Šejch Džarach

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Čtvrť Šejch Džarach. V pozadí městské centrum Jeruzaléma.

Šejch Džarach (arabsky: الشيخ جراح, hebrejsky: שייח' ג'ראח) je převážně arabská čtvrť ve východním Jeruzalémě rozkládající se při silnici na vrch Skopus.[1][2]

Historie[editovat | editovat zdroj]

Vstup do Šejch Džarach

Čtvrť Šejch Džarach byla založena na svazích vrchu Skopus a je pojmenována podle stejnojmenného hrobu,[3] pocházejícího z roku 1201, který je místem posledního odpočinku Saladinova[4][5] lékaře emíra Husama al-Dín al-Džarachiho („džara“ označuje v arabštině chirurga). Ten ve 12. století založil tzv. zawíju (doslova „koutek, zákoutí“, přeneseně též malá mešita nebo škola) známou jako Zawíja Džarachíja (doslova „chirurgický koutek“).[5] Pohřben byl na pozemku školy. V této škole byl skupinou hodnostářů a duchovních vůdců přijat i damašský učenec Abd al-Ghani al-Nabulsi, který do Jeruzaléma přicestoval roku 1690.[6] Hrob al-Džarachiho se nachází v mešitě postavené roku 1895 v Nábuluské ulici, severně od Starého Města a Americké kolonie.[7][8] Modlitba u al-Džarachiho hrobky údajně přináší štěstí, obzvláště chovatelům kuřat.[8]

Naproti hrobu byla v 17. století postavena dvoupodlažní kamenná budova s obilným mlýnem, Qasr el-Amawi.[9] V 70. až 90. letech 19. století se Šejch Džarach začala rozrůstat jako muslimská čtvrť.[9] Několik význačných rodin, mezi nimi Našašibovci, si v severní a východní části čtvrti postavilo výstavné domy.[9] V západní části jsou domy menší a roztroušenější.[9]

Židovský pozorovatel napsal o Šejch Džarach počátkem 20. století:[10]

V minulých letech v severovýchodní části města vznikla celá čtvrť našich muslimských spoluobčanů, od pozemku s hrobem Šimona Spravedlivého dál na východ — čtvrť velkých, skvělých, nádherně vypadajících domů, aniž si toho kdo ve městě povšiml s výjimkou těch, kdo si tam kvůli tomu schválně zašli.

Za osmanského sčítání obyvatelstva v roce 1905 se okrsek (nahíja) Šejch Džarach skládal z muslimských osad Šejch Džarach, Hadž el-Husejní, Vádí al-Džoz a Bab az-Zahra, a z židovských osad Šim'on ha-Cadik a Nachalat Šim'on.[11] Obyvatelstvo čítalo 167 muslimských rodin, 97 židovských rodin a 6 křesťanských rodin.[11] Byla to nejpočetnější muslimská obec mimo obvod Starého Města.[11] V roce 1918 se v Šejch Džarach nacházelo kolem 30 domů.[9]

Ještě před izraelskou válkou za nezávislost zde bylo 14. dubna 1948 zabito 77 Židů, většinou lékařů a ošetřovatelek, na cestě do nemocnice Hadasa, když byl jejich konvoj přepaden Araby při průjezdu čtvrtí na hlavní silnici vedoucí na vrch Skopus. Při útoku, který byl odplatou za masakr Dejr Jásin, v opancéřovaném konvoji zaživa uhořelo všech 77 pasažérů.[12] Kopec i s nemocnicí byly v důsledku bojů odříznuty od západního Jeruzaléma.[13] Dne 24. dubna zaútočila na Šejch Džarach Hagana v rámci operace Jevusi, byla však britskými jednotkami donucena ustoupit.

Od roku 1948 tvořil Šejch Džarach okraj nárazníkové zóny střežené vojáky OSN mezi západním Jeruzalémem a židovskou enklávou na vrchu Skopus. Od Šejch Džarach až k Mandelbaumově bráně se táhla zeď, rozdělující město.[14] V roce 1956 do zdejší čtvrti jordánská vláda přestěhovala 28 uprchlických palestinských rodin.[15] Protože trvalé převody vlastnictví byly podle Čtvrté ženevské konvence nezákonné, byla tato oblast podřízena pod jurisdikci jordánské Správy nepřátelského majetku.[16]

Nové židovské osidlování čtvrti[editovat | editovat zdroj]

Během šestidenní války v roce 1967 Izrael obsadil východní Jeruzalém včetně čtvrti Šejch Džarach. Roku 1972 sefardský komunitní výbor a výbor čtvrti Kneset Jisra'el nárokovaly u soudu navrácení majetku v této čtvrti a snažily se navázt na starší židovské osídlení v lokalitách Šim'on ha-cadik a Nachalat Šim'on. Roku 1982 uplatnily nárok na nájemné z těchto nemovitostí a Nejvyšší soud rozhodl v jejich prospěch. Současným držitelům bylo dovoleno zůstat, pokud budou platit nájemné.[16]

Koncem 20. století vstoupily plány na židovské osidlování oblasti do nové fáze. V roce 1999 zde získala základnu první skupina osadníků. Organizace Nahalat Shimon International pak představila plán na výstavbu obytného souboru s 200 bytovými jednotkami. V následujících letech zde došlo k vypovězení několika palestinských obyvatel a podle stavu ke květnu 2009 ve čtvrti bylo 5 až 6 domů obývaných Židy.[17] Součástí židovského osidlování je i demolice Hotel Shepherd (viz níže).

Konzuláty a diplomatická zastoupení[editovat | editovat zdroj]

V 60. letech byla v Šejch Džarach otevřena řada konzulátů a diplomatických zastoupení: britský konzulát v ulici Našašibi 19,[18] turecký konzulát v sousedství na Našašibi 20, belgický konzulát, švédský konzulát, španělský konzulát a mise Organizace spojených národů v ulici sv. Jiří.[19]

Tony Blair, vyslanec Blízkovýchodního kvartetu, bydlí v hotelu American Colony, pokud se zdržuje v oblasti.[20]

Doprava[editovat | editovat zdroj]

Hlavní dopravní tepna čtvrti Nábuluská silnice byla dříve součástí dálnice č. 60. V 90. letech byla západně od čtvrti vybudována nová čtyřproudá komunikace se samostatným pruhem pro autobusy, která bude navazovat na jeruzalémskou tramvajovou linku.[21]

Významné objekty[editovat | editovat zdroj]

Hrobka králů
Demolice hotelu Shepherd, leden 2011

Jeruzalémská oční klinika sv. Jana[editovat | editovat zdroj]

Jeruzalémská oční klinika sv. Jana je ústavem řádu Johanitů, který poskytuje oční zdravotní péči na Západním břehu Jordánu, v pásmu Gazy a východním Jeruzalémě. Péče je poskytována pacientům bez rozdílu rasy, náboženství a schopnosti platit.[22] Nemocnice se původně nacházela od r. 1882 na Hebronské ulici proti hoře Sijón.[23] Nová budova byla otevřena v roce 1960 v ulici Našašibi.

Francouzská nemocnice sv. Josefa[editovat | editovat zdroj]

Francouzská nemocnice sv. Josefa se nachází naproti Oční klinice sv. Jana a provozuje ji francouzská katolická charita. Má 73 lůžek, tři hlavní operační sály, koronární jednotku, rentgen, laboratoře a ambulantní kliniku, oddělení interní, chirurgické a neurochirurgické, dětskou chirurgii a ortopedii.[24]

Hrobky a hroby[editovat | editovat zdroj]

Židé v Šejch Džarach soustřeďovali kolem hrobu Šimona Spravedlivého, jednoho z posledních členů Velkého shromáždění, vládnoucího útvaru po babylonském exilu. Podle Babylónského talmudu se Šimon Spravedlivý setkal s Alexandrem Velikým při jeho tažení přes území Izraele a přesvědčil jej, aby neničil Jeruzalémský chrám. Po mnoho let Židé putovali k jeho hrobu v Šejch Džarach, jak dokládá cestopisná literatura. V r. 1876 Židé jeskyni i okolní olivový sad s 80 prastarými olivami koupili za 15 000 franků. Desítky židovských rodin si na pozemku postavily domy.[25] Další pamětihodností v Šejch Džarach jsou středověká mešita zasvěcená jednomu ze Saladinových vojáků, anglikánská katedrála sv. Jiří a Hrobka králů.

Hotel Shepherd[editovat | editovat zdroj]

Hotel Shepherd v Šejch Džarach byla původně vila postavená pro velkého jeruzalémského muftího Hadždž Amín al-Husajního. Muftí, který v ní nikdy nebydlel, převedl vlastnictví na svého osobního tajemníka George Antonia a jeho manželku Katy.[26] Po smrti George Antonia v r. 1942 zvala vdova Katy do domu mnohé z jeruzalémské elity, ale pouze jednoho Žida. Za svého života zde Katy udržovala skandální poměr s velitelem britských sil v Palestině Evelynem Barkerem. Roku 1947 vyhodila židovská polovojenská organizace Irgun do povětří dům v sousedství. Katy dům opustila a byl sem umístěn regiment skotských horalů.[26] Po válce za nezávislost jej zabraly jordánské úřady a změnily jej v poutnický hotel.

Roku 1985 jej koupil americký židovský milionář Irving Moskowitz a dál jej provozoval jako hotel pod názvem Shefer. Izraelská hraniční policie zde měla několik let svou základnu.[26] V roce 2007, když Moskowitz projektoval postavení 122 bytů na pozemku hotelu, se britská vláda vyslovila proti jeho plánu.[27] Roku 2009 byl plán změněn, nicméně i tak byl odsouzen britskou i americkou vládou.[28] Povolení k výstavbě 20 bytů vedle hotelu bylo uděleno v r. 2009 a formální schválení bylo zveřejněno jeruzalémským magistrátem 23. března 2010 několik hodin před setkáním premiéra Benjamina Netanjahua s prezidentem Barackem Obamou.[29] Deník Haaretz oznámil, že „stávající stavby na pozemku budou strženy, aby uvolnily místo nové výstavbě, zatímco historický hotel Shepherd zůstane zachován. Na pozemku vznikne rovněž třípatrové parkoviště a příjezdová cesta.“[29] Hotel byl nakonec stržen 9. ledna 2011.[30]

Významní obyvatelé[editovat | editovat zdroj]

Demografie[editovat | editovat zdroj]

Plocha této městské části dosahuje 711 dunamů (0,711 kilometru čtverečního). V roce 2000 tu žilo 2597 a v roce 2002 2672 obyvatel.[31]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Logo Wikimedia Commons
Wikimedia Commons nabízí obrázky, zvuky či videa k tématu

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Sheikh Jarrah na anglické Wikipedii.

  1. ZIRULNICK, Ariel; BRYANT, Christa Case. Five controversial Jewish neighborhoods in East Jerusalem [online]. Christian Science Monitor, 2011-01-10, [cit. 2011-06-05]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. MEDDING, Shira; KHADDER, Kareem. Jerusalem committee OKs controversial construction plan [online]. CNN, 2011-02-07, [cit. 2011-06-05]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. OESTERREICHER, John M; SINAI, Anne. Jerusalem. [s.l.] : John Day, 1974. Dostupné online. ISBN 9780381982669. S. 22. (anglicky) 
  4. SHAHIN, Marim. Palestine: A Guide. [s.l.] : Interlink Books, 2005. ISBN 156656557X. S. 328–329. (anglicky) 
  5. a b HAWARI, Mahmoud. Ayyubid Jerusalem (1187-1250): an architectural and archaeological study. [s.l.] : Archaeopress, 2007. Dostupné online. ISBN 9781407300429. S. 29. (anglicky) 
  6. NECIPOĞLU, Gülru; BAILEY, Julia. Muqarnas: An Annual on the Visual Culture of the Islamic World. [s.l.] : BRILL, 2005. Dostupné online. ISBN 9789004147027. S. 110. (anglicky) 
  7. MA'OZ, Moshe; NUSSEIBEH, Sari. Jerusalem: points of friction, and beyond. [s.l.] : BRILL, 2000. Dostupné online. ISBN 9789041188434. S. 143. (anglicky) 
  8. a b WINTER, Dave. Israel handbook: with the Palestinian Authority areas. 2. vyd. [s.l.] : Footprint Travel Guides, 1999. Dostupné online. ISBN 9781900949484. S. 189. (anglicky) 
  9. a b c d e KARK, Ruth; LANDMAN, Shimon. The establishment of Muslim neighbourhoods outside the Old City during the late Ottoman period. Palestine Exploration Quarterly. 1980, roč. 112, s. 113-135. (anglicky) 
  10. KARK, Ruth; OREN-NORDHEIM, Michal. Jerusalem and its environs; Quarters, Neighborhoods, Villages 1800-1948. [s.l.] : Hebrew University Magnus Press, 2001. S. 120. (anglicky) 
  11. a b c ARNON, Adar. The quarters of Jerusalem in the Ottoman period. Middle Eastern Studies. 1992, roč. 28, s. 1-65. (anglicky) 
  12. ČEJKA, Marek. Izrael a Palestina - Minulost, současnost a směřování blízkovýchodního konfliktu. 2. vyd. Praha : Barrister & Principal, 2007. 321 s. ISBN 978-80-87029-16-9. S. 72.  
  13. SHRAGAI, Nadav. The Sheikh Jarrah-Shimon HaTzadik Neighborhood [online]. Jerusalem Center for Public Affairs, 2009-07-27, [cit. 2011-06-05]. Dostupné online. (anglicky) 
  14. Kai Bird's 'Gate': One Foot In Israel, One In Palestine [online]. NPR, [cit. 2011-06-05]. Dostupné online. (anglicky) 
  15. LIDMAN, Melanie; IZENBERG, Dan. Sheikh Jarrah Palestinians fear new evictions [online]. The Jerusalem Post, 2010-09-29, [cit. 2011-06-05]. Dostupné online. (anglicky) 
  16. a b PHILLIPS, Melanie. The British decide that Israeli law is 'unacceptable' [online]. The Spectator, 2009-08-04, [cit. 2011-06-05]. Dostupné online. (anglicky) 
  17. Evictions and Settlement Plans in Sheikh Jarrah:The Case of Shimon HaTzadik [online]. Ir amim, 2009-06-25, [cit. 2011-06-20]. Dostupné online. (anglicky) 
  18. Our offices in Jerusalem [online]. Consulate General in Jerusalem, [cit. 2011-06-05]. Dostupné online. (anglicky) 
  19. List of embassies and consulates in Israel [online]. Go.Abroad.com, [cit. 2011-06-05]. Dostupné online. (anglicky) 
  20. ETTINGER, Yair. The Englishwoman who ran an oasis in the heart of the conflict [online]. Haaretz, 2008-06-20, [cit. 2011-06-05]. Dostupné online. (anglicky) 
  21. The Jerusalem Light Rail Map [online]. Citypass, [cit. 2011-06-05]. Dostupné online. (anglicky) 
  22. St John Eye Hospital, [cit. 2011-06-05]. Dostupné online. (anglicky) 
  23. KROYANKER, David. Jerusalem Architecture. [s.l.] : Vendome Press. ISBN 978-0865651470. (anglicky) 
  24. Hospital database [online]. BioJerusalem, [cit. 2011-06-05]. Dostupné online. (angliky) 
  25. SHRAGAI, Nadav. The U.S.-Israeli Dispute over Building in Jerusalem: The Sheikh Jarrah-Shimon HaTzadik Neighborhood [online]. Jerusalem Center for Public Affairs, 2009-07-27, [cit. 2011-06-05]. Dostupné online. (anglicky) 
  26. a b c HASSON, Nir. Jay Gatsby in Jerusalem [online]. Haaretz, 2009-09-03, [cit. 2011-06-05]. Dostupné online. (anglicky) 
  27. MACINTYRE, Donald. Britain protests to Olmert about illegal settlement [online]. The Independent, 2007-05-05, [cit. 2011-06-05]. Dostupné online. (anglicky) 
  28. BLACK, Ian. Israel's evictions upset even its friends [online]. The Guardian, 2009-08-04, [cit. 2011-06-05]. Dostupné online. (anglicky) 
  29. a b HASSON, Nir. Israel to U.S.: Latest East Jerusalem building okayed last year [online]. Haaretz, 2010-03-25, [cit. 2011-06-05]. Dostupné online. (anglicky) 
  30. LEE, Matthew. Clinton slams Israeli demolition of historic hotel [online]. Associated Press, 2010-01-09, [cit. 2011-06-05]. Dostupné online. (anglicky) 
  31. Settlements in East Jerusalem [online]. Foundation for Middle East Peace, [cit. 2011-06-20]. Dostupné online. (anglicky) 

Související články[editovat | editovat zdroj]