Machairodontinae

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
(přesměrováno z Šavlozubý tygr)
Skočit na: Navigace, Hledání
Wikipedie:Jak číst taxoboxMachairodontinae
alternativní popis obrázku chybí
Smilodon
Vědecká klasifikace
Říše živočichové (Animalia)
Kmen strunatci (Chordata)
Podkmen obratlovci (Vertebrata)
Třída savci (Mammalia)
Řád šelmy (Carnivora)
Čeleď kočkovití (Felidae)
Podčeleď machairodonti (Machairodontinae)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Machairodontinae je vyhynulá podčeleď kočkovitých šelem. Lidově jsou tyto šelmy označovány jako šavlozubí tygři (zastarale i šavlozubí lvi). Označení šavlozubý tygr není z vědeckého hlediska přesné, neboť tygr (Panthera tigris) patří do jiné podčeledi a s členy podčeledi Machairodontinae není blízce příbuzný. Někdy se proto užívá názvu šavlozubá kočka.[1]

Pravděpodobně nejznámějším zástupcem podčeledi je Smilodon, který žil až do konce poslední doby ledové v Americe.

Taxonomické členění[editovat | editovat zdroj]

Kostra Homotheria
Lebka šavlozubého tygra druhu Smilodon fatalis.

Podčeleď Machairodontinae se dělí na čtyři triby a množství rodů:[2]

Tribus Homotherini

Tribus Machairodontini

Tribus Metailurini

Tribus Smilodontini

Vývoj[editovat | editovat zdroj]

Předek smilodona Machairodus sám vznikl z proailuria. Podle fosilních nálezů může být Smilodon zařazen mezi kočkovité šelmy, ale do jiné vývojové větve. Zahrnuje druhy velikosti rysa a tygra, většinou robustněji stavěné a při stejné velikosti těžší než současné velké kočky. Smilodon se svými až 400 kilogramy byl mezi těmito druhy největší. Tyto kočky se vyvinuly v různých částech světa nezávisle na sobě. Vyskytovaly se v Evropě, Asii, AfriceSeverní Americe v rozmezí přibližně před 13–2 milióny let. Kostry především mladých jedinců smilodona byly nalezeny v Kalifornii, poblíž Los Angeles v asfaltovém jezírku Rancha La Brea. Tyto kočky postupně mizely od období pleistocénu před 1,8–1 milionem let z Ameriky a v Eurasie. Ojediněle se vyskytovaly ještě před 13 000–10 000 lety.

Zuby[editovat | editovat zdroj]

Pro šavlozubé byly typické dlouhé, horní, ze stran zploštělé špičáky, s hranami ostrými jako nůž, na kraji lehce zoubkovanými, přičemž špičáky v dolní čelisti byly malé nebo zcela chyběly. Měli doširoka rozevíratelné čelisti a silné krční svaly. Délka špičáků naznačuje, že Smilodon dokázal tlamu doširoka rozevřít. Podle odhadu to byl úhel až 120 stupňů, dnes žijící lev dosáhne 65 stupňů. Tato fakta naznačují, že se zřejmě mohl odvážit i na kořist, která byla podstatně větší než on.

Lov a potrava[editovat | editovat zdroj]

Tyto šelmy zřejmě měly odlišnou techniku lovu kořisti než dnešní kočkovité šelmy. Ty loví tak, že dlouhým skokem skočí kořisti na šíji a ostrými drápy se na ní pevně zachytí. Kořisti zaryjí zuby do šíje a pootočením hlavy jí zlámou vaz. Nejprve se vědci domnívali, že Smilodon zasahoval kořist hlubokými bodnými ranami na měkké části krku a následným porušením artérií a uzavřením dýchacích cest zvíře usmrtil.
Podle dnešních nálezů se ale usuzuje, že Smilodon byl mrchožrout. Silné zakřivení špičáků svědčí o tom, že zvíře nemohlo zasáhnout kořist hlubokými bodnými ranami, jenom ji těmito zuby rozpáralo nebo rozřízlo. Navíc šavlozubí nebyli vybaveni pro rychlý běh. Fosilní nálezy kostry dokazují, že měli poměrně krátké nohy a přitom robustní tělesnou stavbu, což nejsou nijak příznivé podmínky k rychlému běhu a k pronásledování kořisti. Podle dochovaných exemplářů se zahojenými zlomeninami lze usuzovat, že Smilodon zřejmě žil a lovil v rodinných skupinách. Jejich hlavní kořistí mohli být velcí tlustokožci, jejichž vymizení může souviset s vyhynutím Machairodontů. Podle jedné studie z roku 2008 byly některé velké šavlozubé kočky společenské a žily stejně jako dnešní lvi ve smečkách.[7]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. OTČENÁŠKOVÁ, Martina. Třetí typ šavlozubé kočky. Český rozhlas Plus [online]. 2008-10-25 [cit. 2017-01-21]. Dostupné online.  
  2. McKenna, M., Bell, K.,: Classification of Mammals: Above the Species Level. Columbia University Press; Auflage: New Ed; 2000.
  3. Alan Turner: The Evolution of the guild of larger terrestrial carnivores during the Plio-Pleistocene in Africa. Geobios, no. 23, fasc. 3, p. 349–368, 1990
  4. Lars W. van den Hoek Ostende, Michael Morlo, Doris Nagel: Fossils explained 52 Majestic killers: the sabre-toothed cats. Blackwell Publishing Ltd, Geology Today, Vol. 22, No. 4, July–August 2006 online
  5. L. D. Martin et al.: Three Ways To Be a Saber-Toothed Cat. Naturwissenschaften, Springer Berlin / Heidelberg, 1999. online
  6. TURNER, Alan. The Big Cats and their fossil relatives. New York : Columbia University Press, 1997. ISBN 0-231-10228-3. S. 60.  
  7. http://news.nationalgeographic.com/news/2008/11/081103-sabertooths.html