Šenkvice

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Šenkvice
Kostel sv. Anny
Kostel sv. Anny
Poloha
Souřadnice
Nadmořská výška160 m n. m.
StátSlovenskoSlovensko Slovensko
KrajBratislavský
OkresPezinok
Tradiční regionBratislava a okolí
Šenkvice
Šenkvice
Rozloha a obyvatelstvo
Rozloha24,8 km²
Počet obyvatel5 260 (2021)[1]
Hustota zalidnění212 obyv./km²
Správa
Statusobec
StarostaMgr. Peter Fitz
Vznik1256 (první písemná zmínka)
Oficiální webwww.senkvice.org
E-mailwebmaster@senkvice.org
Adresa obecního úřaduObecný úrad Šenkvice
Námestie Gabriela Kolinoviča 5
900 81 Šenkvice
Telefonní předvolba033
PSČ900 81
Označení vozidel (do r. 2022)PK
NUTS508250
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Šenkvice jsou obec na Slovensku v okrese Pezinok. Vznikla v roce 1964 sloučením Malých a Velkých Čaníkovic. Žije zde přibližně 5 300[1] obyvatel. První písemná zmínka o obci pochází z roku 1256.

Název[editovat | editovat zdroj]

Šenkvice vznikla adaptaci pův. Čanikovce do němčiny.[2]

Poloha[editovat | editovat zdroj]

Obec leží v dolině Stoličného potoka v Trnavské pahorkatině v nadmořské výšce 160 m. Nachází se 26 km východně od Bratislavy, 6 km jihovýchodně od okresního města Pezinku. Prochází jí železniční trať Bratislava–Žilina.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Okolí Šenkvic bylo osídleno již v období neolitu a ve zdejší lokalitě se nacházejí nálezy ze starší doby bronzové i z římského období. První písemná zmínka o obci pochází z roku 1256. Obsahuje ji listina uherského krále Bély IV. Po pustošivém vpádu Tatarů chána Bátúa do Uherska v roce 1241 přišli na území patřící pezinskému panstvu němečtí kolonisté.
Mezi roky 14621557 neexistuje o Šenkvicích žádná písemná zmínka.
Ve druhé polovině 16. století kolonizovali zdejší oblast Chorvati, kteří uprchli z domova před postupem Osmanů. Od roku 1647 vlastnili obec pezinští Pálffyové.
První kostel byl v Šenkvicích postaven kolem roku 1350 v gotickém slohu. Po jeho požáru si chorvatští kolonisté postavili na stejném místě nový, který pak postupně rozšiřovali. V roce 1666 došlo k jeho radikální přestavbě prakticky do podoby, jakou má dnes. Při ní byl kostel opevněn hradební zdí na obranu proti Turkům, kterou uzavírá velká brána, jejíž portál nese letopočet 1682.
V říjnu roku 1845 byla uvedena do provozu železniční trať Šenkvice – Pezinok.

Rodáci[editovat | editovat zdroj]

Pamětihodnosti[editovat | editovat zdroj]

Některá jména na pomníku padlým odkazují na jihoslovanský původ osadníků[5]

Největší památkou v obci je římskokatolický kostel zasvěcený sv. Anně z roku 1584. Původně šlo o gotickou stavbu, jež byla později přestavovaná v renesančním a barokním duchu. Také hradební zeď kolem kostela s nárožními baštami je vybudována v renesančně-barokním slohu.

Další pamětihodnosti jsou socha sv. Urbana z roku 1723 ve vinohradech (zrestaurovaná v roce 2006), socha Nejsvětější Trojice z počátku 20. století a socha sv. Jana Nepomuckého.
Kaplička z roku 1888 je zasvěcená Panně Marii Sedmibolestné.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Šenkvice na slovenské Wikipedii.

  1. a b Sčítání lidu, domů a bytů 2021 na Slovensku. Bratislava.
  2. Ivan, LUTTERER,Milan MAJTÁN a Rudolf ŠRÁMEK. Zeměpisná jména Československa: Slovník vybraných zeměpisných jmen s výkladem jejich původu a historického vývoje. Praha: Mladá fronta, 1982, s.293
  3. KUBANOVIČ, Zlatko: Historický náhľad do dejín slovenských saleziánov (Od dona Bosca do roku 1924). Bratislava : Don Bosco, 2019. ISBN 978-80-8074-436-6. S. 236 - 237.
  4. Rudolf Granec [online]. Csfd.cz [cit. 2021-07-14]. Dostupné online. 
  5. Ladislav Barabás. Pomník Obetiam 1. a 2. svetovej vojny [online]. Spolek pro vojenská pietní místa [cit. 2020-10-14]. Dostupné online. (slovensky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]