Šenovská pahorkatina

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Šenovská pahorkatina
Hrazený, pohled od Mikulášovic
Hrazený, pohled od Mikulášovic

Nejvyšší bod 610 m n. m. (Hrazený)
Nejnižší bod 293 m n. m. (Spréva ve Fukově)
Rozloha 166 km²(na území Česka)
Střední výška 417,5 m n. m.

Nadřazená jednotka Šluknovská pahorkatina
Podřazené
jednotky
Hrazenská pahorkatina, Mikulášovická pahorkatina

Světadíl Evropa
Stát Česko, Německo
Hrazený
Hrazený
Horniny lužický granodiorit, čedič, dolerit, lamprofyr
Povodí Labe
Souřadnice
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Šenovská pahorkatina, též Šenovská vrchovina, je geomorfologická jednotka, podcelek Šluknovské pahorkatiny. Nachází se v severní části Česka ve Šluknovském výběžku. Její rozloha je 166 km² a nejvyšším vrcholem je Hrazený (610 m).

Přírodní poměry[editovat | editovat zdroj]

Šenovská pahorkatina je geomorfologický podcelek Šluknovské pahorkatiny o rozloze 166 km² s členitým reliéfem. Nachází se v západní, severní a částečně střední části Šluknovského výběžku. Severní, západní a část jižní hranice tvoří státní hranice s přesahem do sousedního Německa. Jižní hranice pokračuje po lužickém zlomu, údolím Mandavy a z Dolních Křečan pak údolími na sever až ke státní hranici v Jiříkově. Střední sklon území je 5°01' a střední nadmořská výška 417,5 m. Nejvyšším bodem je vrchol Hrazeného (610 m), nejnižším pak hladina Sprévy na státní hranici s Německem u bývalé obce Fukov (293 m). Převládající horninou je lužický granodiorit, jemně až středně zrnitý, biotitický. Ten doplňuje rumburská žula a méně četné průniky třetihorních výlevných vyvřelin, především čediče a příbuzných hornin, dále lamprofyr či dolerit. Územím prochází hlavní evropské rozvodí. K povodí Labe a úmoří Severního moře náleží vodní toky druhého řádu Vilémovský potok (Sebnice), Spréva a Křinice, k povodí Odry a úmoří Baltského moře patří Mandava. Krajina je středně zalesněná a náleží k 4.–5. lesnímu vegetačnímu stupni (bukovému, respektive jedlo-bukovému). Původní lesní porosty se dochovaly jen ojediněle, převládají smrkové monokultury s dominantním smrkem ztepilým (Picea abies), doplněným bukem lesním (Fagus sylvatica), jedlí bělokorou (Abies alba) či modřínem opadavým (Larix decidua). Průměrná roční teplota se pohybuje v rozmezí 6,5–7 °C, průměrné roční srážky pak v rozpětí 700–800 mm. Na jih území zasahuje Chráněná krajinná oblast Labské pískovce.

Vrcholy[editovat | editovat zdroj]

Výběr zahrnuje pojmenované vrchy s nadmořskou výškou nad 400 m.

Geomorfologické členění[editovat | editovat zdroj]

Zařazení Šenovské pahorkatiny podle Demkovy klasifikace:

Balatkovo geomorfologické členění z roku 2006 jednotku neklasifikuje jako pahorkatinu, ale jako vrchovinu. Zároveň jí neřadí jako geomorfologický podcelek, ale jako okrsek přičemž podcelky jsou v jeho členění Šluknovské pahorkatiny zcela vynechány.[1]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • DEMEK, Jaromír, a kol. Zeměpisný lexikon ČSR. Hory a nížiny. Brno: Academia, 1987. 584 s. 
  • GLÖCKNER, Petr. Fyzickogeografické a geologické poměry okresu Děčín. Děčín: PS Děčín, 1995. 196 s. ISBN 80-902071-0-3. 
  • KOPECKÝ, Lubomír, a kol. Vysvětlivky k přehledné geologické mapě ČSSR 1:200 000. M–33–IX Děčín. Praha: Nakladatelství Československé akademie věd, 1963. 176 s. 
  • MELICHAR, Jaroslav, a kol. Vlastivěda Šluknovského výběžku pro školy a veřejnost. Šluknov: Sdružení pro rozvoj Šluknovska, 2008. 252 s. ISBN 978-80-254-1704-1. 

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Břetislav Balatka, Jan Kalvoda - Geomorfologické členění reliéfu Čech, Kartografie Praha, 2006, ISBN 80-7011-913-6)

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]