaregistroval více než milion konfliktem vysídlených obyvatel, píše agentura AFP. Deník N [online]. 2026-03-16 [cit. 2026-03-23]. Dostupné online.
    68. ↑ Izrael gumuje hranice Libanonu po vzoru Gazy. Na jihu od něj „odtrhává“ mrtvou zónu. iDNES.cz [online]. 2026-03-24 [cit. 2026-03-27]. Dostupné online.
    69. ↑ Izrael zasáhl v Libanonu další most, podle místního deníku chce region odříznout. ct24.ceskatelevize.cz [online]. [cit. 2026-03-27]. Dostupné online.
    70. ↑ ČTK. Izrael bude kontrolovat celý jižní Libanon po řeku Lítání, řekl ministr Kac. ct24.ceskatelevize.cz [online]. [cit. 2026-03-27]. Dostupné online.
    71. ↑ Smelý plán izraelského ministra financií. Nová hranica s Libanonom má viesť po rieke Lítání, varuje pred pokračovaním vojny. Aktuality.sk [online]. 2026-03-23 [cit. 2026-03-27]. Dostupné online. (slovensky)
    72. ↑ Soud v Haagu nařídil Izraeli: Udělejte vše, abyste zabránili genocidě v Gaze - Novinky. www.novinky.cz [online]. 2024-01-26 [cit. 2024-03-06]. Dostupné online.
    73. ↑ Mezinárodní soudní dvůr nařídil Izraeli zastavit ofenzivu v Rafahu. www.seznamzpravy.cz [online]. 2024-05-24 [cit. 2024-05-25]. Dostupné online.
    74. ↑ Hlavní prokurátor ICC usiluje o zatykače na Netanjahua a lídry Hamásu. www.ceskenoviny.cz [online]. [cit. 2024-05-20]. Dostupné online.
    75. ↑ Statement of ICC Prosecutor Karim A.A. Khan KC: Applications for arrest warrants in the situation in the State of Palestine [online]. [cit. 2024-05-21]. Dostupné online.
    76. ↑ Mezinárodní trestní soud vydal zatykače na Netanjahua a Galanta. Viní je z válečných zločinů. iROZHLAS [online]. Český rozhlas, 2024-11-21 [cit. 2024-11-21]. Dostupné online.
    77. ↑ Statement of ICC Prosecutor Karim A.A. Khan KC: Applications for arrest warrants in the situation in the State of Palestine [online]. Haag: 2024-05-20 [cit. 2024-06-02]. Dostupné online.
    78. ↑ ČTK. Izraelské ministerstvo řeší vysídlení Palestinců z Gazy do Egypta. Premiér to označuje za úvahu. iROZHLAS [online]. Český rozhlas, 2023-10-30 [cit. 2023-10-30]. Dostupné online.
    79. ↑ Trump chce, aby Egypt a Jordánsko přijaly Palestince z Pásma Gazy. ‚Teď je to doslova místo demolice,‘ řekl. iROZHLAS [online]. Český rozhlas, 2025-01-26 [cit. 2025-01-30]. Dostupné online.
    80. ↑ Trump navrhl převzetí Pásma Gazy pod správu USA. Palestinci ale nejdřív musí odejít do okolních států. iROZHLAS [online]. Český rozhlas, 2025-02-05 [cit. 2025-02-05]. Dostupné online.
    81. ↑ Izrael připraví plán umožňující odchod Palestinců z Gazy do zahraničí, píše ToI. www.ceskenoviny.cz [online]. [cit. 2025-02-06]. Dostupné online.
    82. ↑ Expert: Vysídlení Gazy jde proti Ženevské úmluvě i římskému statutu. OSN může skončit v paralýze. iROZHLAS [online]. Český rozhlas, 2025-02-06 [cit. 2025-02-06]. Dostupné online.
    83. ↑ BURKE, Jason. Trump’s Gaza plan could amount to war crime, say experts. The Guardian [online]. 2025-02-05 [cit. 2025-02-06]. Dostupné online. ISSN 0261-3077. (anglicky)
    84. ↑ What international law says about forced displacement. washingtonpost.com [online]. 2025-02-06 [cit. 2025-02-06]. Dostupné online.
    85. ↑ TAUB, Amanda. Trump’s Gaza Takeover Would Be Illegal Under International Law, Experts Say. The New York Times. 2025-02-05. Dostupné online [cit. 2025-02-06]. ISSN 0362-4331. (anglicky)
    86. ↑ Palestinci nebudou mít právo vrátit se do Gazy, jež bude patřit USA, řekl Trump. www.ceskenoviny.cz [online]. [cit. 2025-02-11]. Dostupné online.
    87. ↑ Palestinský stát nebude, řekl Netanjahu. Podepsal rozšíření osad. www.seznamzpravy.cz [online]. 2025-09-11 [cit. 2025-09-12]. Dostupné online.
    88. ↑ Podle Izraele je deset procent lidí z UNRWA napojeno na palestinské radikály. www.ceskenoviny.cz [online]. [cit. 2024-01-30]. Dostupné online.
    89. ↑ PELAEZ, Luis. UPDATED: List of Countries Suspending and Reinstating UNRWA Funding. UN Watch [online]. 2024-05-26 [cit. 2024-06-02]. Dostupné online. (anglicky)
    90. ↑ SCHARF, David. Izrael stále nedodal důkazy o vazbách humanitární agentury OSN na Hamás [online]. 2024-04-24 [cit. 2024-04-25]. Dostupné online.
    91. ↑ Israeli parliament votes to label UN relief agency a terror organisation. reuters.com [online]. 2024-07-22 [cit. 2024-10-17]. Dostupné online.
    92. ↑ EU foreign policy chief calls Israeli move to outlaw UNRWA ‘nonsense’. timesofisrael.com [online]. 2024-07-25 [cit. 2024-10-17]. Dostupné online.
    93. ↑ US defends UNRWA after Israel moves to deem it terror group. euractiv.com [online]. 2024-07-25 [cit. 2024-10-17]. Dostupné online.
    94. ↑ Israel: New law blocking UNRWA ‘would be a catastrophe’, Guterres warns. news.un.org [online]. 2024-10-08 [cit. 2024-10-17]. Dostupné online. (anglicky)
    95. ↑ GRYGAR, Lukas. Česko opět s Izraelem proti EU: Spolu s Orbánem zablokovalo prohlášení k UNRWA [online]. 2024-10-16 [cit. 2024-10-17]. Dostupné online.
    96. ↑ Izrael zakázal působení agentury pro uprchlíky UNRWA. Rozhodnutí kritizuje Londýn, Berlín i OSN. iROZHLAS [online]. Český rozhlas, 2024-10-29 [cit. 2024-10-29]. Dostupné online.
    97. ↑ Izrael oficiálně ukončil spolupráci s UNRWA. www.seznamzpravy.cz [online]. 2024-11-04 [cit. 2024-11-04]. Dostupné online.
    98. ↑ WINTOUR, Patrick. ICJ orders Israel to allow aid into Gaza and says restrictions breached international obligations. The Guardian. 2025-10-22. Dostupné online [cit. 2025-10-23]. ISSN 0261-3077. (anglicky)
    99. ↑ ICJ gives opinion on Israel's obligations to UN agencies in Gaza and West Bank. BBC News [online]. [cit. 2025-10-23]. Dostupné online. (anglicky)
    100. ↑ SUMMERS, Charlie. Authorities raid UNRWA offices in East Jerusalem, raise Israeli flag over compound. The Times of Israel. 2025-12-08. Dostupné online [cit. 2025-12-31]. ISSN 0040-7909. (anglicky)
    101. ↑ SOKOL, Sam. Knesset passes law blocking provision of electricity and water to UNRWA facilities. The Times of Israel. 2025-12-29. Dostupné online [cit. 2025-12-31]. ISSN 0040-7909. (anglicky)
    102. ↑ Smotrich said pushing to start legalization process for 68 illegal West Bank outposts. timesofisrael.com [online]. 2024-04-21 [cit. 2024-06-28]. Dostupné online.
    103. ↑ ‘We have stopped turning the other cheek’: Far-right basks in apparent outpost legalization. timesofisrael.com [online]. 2024-06-28 [cit. 2024-06-28]. Dostupné online.
    104. ↑ Smotrich: cabinet authorized 5 West Bank outposts, sanctions against PA. The Jerusalem Post [online]. 2024-06-28 [cit. 2024-06-28]. Dostupné online. (anglicky)
    105. ↑ Izrael schválil největší zábor půdy na Západním břehu za 30 let. Rozhodnutí nejspíš zvýší napětí v oblasti. iROZHLAS [online]. Český rozhlas, 2024-07-03 [cit. 2024-07-04]. Dostupné online.
    106. ↑ Israel recognizes 3 illegal West Bank outposts, advances construction of 5,295 homes. timesofisrael.com [online]. 2024-07-04 [cit. 2024-07-06]. Dostupné online.
    107. ↑ At least 43 illegal outposts established throughout West Bank in year since Oct. 7 onslaught. timesofisrael.com [online]. 2024-10-15 [cit. 2024-10-16]. Dostupné online.
    108. ↑ ‚Jednání Izraele se de facto rovná anexi.‘ Okupace palestinských území je podle soudu OSN nezákonná. iROZHLAS [online]. Český rozhlas, 2024-07-19 [cit. 2024-07-20]. Dostupné online.
    109. ↑ Soud v Haagu: Izrael musí ukončit okupaci palestinských území a platit reparace. www.seznamzpravy.cz [online]. 2024-07-19 [cit. 2024-07-22]. Dostupné online.
    110. ↑ Do roka ukončete okupaci, vyzvala OSN Izrael. Česko hlasovalo proti. www.seznamzpravy.cz [online]. 2024-09-18 [cit. 2024-09-18]. Dostupné online.
    111. ↑ ČTK. Izraelský parlament schválil zákon s trestem smrti pro palestinské teroristy. ct24.ceskatelevize.cz [online]. [cit. 2026-03-31]. Dostupné online.
    112. ↑ TONDO, Lorenzo. Israel passes law to give death penalty to Palestinians convicted of lethal attacks. The Guardian. 2026-03-30. Dostupné online [cit. 2026-03-31]. ISSN 0261-3077. (anglicky)
    113. ↑ Světoví lídři uvítali pád Asadovy vlády. ‚Barbarský stát padl. Konečně,‘ reagoval Macron. iROZHLAS [online]. Český rozhlas, 2024-12-08 [cit. 2024-12-08]. Dostupné online.
    114. ↑ Izrael oznámil, že v Sýrii za 48 hodin uskutečnil přibližně 480 úderů. www.ceskenoviny.cz [online]. [cit. 2024-12-11]. Dostupné online.
    115. ↑ Izrael „odzbrojuje“ Sýrii. Stovkami úderů decimuje základny i techniku. www.seznamzpravy.cz [online]. 2024-12-10 [cit. 2024-12-10]. Dostupné online.
    116. ↑ Qatar, Turkey, Egypt condemn Israel’s activity across Syrian border; US, UK supportive. www.timesofisrael.com [online]. 2024-12-10 [cit. 2024-12-12]. Dostupné online. (anglicky)
    117. ↑ France calls on Israel to exit Syria buffer zone as Spain, Germany urge restraint. www.timesofisrael.com [online]. 2024-12-11 [cit. 2024-12-12]. Dostupné online. (anglicky)
    118. ↑ AFP. Saudi Arabia accuses Israel of sabotaging Syria with plan to double Golan Heights’ population. www.timesofisrael.com [online]. 2024-12-15 [cit. 2024-12-17]. Dostupné online. (anglicky)
    119. ↑ BEAUMONT, Peter. Turkey condemns Israel plan to double Golan Heights population. The Guardian. 2024-12-16. Dostupné online [cit. 2024-12-17]. ISSN 0261-3077. (anglicky)
    120. ↑ Several countries slam Israeli plans to expand settlements in Syria’s Golan. Al Jazeera [online]. 2024-12-16 [cit. 2024-12-17]. Dostupné online. (anglicky)
    121. ↑ Germany, Turkey criticize Israel’s plan to step up its Golan Heights population. www.timesofisrael.com [online]. 2024-12-16 [cit. 2024-12-17]. Dostupné online. (anglicky)
    122. ↑ Netanjahu bude poprvé svědčit v soudním procesu korupce. www.seznamzpravy.cz [online]. 2024-12-09 [cit. 2024-12-27]. Dostupné online.
    123. ↑ Izraelská prokuratura nařídila vyšetřování manželky Netanjahua. Podezírá ji z obtěžování svědků. iROZHLAS [online]. Český rozhlas, 2024-12-26 [cit. 2024-12-27]. Dostupné online.
    124. ↑ STAFF, ToI. Far-right minister says firing AG more important than freeing hostages, Iran nukes. www.timesofisrael.com [online]. 2024-12-27 [cit. 2024-12-27]. Dostupné online. (anglicky)
    125. ↑ Falšování záznamů, vydírání, úniky. Na Netanjahua se valí skandály. www.seznamzpravy.cz [online]. 2024-11-13 [cit. 2024-12-27]. Dostupné online.
    126. ↑ Šéf Netanjahuova kabinetu čelí vyšetřování kvůli falšování záznamů ze 7. října. www.novinky.cz [online]. 2024-11-14 [cit. 2024-12-27]. Dostupné online.
    127. ↑ High Court says Ben Gvir violating ruling not to interfere with policing of protests. timesofisrael.com [online]. 2024-01-10 [cit. 2024-11-15]. Dostupné online.
    128. ↑ Petition submitted to High Court seeks Ben-Gvir's removal as National Security Minister. The Jerusalem Post [online]. 2024-09-17 [cit. 2024-11-15]. Dostupné online. (anglicky)
    129. ↑ Attorney general said set to order Ben Gvir sacked unless he stops meddling in police. timesofisrael.com [online]. 2024-11-11 [cit. 2024-11-15]. Dostupné online.
    130. ↑ ČT24. Izraelský ministr svými kauzami dostal Netanjahua na křižovatku. ČT24 [online]. Česká televize [cit. 2024-12-04]. Dostupné online.
    131. ↑ ‘Constitutional crisis’: Netanyahu warns AG against reported bid to fire Ben Gvir. timesofisrael.com [online]. 2024-11-11 [cit. 2024-11-15]. Dostupné online.
    132. ↑ Ben Gvir accuses AG of ‘attempted coup’ against him, calls on PM to fire her. timesofisrael.com [online]. 2024-11-14 [cit. 2024-11-15]. Dostupné online.
    133. ↑ Ben Gvir’s texts show him conspiring with aides to exert power over police – report. timesofisrael.com [online]. 2024-11-13 [cit. 2024-11-15]. Dostupné online.
    134. ↑ Podstrčil médiím zavádějící tajné dokumenty. Netanjahuův bývalý mluvčí skončil v cele. www.novinky.cz [online]. 2024-11-20 [cit. 2025-03-21]. Dostupné online.
    135. ↑ www.inn.co.il [online]. [cit. 2025-03-21]. Dostupné online.
    136. ↑ Lapid demands Attorney General probe Netanyahu-Qatar connection. www.i24news.tv [online]. [cit. 2025-03-21]. Dostupné online.
    137. ↑ The Qatari Connection: Yair Golan Calls for Probe Into 'Treason' by Netanyahu and His Staff. www.haaretz.com [online]. 2025-02-14 [cit. 2025-03-21]. Dostupné online.
    138. ↑ AG orders criminal probe into alleged ties between Netanyahu’s aides and Qatar. www.timesofisrael.com [online]. 2025-02-28 [cit. 2025-03-21]. Dostupné online. (anglicky)
    139. ↑ STAFF, ToI. Letter seeking AG’s ouster has 13 ministers’ signatures so far, Likud lawmaker says. www.timesofisrael.com [online]. 2024-11-28 [cit. 2024-12-04]. Dostupné online. (anglicky)
    140. ↑ SOKOL, Sam. Resolution compelling MKs to discuss firing AG passes 51-0 after opposition boycott. www.timesofisrael.com [online]. [cit. 2024-12-13]. Dostupné online. (anglicky)
    141. ↑ A game of political survival: Netanyahu’s personal vendetta against Shin Bet chief. France 24 [online]. 2025-03-18 [cit. 2025-03-20]. Dostupné online. (anglicky)
    142. ↑ Netanjahu chce odvolat šéfa tajné služby Šin Bet. www.seznamzpravy.cz [online]. 2025-03-17 [cit. 2025-03-20]. Dostupné online.
    143. ↑ Who is A-G Baharav-Miara, and why does gov’t want to fire her? - exclusive. The Jerusalem Post [online]. 2025-03-06 [cit. 2025-03-20]. Dostupné online. (anglicky)
    144. ↑ LEHMANN, Noam. Over 40,000 in Tel Aviv protest Netanyahu over move to fire Shin Bet chief. www.timesofisrael.com [online]. [cit. 2025-03-19]. Dostupné online. (anglicky)
    145. ↑ Tisíce lidí protestují v Jeruzalémě opět proti izraelské vládě. www.ceskenoviny.cz [online]. [cit. 2025-03-19]. Dostupné online.
    146. ↑ Izraelská vláda schválila odvolání generální prokurátorky, rozhodne soud. Deník N [online]. 2025-08-04 [cit. 2025-08-15]. Dostupné online.
    147. ↑ SHARON, Jeremy. High Court unanimously urges government to revoke attorney general’s dismissal. The Times of Israel. 2025-09-01. Dostupné online [cit. 2025-09-24]. ISSN 0040-7909. (anglicky)
    148. ↑ SILKOFF, Shira. Justice minister has locks changed on AG’s office without warning, prompting outcry. The Times of Israel. 2025-08-12. Dostupné online [cit. 2025-08-15]. ISSN 0040-7909. (anglicky)
    149. ↑ Protesters lock Levin’s gates after he shut AG out of her office. The Times of Israel. 2025-08-13. Dostupné online [cit. 2025-08-15]. ISSN 0040-7909. (anglicky)
    150. ↑ Haaretz in government crosshairs after publisher calls terrorists ‘freedom fighters’. www.timesofisrael.com [online]. 2024-10-31 [cit. 2024-12-04]. Dostupné online. (anglicky)
    151. ↑ Government says it’s severing ties with Haaretz after publisher called terrorists ‘freedom fighters’. www.timesofisrael.com [online]. 2024-11-24 [cit. 2024-12-04]. Dostupné online. (anglicky)
    152. ↑ SOKOL, Sam. ‘Scared for freedom of speech’: Journalists accuse government of muzzling press. www.timesofisrael.com [online]. 2024-12-04 [cit. 2024-12-04]. Dostupné online. (anglicky)
    153. ↑ MKs advance controversial bill to privatize or shutter Kan public broadcaster. www.timesofisrael.com [online]. 2024-11-27 [cit. 2024-12-04]. Dostupné online. (anglicky)
    154. ↑ AG-panned bill giving government control of TV viewership data advances in Knesset. www.timesofisrael.com [online]. 2024-10-30 [cit. 2024-12-04]. Dostupné online. (anglicky)
    155. ↑ Israeli Minister Threatens to Stop Funding of Famed Dance Troupe Over Use of Palestinian Flag in Performance. Haaretz.com [online]. 2024-12-19 [cit. 2025-01-03]. Dostupné online.
    156. ↑ Culture minister threatens to cut funding of arthouse theater over ‘extremist’ films. www.timesofisrael.com [online]. 2024-12-11 [cit. 2025-01-03]. Dostupné online. (anglicky)
    157. ↑ Israel's culture minister has one job: Cultural terrorism. Haaretz.com. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2024-12-11. (anglicky)
    158. ↑ LYNFIELD, Ben. Government threatens Israeli cinema institute over films critical of IDF - The Jewish Independent. thejewishindependent.com.au [online]. 2024-12-17 [cit. 2025-01-03]. Dostupné online. (anglicky)
    159. ↑ ANDERMAN, Nirit. And the big winner of Israel's cinema reform is: a West Bank film fund. Haaretz.com. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2025-02-17. (anglicky)
    160. ↑ PULVER, Andrew. Israel’s culture minister threatens national film awards after Palestinian story takes top prize. The Guardian. 2025-09-17. Dostupné online [cit. 2025-09-24]. ISSN 0261-3077. (anglicky)
    161. ↑ Foreign Ministry to receive massive budget for public diplomacy abroad. The Times of Israel. 2024-12-29. Dostupné online [cit. 2025-12-07]. ISSN 0040-7909. (anglicky)
    162. ↑ MAZIAD, Marwa. Why Israel's $150 million 'public diplomacy' budget has failed so abysmally. The National [online]. [cit. 2025-12-07]. Dostupné online. (anglicky)
    163. ↑ Coalition approves NIS 2.35 billion for hasbara budget 2026. The Jerusalem Post | JPost.com [online]. 2025-12-06 [cit. 2025-12-07]. Dostupné online. (anglicky)
    164. ↑ Israel’s secret influencer campaign exposed. The Jerusalem Post | JPost.com [online]. 2025-10-01 [cit. 2025-12-07]. Dostupné online. (anglicky)
    165. ↑ Who are the 'influencers' Israel is paying $7k per post? | Responsible Statecraft. responsiblestatecraft.org [online]. [cit. 2025-12-07]. Dostupné online. (anglicky)
    166. ↑ ISSACHAROFF, David. 'A Taste of Propaganda': Young German Leaders Deem Recent Trip to Israel a 'PR Operation' Run by Foreign Ministry. haaretz.com [online]. 2025-12-01 [cit. 2025-12-07]. Dostupné online.
    167. ↑ All Governments of Israel [online]. Kneset [cit. 2022-12-30]. Dostupné online.
    168. ↑ SPIRO, Amy. Public diplomacy minister quits post amid war, citing ‘waste of public funds’. The Times of Israel [online]. 2023-10-13 [cit. 2024-11-08]. Dostupné online. (anglicky)
    169. 1 2 KELLER-LYNN, Carrie. Netanyahu returns as PM, wins Knesset support for Israel’s most hardline government. The Times of Israel [online]. 2022-12-29 [cit. 2022-12-30]. Dostupné online.
    170. ↑ KELLER-LYNN, Carrie; BACHNER, Michael. Judicial reform, boosting Jewish identity: The new coalition’s policy guidelines. The Times of Israel [online]. 2022-12-28 [cit. 2022-12-30]. Dostupné online.

    Externí odkazy

    [editovat | editovat zdroj]
    Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Šestá_vláda_Benjamina_Netanjahua&oldid=25782033“