Přeskočit na obsah

Šestá vláda Benjamina Netanjahua

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Šestá vláda Benjamina Netanjahua
Členové vlády s prezidentem Jicchakem Herzogem
Členové vlády s prezidentem Jicchakem Herzogem
Pořadí37.
PředsedaBenjamin Netanjahu
Politické subjekty
JmenovánaJicchakem Herzogem
Datum jmenování29. prosince 2022
Opozice
Posloupnost vlád
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Konzultace prezidenta Herzoga s poslanci Knesetu Orit Strook, Ohadem Talem a Moše Solomonem před jmenováním kandidáta na post předsedy vlády, 10. listopadu 2022.
Prezident Herzog pověřuje sestavením nové vlády předsedu strany Likud Benjamina Netanjahua, 13. listopadu 2022.

Šestá vláda Benjamina Netanjahua je úřadující vláda Státu Izrael vedená Benjaminem Netanjahuem, kterou prezident republiky Jicchak Herzog jmenoval 29. prosince 2022 po listopadových volbách do Knesetu.[1][2] Tvoří ji šest stran: Likud, Sjednocený judaismus Tóry, Šas, Náboženský sionismus, Ocma jehudit a No'am. V pořadí se jedná o 37. vládu.

Pozadí

[editovat | editovat zdroj]
Podrobnější informace naleznete v článcích Izraelská politická krize 2019–2021 a Volby do Knesetu 2022.

Pravicový blok stran vedený Benjaminem Netanjahuem, v Izraeli známý jako národní tábor, získal ve volbách do Knesetu 64 ze 120 křesel, zatímco koalice vedená bývalým premiérem Ja'irem Lapidem 51 křesel.[3] Národní tábor byl různě označován za nejpravicovější[4] a také nejvíce náboženskou vládu v dějinách Izraele.[5][6]

Krátce po volbách Lapid Netanjahuovi ustoupil,[7] poblahopřál mu[8] a popřál mu štěstí „v zájmu izraelského lidu“.[9] Dne 15. listopadu se během zahajovacího zasedání konala slavnostní přísaha nově zvolených členů 25. Knesetu. Hlasování o jmenování nového předsedy Knesetu, které se obvykle provádí na zahajovacím zasedání, a přísaha členů vlády byly odloženy, protože probíhající koaliční jednání zatím nevedla k dohodě o těchto pozicích.[10][11][12]

Vytvoření vlády

[editovat | editovat zdroj]

Dne 3. listopadu 2022, po sečtení 97 % hlasů, Netanjahu řekl svému poradci Jarivu Levinovi, aby zahájil neformální koaliční rozhovory se spřátelenými stranami.[13] Předseda strany Šas Arje Deri se 4. listopadu setkal s Jicchakem Goldknopfem, předsedou strany Sjednocený judaismus Tóry a její frakce Agudat Jisra'el. Obě strany se dohodly na spolupráci v rámci příští vlády.[14][15] Degel ha-Tora, frakce Sjednoceného judaismu Tóry, 5. listopadu prohlásila, že bude trvat na svém ideologickém postoji neusilovat o žádné ministerské posty, jak jí to nařídil její duchovní vůdce, rabín Geršon Edelstein, ale bude usilovat o jiné posty, jako jsou předsedové výborů Knesetu a náměstci ministrů.[16]

Sám Netanjahu zahájil rozhovory 6. listopadu. Nejprve se setkal s Moše Gafnim, předsedou Degel ha-Tora, a poté s Goldknopfem. Mezitím se předseda Náboženského sionismu Becal'el Smotrič a předseda její frakce Ocma jehudit Itamar Ben Gvir zavázali, že bez druhé frakce do koalice nevstoupí. Gafni se později se Smotričem sešel ke koaličním rozhovorům.[15] Smotrič se se poté setkal s Netanjahuem. Dne 7. listopadu se Netanjahu setkal s Ben Gvirem, který požadoval ministerstvo vnitřní bezpečnosti s rozšířenými pravomocemi pro sebe a ministerstvo školství nebo dopravy a bezpečnosti silničního provozu pro Jicchaka Wasserlaufa.[17] Hlavním požadavkem všech Netanjahuových spojenců bylo, aby Kneset mohl ignorovat rozhodnutí Nejvyššího soudu.[18] Netanjahu se 8. listopadu sešel s předsedou frakce No'am a jejím jediným poslancem Knesetu Avi Ma'ozem poté, co pohrozil bojkotem koalice. Požadoval úplnou kontrolu Západní zdi charedim rabinátem a odstranění podle něj antisionistického a protižidovského obsahu ve školních učebnicích.[19] Izraelský prezident Jicchak Herzog zahájil 9. listopadu po potvrzení výsledků voleb konzultace s předsedy všech politických stran.[20] Během konzultací vyjádřil své výhrady k tomu, aby se Ben Gvir stal členem příští vlády.[21] Šas se 10. listopadu sešel s Likudem ke koaličním rozhovorům.[22] Do 11. listopadu si Netanjahu zajistil doporučení 64 poslanců Knesetu, což představovalo většinu.[21] Mandát k sestavení třicáté sedmé vlády mu 13. listopadu udělil prezident Herzog.[23] Ocma jehudit a No'am se podle předvolební dohody 20. listopadu oficiálně oddělily od Náboženského sionismu.[24]

Ocma jehudit a Likud 25. listopadu podepsaly koaliční dohodu, podle níž Ben Gvir převezme nově vytvořenou funkci ministra národní bezpečnosti, jehož pravomoci budou rozsáhlejší než pravomoci ministra vnitřní bezpečnosti, včetně dohledu nad izraelskou policií a izraelskou hraniční policií na Západním břehu Jordánu, a také pravomocí střílet zloděje, kteří kradou na vojenských základnách. Jicchak Wasserlauf dostal ministerstvo pro rozvoj Negevu a Galileje s rozšířenými pravomocemi v oblasti regulace nových osad na Západním břehu Jordánu, přičemž bylo odděleno od portfolia „periferie“, které připadne Šasu. Součástí dohody je také svěření ministerstva pro kulturní dědictví Amichaji Elijahuovi a jeho oddělení od portfolia „záležitosti Jeruzaléma“, předání předsednictví Výboru pro veřejnou bezpečnost Knesetu Cvikovi Fogelovi a předsednictví Zvláštního výboru pro Izraelský občanský fond Limor Son Har-Melech, post náměstka ministra ekonomiky a průmyslu Almogu Kohenovi, zřízení národní gardy a rozšíření mobilizace záložníků v hraniční policii.[25][26][27]

Netanjahu a Ma'oz podepsali 27. listopadu koaliční dohodu, podle níž se Ma'oz stane náměstkem ministra, povede agenturu pro židovskou identitu při úřadu předsedy vlády a bude také řídit organizaci Liškat ha-kešer, která se zabývá alijou z bývalého Sovětského svazu.[28] Agentura pro židovskou identitu by vedle odboru ministerstva školství dohlížejícího na externí výuku a partnerství měla pravomoc nad vzdělávacím obsahem vyučovaným mimo běžné osnovy ve školách, čímž by pod ni spadaly i neoficiální organizace, které mají povolení vyučovat a přednášet na školách.[29]

Likud podepsal 1. prosince koaliční dohodu s Náboženským sionismem. Podle dohody by měl Smotrič zastávat funkci ministra financí střídavě s Arje Derim. Součástí dohody je také přidělení postu ministra absorpce imigrantů Ofiru Soferovi, nově vytvořeného postu ministra pro národní mise Orit Strook a předsednictví Výboru pro ústavu, právo a spravedlnost Knesetu Simchu Rothmanovi.[30][31]

Likud a Sjednocený judaismus Tóry podepsaly 6. prosince koaliční dohodu, aby mohly požádat o prodloužení lhůty. Podle ní by strana získala ministerstvo výstavby a bydlení, předsednictví Finančního výboru Knesetu, které připadne Moše Gafnimu, ministerstvo Jeruzaléma a tradice (které by nahradilo ministerstvo pro záležitosti Jeruzaléma a pro kulturní dědictví), kromě toho několik postů náměstků ministrů a předsednictví výborů Knesetu.[32][33]

Likud také podepsal dohodu se Šasem, čímž si zajistil prozatímní koaliční dohody se všemi svými spojenci. Podle této dohody bude Deri nejprve zastávat funkci ministra vnitra a zdravotnictví a po dvou letech se vystřídá se Smotričem. Strana také získá ministerstva náboženských služeb a sociální péče a posty náměstků na ministerstvech školství a vnitra.[34]

Hlasování o výměně současného předsedy Knesetu Mickeyho Levyho bylo naplánováno na 13. prosince poté, co Likud a jeho spojenci získali potřebný počet podpisů.[35] Jariv Levin z Likudu byl zvolen prozatímním předsedou 64 hlasy, zatímco jeho protikandidátka Mejrav Ben-Ari z Ješ atid získala 45 hlasů a protikandidát Ajman Ode z Chadaš získal 5 hlasů.[36]

Netanjahu po dohodě se Šasem požádal Herzoga o čtrnáctidenní prodloužení mandátů.[37] Herzog 9. prosince prodloužil mandát do 21. prosince.[38] V tento den Netanjahu Herzoga informoval, že se mu podařilo sestavit koalici a nová vláda by měla složit přísahu 2. ledna 2023.[1]

Seznam členů vlády

[editovat | editovat zdroj]

Ministři

[editovat | editovat zdroj]

Současní ministři vlády:[39]

Úřad Člen vlády Subjekt Nástup do úřadu Odchod z úřadu
Předseda vlády Benjamin Netanjahu
Likud 29. prosince 2022 úřadující
Ministr financí Becal'el Smotrič
Náboženský sionismus 29. prosince 2022 úřadující
Ministr při ministerstvu obrany
Ministr energetiky Jisra'el Kac
Likud 29. prosince 2022 úřadující
Ministr obrany Jo'av Galant
Likud 29. prosince 2022 úřadující
Ministr národní bezpečnosti Itamar Ben Gvir
Ocma jehudit 29. prosince 2022 úřadující
Ministr pro posílení a rozvoj komunity 9. ledna 2023 úřadující
Ministr výstavby a bydlení Jicchak Goldknopf
Sjednocený judaismus Tóry 29. prosince 2022 úřadující
Ministr při úřadu předsedy vlády
Ministr zdravotnictví Arje Deri
Šas 29. prosince 2022 24. ledna 2023
Jo'av Ben Cur
Šas 24. ledna 2023 úřadující
Ministryně ochrany životního prostředí Idit Silman
Likud 29. prosince 2022 úřadující
Ministryně bez portfeje při úřadu předsedy vlády Galit Distel-Atbarjan
Likud 29. prosince 2022 16. ledna 2023
Ministryně informací 16. ledna 2023 úřadující
Ministr pro inovace, vědu a technologie Ofir Akunis
Likud 29. prosince 2022 úřadující
Ministr zahraničních věcí Eli Kohen
Likud 29. prosince 2022 úřadující
Ministr školství Jo'av Kiš
Likud 29. prosince 2022 úřadující
Ministr regionální spolupráce
Ministr při ministerstvu školství Chajim Biton
Šas 29. prosince 2022 úřadující
Ministr zemědělství a rozvoje venkova Avi Dichter
Likud 29. prosince 2022 úřadující
Ministr pro Jeruzalém a židovské tradice Me'ir Poruš
Sjednocený judaismus Tóry 22. ledna 2023 úřadující
Ministr ekonomiky a průmyslu Nir Barkat
Likud 29. prosince 2022 úřadující
Ministr(yně) zpravodajských služeb Jariv Levin
Likud 29. prosince 2022 2. ledna 2023
Gila Gamli'el
Likud 2. ledna 2023 úřadující
Ministr Jeruzaléma a kulturního dědictví Amichaj Elijahu
Ocma jehudit 29. prosince 2022 22. ledna 2023
Ministr kulturního dědictví 22. ledna 2023 úřadující
Ministr spravedlnosti Jariv Levin
Likud 29. prosince 2022 úřadující
Ministryně osídlení Orit Strook
Náboženský sionismus 29. prosince 2022 úřadující
Ministr bez portfeje při ministerstvu sociální péče a sociálního zabezpečení Jo'av Ben Cur
Šas 29. prosince 2022 30. ledna 2023
Ministr práce 30. ledna 2023 úřadující
Ministr imigrace a integrace Ofir Sofer
Náboženský sionismus 29. prosince 2022 úřadující
Ministr rozvoje Negevu a Galileje a národní odolnosti Jicchak Wasserlauf
Ocma jehudit 29. prosince 2022 úřadující
Ministr sociální péče a sociálního zabezpečení Ja'akov Margi
Šas 29. prosince 2022 úřadující
Ministr vnitra Arje Deri
Šas 29. prosince 2022 24. ledna 2023
Micha'el Malchi'eli
Šas 24. ledna 2023 úřadující
Ministr náboženských služeb 29. prosince 2022 úřadující
Ministr pro sociální rovnost Amichaj Šikli
Likud 29. prosince 2022 úřadující
Ministr diaspory
Ministryně dopravy a bezpečnosti silničního provozu Miri Regev
Likud 29. prosince 2022 úřadující
Ministr turismu Chajim Kac
Likud 29. prosince 2022 úřadující
Ministr komunikací Šlomo Kar'i
Likud 29. prosince 2022 úřadující
Ministr kultury a sportu Miki Zohar
Likud 29. prosince 2022 úřadující
Ministr pro strategické záležitosti Ron Dermer
nestraník 20. února 2023 úřadující
Ministr bez portfeje 29. prosince 2022 20. února 2023
Ministryně bez portfeje Ma'i Golan Likud 16. ledna 2023 úřadující

Náměstci

[editovat | editovat zdroj]
Úřad Člen vlády Subjekt Nástup do úřadu Odchod z úřadu
Náměstek ministra při úřadu předsedy vlády Avi Ma'oz
No'am 4. ledna 2023 úřadující
Náměstek ministryně dopravy a bezpečnosti silničního provozu Uri Maklev
Sjednocený judaismus Tóry 4. ledna 2023 úřadující
Náměstkyně ministra financí Michal Waldiger
Náboženský sionismus 4. ledna 2023 úřadující
Náměstek ministra zdravotnictví

Náměstek ministra vnitra

Moše Arbel
Šas 4. ledna 2023 úřadující
Náměstek ministra zemědělství a rozvoje venkova Moše Abutbul
Šas 4. ledna 2023 úřadující
Náměstek ministra kultury a sportu Ja'akov Tesler
Sjednocený judaismus Tóry 4. ledna 2023 úřadující

Zásady a priority

[editovat | editovat zdroj]

Podle dohod podepsaných mezi Likudem a jednotlivými koaličními partnery a podle zveřejněných hlavních zásad nastupující vlády jsou jejími deklarovanými prioritami boj s rostoucími životními náklady, další centralizace ortodoxní kontroly nad státními židovskými službami, přijetí soudních reforem, které zahrnují zákony omezující soudní kontrolu výkonné a zákonodárné moci, rozšiřování osad na Západním břehu Jordánu a zvážení politiky anexe Západního břehu Jordánu.[40][41]

Před hlasováním o důvěře nové vládě v Knesetu Netanjahu představil tři hlavní priority nové vlády; konkrétně vnitřní bezpečnost a správu země, zastavení íránského jaderného programu a rozvoj infrastruktury se zaměřením na další propojení centra země s tzv. periferií.[40]

Plán nuceného vysídlení palestinského obyvatelstva Gazy

[editovat | editovat zdroj]

V říjnu 2023 zpravodajských služeb ministerstvo vypracovalo dokument doporučující nucené vysídlení Palestinců z Pásma Gazy, kterých zda žije asi 2,3 milionu, do Egypta, na Sinajský poloostrov. Dokument upozorňuje na předpokládané obtíže mezinárodního schválení, ale vyhnání ospravedlňuje jako řešení problému uprchlíků hledajících úkryt před válkou. Informaci přinesl server The Times of Israel. Palestinci plán odmítají, stejně jako Egypt. Izraelská vláda význam dokumentu snižuje, premiér Benjamin Netanjahu tvrdí, že materiál představuje „počáteční úvahy“ týkající se této otázky, kterými se teď úřady nezabývají.[42]

Spor o výjimky ze službu v armádě pro ultraortodoxní Židy

[editovat | editovat zdroj]

Platnost zákonné úpravy, která umožňovala vyhnout se vojenské službě ultraortodoxním mužům vypršela v roce 2023, ale vláda zatím neschválila nový zákon. V březnu 2024 nejvyšší soud prozatímním nařízením zrušil s platností od 1. dubna státní příspěvky pro ultraortodoxní muže ve věku stanoveném pro vojenskou službu. A na základě rozhodnutí generální prokurátorky je armáda od 1. dubna povinna odvádět ultraortodoxní studenty, kteří dosud měli výjimku, což se týká více než 60 tisíc mužů. Ultraortodoxní uskupení, o které se Netanjahuova koaliční vládu opírá, tato nařízení ostře kritizovala. Na druhou stranu 31. březnou se v Jeruzalémě uskutečnila masová demonstrace proti vládě premiéra Netanjahua a proti výjimkám z vojenské služby pro ultraortodoxní Židy.[43]

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Poznámky

[editovat | editovat zdroj]


Reference

[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byly použity překlady textů z článků Thirty-seventh government of Israel na anglické Wikipedii a ממשלת ישראל השלושים ושבע‎ na hebrejské Wikipedii.

  1. ↑ a b KELLER-LYNN, Carrie. ‘I’ve done it’: Netanyahu announces his 6th government, Israel’s most hardline ever. The Times of Israel [online]. 2022-12-21 [cit. 2022-12-30]. Dostupné online. 
  2. ↑ PICHETA, Rob; GOLD, Hadas; TAL, Amir. Benjamin Netanyahu sworn in as leader of Israel’s likely most right-wing government ever [online]. CNN, 2022-12-29 [cit. 2022-12-30]. Dostupné online. 
  3. ↑ Israel election: Final results show Netanyahu bloc at 64 seats [online]. i24NEWS, 2022-11-03 [cit. 2022-12-30]. Dostupné online. 
  4. ↑ KERSHNER, Isabel; KINGSLEY, Patrick. Israel Election: Exit Polls Show Netanyahu With Edge in Israel's Election. The New York Times [online]. 2022-11-01 [cit. 2022-12-30]. Dostupné online. 
  5. ↑ MALTZ, Judy. Will Israel Become a Theocracy? Religious Parties Are Election's Biggest Winners. Ha'arec [online]. 2022-11-03 [cit. 2022-12-30]. Dostupné online. 
  6. ↑ BACHNER, Michael. With 86% of votes tallied, Netanyahu headed for decisive comeback victory. The Times of Israel [online]. 2022-11-02 [cit. 2022-12-30]. Dostupné online. 
  7. ↑ RAICE, Shayndi. Benjamin Netanyahu Wins Another Shot at Leading Israel as Lapid Concedes. The Wall Street Journal [online]. 2022-11-03 [cit. 2022-12-30]. Dostupné online. 
  8. ↑ RAVID, Barak. Israel's Lapid congratulates Netanyahu on election win. Axios [online]. 2022-11-03 [cit. 2022-12-30]. Dostupné online. 
  9. ↑ Final results give Likud bloc 64 seats; ADL: Far right will hurt Israel globally. The Times of Israel [online]. 2022-11-03 [cit. 2022-12-30]. Dostupné online. 
  10. ↑ ETTINGER, Amir; SHLEZINGER, Yehuda. Israel to swear in 25th Knesset ahead of Netanyahu's 6th term as PM. Jisra'el ha-jom [online]. 2022-11-15 [cit. 2022-12-30]. Dostupné online. 
  11. ↑ BACHNER, Michael. As 25th Knesset sworn in, president urges MKs to end ‘addiction’ to toxic discourse. The Times of Israel [online]. 2022-11-15 [cit. 2022-12-30]. Dostupné online. 
  12. ↑ REICH, Eleanor H. Israel swears in new parliament, most right-wing in history [online]. Jeruzalém: Associated Press, 2022-11-15 [cit. 2022-12-30]. Dostupné online. 
  13. ↑ With 97% of votes tallied, Netanyahu launches government talks. Ynet [online]. 2022-03-11 [cit. 2022-12-30]. Dostupné online. 
  14. ↑ HOROVITZ, Michael. Deri and Goldknopf meet, agree to cooperate after Netanyahu-bloc victory. The Times of Israel [online]. 2022-11-04 [cit. 2022-12-30]. Dostupné online. 
  15. ↑ a b SPIRO, Amy. As Netanyahu begins coalition talks, Smotrich and Ben Gvir vow to remain united. The Times of Israel [online]. 2022-11-06 [cit. 2022-12-30]. Dostupné online. 
  16. ↑ BARUCH, Hezki. Gafni to ask for Finance Committee chairmanship in coalition talks. Aruc ševa [online]. 2022-11-06 [cit. 2022-12-30]. Dostupné online. 
  17. ↑ Ben Gvir after talks, 1st picture with Netanyahu: ‘Full right’ coalition on its way. The Times of Israel [online]. 2022-11-07 [cit. 2022-12-30]. Dostupné online. 
  18. ↑ UTJ insisting no government without High Court override commitment first — reports. The Times of Israel [online]. 2022-11-08 [cit. 2022-12-30]. Dostupné online. 
  19. ↑ BREUER, Eliav. Anti-LGBTQ+ MK Avi Maoz, Netanyahu meet ahead of coalition negotiations. The Jerusalem Post [online]. 2022-11-08 [cit. 2022-12-30]. Dostupné online. 
  20. ↑ Israel’s Election Results Certified, President Begins Consultations. The Media Line [online]. 2022-09-11 [cit. 2022-12-30]. Dostupné online. 
  21. ↑ a b Netanyahu to be mandated to form new Israeli government [online]. Al-Džazíra, 2022-11-11 [cit. 2022-12-30]. Dostupné online. 
  22. ↑ BREUER, Eliav. Shas, Likud meet for coalition negotiation talks. The Jerusalem Post [online]. 2022-11-10 [cit. 2022-12-30]. Dostupné online. 
  23. ↑ LIEBER, Dov. Israeli President Hands Mandate to Benjamin Netanyahu to Form Government. The Wall Street Journal [online]. 2022-11-13 [cit. 2022-12-30]. Dostupné online. 
  24. ↑ KELLER-LYNN, Carrie. Separating from Religious Zionism, Otzma Yehudit and Noam now independent parties. The Times of Israel [online]. 2022-11-20 [cit. 2022-12-30]. Dostupné online. 
  25. ↑ Ben Gvir to get newly created role of national security minister in deal with Likud. The Times of Israel [online]. 2022-11-25 [cit. 2022-12-30]. Dostupné online. 
  26. ↑ אחרי ההסכם: מי יכהן כשר ומי יו"ר ועדה? כל הפרטים [online]. Srugim, 2022-11-25 [cit. 2022-12-30]. Dostupné online. (hebrejsky) 
  27. ↑ Gantz blasts Netanyahu for making Ben Gvir ‘the real PM’ with expanded security role. The Times of Israel [online]. 2022-11-25 [cit. 2022-12-30]. Dostupné online. 
  28. ↑ KELLER-LYNN, Carrie. Netanyahu puts extremist homophobic politician in charge of Israel’s Jewish identity. The Times of Israel [online]. 2022-11-27 [cit. 2022-12-30]. Dostupné online. 
  29. ↑ Far-right homophobe Maoz given authority over outside programming in schools. The Times of Israel [online]. 2022-12-01 [cit. 2022-12-30]. Dostupné online. 
  30. ↑ KELLER-LYNN, Carrie. Netanyahu gives Smotrich broad powers over settlements, Palestinian construction. The Times of Israel [online]. 2022-12-01 [cit. 2022-12-30]. Dostupné online. 
  31. ↑ BREUER, Eliav. Smotrich gets finance ministry, authority over West Bank in coalition deal. The Jerusalem Post [online]. 2022-12-01 [cit. 2022-12-30]. Dostupné online. 
  32. ↑ As Netanyahu’s coalition deadline nears, Likud signs interim deal with UTJ. The Times of Israel [online]. 2022-12-06 [cit. 2022-12-30]. Dostupné online. 
  33. ↑ BREUER, Eliav. Israel's incoming government will be a bureaucratic puzzle - Analysis. The Jerusalem Post [online]. 2022-12-08 [cit. 2022-12-30]. Dostupné online. 
  34. ↑ Likud inks deal with Shas, finishes doling out government posts to coalition allies. The Times of Israel [online]. 2022-12-08 [cit. 2022-12-30]. Dostupné online. 
  35. ↑ KELLER-LYNN, Carrie. Key vote on Knesset speaker pushed to Tuesday after Lapid camp threatens filibuster. The Times of Israel [online]. 2022-12-12 [cit. 2022-12-30]. Dostupné online. 
  36. ↑ ARNAOUT, Abdelraouf. Israeli lawmakers elect interim Knesset speaker [online]. 2022-12-13 [cit. 2022-12-30]. Dostupné online. 
  37. ↑ Netanyahu secures parliament majority, seeks more time to form government [online]. Jeruzalém: Reuters, 2022-12-08 [cit. 2022-12-30]. Dostupné online. 
  38. ↑ Israeli President grants Netanyahu 10-day extension to form government. The National [online]. 2022-12-09 [cit. 2022-12-30]. Dostupné online. 
  39. ↑ All Governments of Israel [online]. Kneset [cit. 2022-12-30]. Dostupné online. 
  40. ↑ a b KELLER-LYNN, Carrie. Netanyahu returns as PM, wins Knesset support for Israel’s most hardline government. The Times of Israel [online]. 2022-12-29 [cit. 2022-12-30]. Dostupné online. 
  41. ↑ KELLER-LYNN, Carrie; BACHNER, Michael. Judicial reform, boosting Jewish identity: The new coalition’s policy guidelines. The Times of Israel [online]. 2022-12-28 [cit. 2022-12-30]. Dostupné online. 
  42. ↑ ČTK. Izraelské ministerstvo řeší vysídlení Palestinců z Gazy do Egypta. Premiér to označuje za úvahu. irozhlas.cz [online]. Český rozhlas, 2023-10-30 [cit. 2023-10-30]. Dostupné online. 
  43. ↑ ČTK. Protivládní demonstrace v Jeruzalémě byla zřejmě největší od začátku války Izraele s Hamásem. ČT24 [online]. Česká televize, 2024-03-31 [cit. 2024-04-04]. Dostupné online. 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Vlády Státu Izrael
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Šestá_vláda_Benjamina_Netanjahua&oldid=24165058“