Šťavel evropský

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Wikipedie:Jak číst taxoboxŠťavel evropský
alternativní popis obrázku chybí
Šťavel evropský (Oxalis stricta)
Vědecká klasifikace
Říše rostliny (Plantae)
Podříše cévnaté rostliny (Tracheobionta)
Oddělení krytosemenné (Magnoliophyta)
Třída vyšší dvouděložné (Rosopsida)
Řád šťavelotvaré (Oxalidales)
Čeleď šťavelovité (Oxalidaceae)
Rod šťavel (Oxalis)
Binomické jméno
Oxalis stricta
L.
Synonyma
  • Acetosella fontana
  • Oxalis europaea
  • Oxalis fontana
  • šťavel křovištní
  • šťavel tuhý
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Šťavel evropský (Oxalis stricta) je jedním z několika druhů rodu šťavel, které jsou zavlečené do české přírody. Je to vlhkomilná, nízká bylina se žlutými květy a s listy připomínajícími jetel, která se často stává nepříjemným plevelem.

Výskyt[editovat | editovat zdroj]

Druh pocházející ze Severní Ameriky se rozšířil téměř do celé Evropy, východní Asie, Afriky i na Nový Zéland. Tento neofyt byl v české přírodě prvně popsán již v roce 1852, od té doby zde zdomácněl a postupně je roznášen do dalších oblastí republiky. V současnosti se vyskytuje roztroušeně po velké části České republiky, hojnější je v teplejších oblastech v nížinách než v chladném podhůří.

Nejvíce bývá rozšířen na půdách hlinitých a písčitých, dobře roste tam kde je dostatek humusu a málo vápna. Jeho kořeny jsou většinou v horní, orniční vrstvě. Nacházíme ho také na chudších kamenitých půdách které bývají průběžně dostatečně vlhké. Roste v zahradách, na polích, ve vinicích, v pískovnách, na okrajích lesů nebo v křovinách a na mnoha dalších polostinných stanovištích.[1][2][3]

Popis[editovat | editovat zdroj]

Vytrvalá rostlina s přímými lodyhami, dlouhými 15 až 40 cm, jež vyrůstají z plazivých podzemních oddenků které se lehce lámou. Lodyhy bývají někdy rozvětvené a poléhavé, v uzlinách však nezakoření. Jsou porostlé žlutavými až tmavě zelenými listy vyrůstajícími střídavě nebo ve zdánlivých přeslenech. Listy s dlouhými chlupatými řapíky bez palistů jsou trojčetné, 15 až 20 mm dlouhé a 15 až 25 mm široké. Jejich lístky jsou obsrdčité, celokrajné, na líci jsou lysé a na rubu krátce chlupaté. V noci a za nepříznivého počasí se lístky přes střední žilku svěšují.

úžlabí listů vyrůstají bezlisté stopky (nejméně dvakrát delší než řapíky), na jejichž konci jsou vidlanovitá nebo vijanovitá květenství složená ze tří až šesti drobných žlutých květů s krátkými čárkovitými listeny. Oboupohlavné květy mají pět světle zelených, kopinatých kališních lístků asi 3 mm dlouhých a pět 6 až 8 mm dlouhých žlutých, podlouhle vejčitých korunních lístků. Mezi nimi roste ve dvou kruzích deset tyčinek a centrálně umístěný pestík.

Pokud je květ v poupěti jsou jeho dlouhé chlupaté stopky svěšené, při kvetení se vzpřimují, po odkvětu se opět sklápí a když plody dozrají stopky se znovu vztyčí. Květy jsou otevřeny jen krátce, obvykle přibližně od 9 do 16 hodin a pak vadnou. Běžně jsou opylovány hmyzem, za nepříznivého počasí se neotvírají a opylují se vlastním pylem. Malá kolonie rostlin může kvést průběžně od července do září. Ploidie druhu je 2n = 24.

Plodem je zelená, vztyčená, podlouhlá, mírně pětihranná, 10 až 15 mm dlouhá tobolka. Má pět oddílů a v každém je asi deset hnědých, oválných, zploštělých semenpřívěskem. Asi 1 mm dlouhá semena s příčnými rýhami jsou z tobolky vystřelována pěti chlopněmi.[1][3][4][5]

Rozmnožování[editovat | editovat zdroj]

Šťavel evropský se rozmnožuje semeny nebo podzemními oddenky, které se objevují tím více, čím více se půda kypří; dobře zakořeňují i jejich odlomené výběžky. Také na povrch vynesené oddenky mohou za vlhkého počasí snadno zakořenit.

Tobolky se zralými semeny náhle pukají, jejich chlopně se rychle svinují a semena jsou vymršťována i několik metrů daleko. Semena klíči nepravidelně, klíčivost si podržují několik let. Semenáčky vyrostlé z jara mohou kvést již téhož roku.[2][3]

Význam[editovat | editovat zdroj]

Celá rostlina je jedlá, listy obsahující množství vitamínu C se pro svou kyselou chuť používají k dochucení salátů a nápojů. Pro velký obsah kyseliny šťavelové by se neměly používat ve větším množství, je zvláště škodlivá pro osoby s tendencí k  revmatismu, artritidě, dně a ke vzniku ledvinových kamenů. Celá rostlina obsahuje žluté barvivo.

Šťavel evropský bývá považován za obtížný plevel hlavně v zahradách, kde mu nejvíce prospívá zavlažování, vysoký obsah živin a stálé okopávání které ho nutí vytvářet nové a nové rostliny; je tam jen těžce vyhubitelný. Na polích zapleveluje nejčastěji okopaniny a to obvykle pouze na okrajích lánů. Při pravidelné střídání porostů nemá šanci se příliš rozšířit.[2][5][6]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b HOSKOVEC, Ladislav. BOTANY.cz: Šťavel evropský [online]. O. s. Přírodovědná společnost, BOTANY.cz, rev. 05.08.2007 [cit. 2014-09-12]. Dostupné online. (česky) 
  2. a b c DEYL, Miloš. Plevele polí a zahrad. Ilustrace Otto Ušák. Praha: Československá akademie věd, 1956. 384 s. HSV 38873/55/SV3/6423. Kapitola Šťavel tuhý, s. 326-327. 
  3. a b c Prairie Wildflowers of Illinois: Oxalis stricta [online]. Illinois Wildflowers, John Hilty, USA [cit. 2014-09-12]. Dostupné online. (anglicky) 
  4. FUTÁK, Ján; BERTOVÁ, Lydia. Flóra Slovenska III: Kysličkovec európsky [online]. VEDA, Vydavateľstvo Slovenskej akadémie vied, Bratislava, SK, 1982 [cit. 2014-09-12]. S. 473-474. Dostupné online. (slovensky) 
  5. a b KIMONIS, Katerina; KRAMER, Rachel. Field Biology Electronic Field Guides: Oxalis stricta [online]. Brandeis University, Waltham, MA, USA, rev. 2004 [cit. 2014-09-12]. Dostupné online. (anglicky) 
  6. Plants For a Future: Oxalis stricta [online]. Plants For a Future, Dawlish, Devon, UK [cit. 2014-09-12]. Dostupné online. (anglicky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]