Šalvěj bělolistá

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jak číst taxoboxŠalvěj bělolistá
alternativní popis obrázku chybí
Šalvěj bělolistá (Salvia leucophylla)
Vědecká klasifikace
Říšerostliny (Plantae)
Podříšecévnaté rostliny (Tracheobionta)
Odděleníkrytosemenné (Magnoliophyta)
Třídavyšší dvouděložné (Rosopsida)
Řádhluchavkotvaré (Lamiales)
Čeleďhluchavkovité (Lamiaceae)
PodčeleďNepetoideae
Rodšalvěj (Salvia)
PodrodAudibertia (Salvia subgen. Audibertia)
Binomické jméno
Salvia leucophylla
Greene, 1892
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Šalvěj bělolistá (Salvia leucophylla)[1] je druh rostliny z rozsáhlého rodu šalvěj (Salvia) z čeledi hluchavkovitých (Lamiaceae). Vyskytuje se v jihozápadní Kalifornii a přilehlých oblastech Mexika.[2] Její odrůdy se zde používají také jako okrasné rostliny a k produkci medu. V rámci rodu šalvěj je zařazena do podrodu Audibertia. Tento podrod obsahuje asi 20 druhů původních v Severní Americe, u nichž není vyvinut pákový mechanismus tyčinek; centrum jeho druhové rozmanitosti se nachází v kalifornské provincii a přilehlých pustinách Velké pánve.[3]

Popis[editovat | editovat zdroj]

Olistěná lodyha

Je to stálezelený, silně rozvětvený, aromatický keř, který dosahuje výšky 1 až 1,5 metru, s poléhavými až vzpřímenými výhony. Nadzemní části rostliny jsou bohatě pokryty bělavě šedými plstnatými chlupy. Vstřícné, křižmostojně postavené listy se dělí na řapík a listovou čepel. Řapík je poměrně krátký. Jednoduchá listová čepel je podlouhle kopinatá, 2 až 8 cm dlouhá, s víceméně zkrácenou až srdčitou bází, tupým nebo zaobleným horním koncem, jemně vroubkovaným okrajem listu a vrásčitým horním povrchem. Listy jsou na jaře zpočátku zelené a v létě popelavě šedé.[4]

Ve svém přirozeném prostředí rostlina kvete přibližně jeden měsíc, v období od dubna do června. Vzpřímené květenství je přerušovaný lichoklas lichopřeslenů. Květenství má průměr 1,5 až 4 cm a obsahuje mnoho květů. Bíle plstnaté listeny, které jsou na spodní straně často fialové, jsou eliptické nebo podlouhlé a dlouhé 8 až 15 milimetrů. Květ je oboupohlavný, zygomorfní, typicky pyskatého tvaru. Kalich je 8 až 12 milimetrů dlouhý, mírně nafouklý a se sotva patrnými kališními zuby. Pět růžových až levandulově zbarvených korunních lístků je srostlých do 6 až 13 mm dlouhé korunní trubky, která je zakončena dvěma nestejně tvarovanými korunními pysky: poměrně široký horní pysk, dlouhý 6 až 8 mm, je obvykle poněkud zprohýbaný a rozšířený, zatímco spodní pysk, dlouhý 4 až 5 milimetrů, má protáhlý, plochý střední lalok a dobře vyvinuté postranní laloky. Tyčinky a pestík vyčnívají velmi daleko z korunní trubky, blizna je dvojklaná. Plod je tvrdka poltící se do čtyř plůdků, které jsou šedohnědé, tmavě skvrnité, úzce eliptické, 2 až 3 milimetry dlouhé. Ploidie druhu je 2n = 30.[4][5]

Květenství na stonku

Ekologie a rozšíření[editovat | editovat zdroj]

Tato šalvěj roste endemicky v jihozápadní Kalifornii v oblasti táhnoucí se na jih podél centrálního pobřeží Sanfranciského zálivu přes Kalifornské pobřežní pásmo a Transverse Ranges až na sever mexického státu Baja California. Vyskytuje se na plně osluněných místech na pobřežních útesech a suchých otevřených svazích v nadmořských výškách do 1250 metrů, ve společenstvech nazývaných „Coastal Sage Scrub“ či nízký chaparral, často v sousedství blízce příbuzné šalvěje černé (Salvia mellifera) a šalvěje bílé (Salvia apiana). Produkce monoterpenických silic funguje alelopaticky proti vyklíčení konkurenčních rostlin v její blízkosti.[6]

Květy jsou opylovány hmyzem, především medonosnými i samotářskými včelami a čmeláky, ale též kolibříky. Někteří motýli prokousávají korunu květu ze strany, aby se dostali přímo k nektaru.[7]

Využití[editovat | editovat zdroj]

V Kalifornii se šalvěj bělolistá používá jako atraktivní a nenáročná okrasná rostlina odolná vůči suchu, jako nektarodárná rostlina pro včely a také jako protierozní rostlina v polopřirozené krajině, například ve výsadbách s jinými druhy kalifornských šalvějí, jako je Salvia clevelandii, se zmarlikou Cercis occidentalis nebo škumpou Rhus integrifolia. Při pěstování nejlépe prospívá v dobře propustných, chudých, štěrkovitých půdách s nízkým obsahem humusu a na plném slunci. Existuje několik kultivarů a hybridů: například 'Amethyst Bluff' (výška až 1,8 m, tmavě růžový květ), 'Point Sal Spreader' (půdopokryvná rostlina), 'Bee's Bliss' (půdopokryvná rostlina, větší, levandulově zbarvený květ, kříženec Salvia leucophylla × Salvia sonomensis), a 'Desperado' (výška až 3 m, větší, hustá květenství, kříženec Salvia leucophylla × Salvia apiana). Je však méně vhodná pro chladné a vlhké klima střední Evropy; navzdory své poměrně dobré zimovzdornosti až do −9 °C (zóna 8b) zde trpí přílišnou vlhkostí a musela by být přezimována v suchu.[8][9][10]

Z květů šalvěje bělolisté je získáván druhový med, který je tmavě nachové až téměř černé barvy, slabě krystalizující, jemné květinové vůně a chuti.[11] Indiánskými národy byla rostlina využívána k ceremoniálním a rituálním účelům.[12]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Salvia leucophylla na německé Wikipedii.

  1. BioLib: Biological library. www.biolib.cz [online]. [cit. 2021-06-20]. Dostupné online. 
  2. Salvia leucophylla Greene | Plants of the World Online | Kew Science. Plants of the World Online [online]. [cit. 2021-06-20]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. WALKER, Jay B.; SYTSMA, Kenneth J.; TREUTLEIN, Jens. Salvia (Lamiaceae) is not monophyletic: implications for the systematics, radiation, and ecological specializations of Salvia and tribe Mentheae. American Journal of Botany. 2004-07, roč. 91, čís. 7, s. 1115–1125. Dostupné online [cit. 2021-06-20]. DOI 10.3732/ajb.91.7.1115. (anglicky) 
  4. a b Salvia leucophylla. ucjeps.berkeley.edu [online]. [cit. 2021-06-20]. Dostupné online. 
  5. CCDB server. ccdb.tau.ac.il [online]. [cit. 2021-06-20]. Dostupné online. 
  6. NISHIDA, Nami; TAMOTSU, Satoshi; NAGATA, Noriko. Allelopathic Effects of Volatile Monoterpenoids Produced by Salvia leucophylla: Inhibition of Cell Proliferation and DNA Synthesis in the Root Apical Meristem of Brassica campestris Seedlings. Journal of Chemical Ecology. 2005-05, roč. 31, čís. 5, s. 1187–1203. Dostupné online [cit. 2021-06-20]. ISSN 0098-0331. DOI 10.1007/s10886-005-4256-y. (anglicky) 
  7. Petra Wester, Regine Claßen-Bockhoff: Pollination Syndromes of New World Salvia Species with Special Reference to Bird Pollination 1. In: Annals of the Missouri Botanical Garden. Band 98(1), S. 101–155, Missouri Botanical Garden Press 2011. (PDF)[nedostupný zdroj]
  8. Salvia leucophylla: Purple Sage - Dave's Garden. www.davesgarden.com [online]. [cit. 2021-06-20]. Dostupné online. 
  9. Salvia leucophylla bei California Native Plant Society (Calscape): (calscape.org)
  10. WHITTLESEY, John. The Plant Lover’s Guide to Salvias. London: Timber Press, 2014. ISBN 978-1-60469-419-2. S. 123. 
  11. What Is Sage Honey? Uses, Nutrition And Benefits - Diet Hive [online]. [cit. 2021-06-20]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2021-06-24. (anglicky) 
  12. Plant Descriptions. www.biology.sjsu.edu [online]. [cit. 2021-06-20]. Dostupné online. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]