Řetízek (ozdoba)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Stříbrné řetízky
Zlatý římský náhrdelník s víceřadovými řetízky. Poklad z Hoaxne (Anglie, kolem roku 400)

Řetízek je šperk, módní doplněk, často z drahých kovů, který se většinou nosí na krku (jako náhrdelník), na ruce (jako náramek), případně na kotníku. Na řetízku bývá často navlečen přívěsek (medailonek, křížek a podobně).

Popis[editovat | editovat zdroj]

Řetízek se skládá z volně pohyblivých a do sebe zavěšených článků (také oček). Bývá zakončen na jednom konci větším kroužkem a na druhém konci závěrem, kterým se dá spolehlivě zapnout. Nejjednodušší řetízek je tvořen kruhovými nebo častěji oválnými kroužky, které jsou navlečeny do sebe, a spára, vzniklá při stáčení článku, je spájena. Články tzv. ručního řetízku mají spáru na užší (obloukovité) straně článku a dva sousední články jsou spájeny k sobě. Tzv. strojní řetízek z drahých kovů se vyrábí z trubičkovitého drátu s pájkou uvnitř, takže na poloze spáry příliš nezáleží a každý článek je volně pohyblivý. Zato bývá strojní řetízek méně pevný.

U visícího řetízku jsou roviny sousedních článků na sebe kolmé. Pokud se takový řetízek zválcuje na plocho, jednotlivé články se překroutí a vzniká plochý řetízek (ve slangu pancr); plochý řetízek ze silného drátu se dříve často používal jako řetízek na kapesní hodinky. Složitější řetízky vznikají z článků složitějších tvarů nebo provlékaných do dvou sousedních článků a podobně. Zvláštní případ tvoří kroucený řetízek (Wallisův), který vypadá jako kroucená šňůrka. Nevzniká ovšem kroucením, nýbrž provlékáním sousedních otevřených článků, které se pak spájejí k sobě. Moderní strojní výroba umožňuje množství tvarových variací řetízků, také z oceli a jiných kovů.

Také kovové "řemínky" k náramkovým hodinkám jsou technicky řetízky zvláštního tvaru, někdy spojované pružinkami (tzv. pružný řemínek).

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

  • Tento článek užívá informace z odpovídajícího článku anglické Wikipedie.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Antonín Braniš, Technologie pro obor zlatník a klenotník. Praha: SPN 1985
  • Karel TÄUBL, Zlatnictví, stříbrnictví a klenotnictví. Praha: SNTL 1989 (doplněné a rozšířené vydání)

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]