Řepeň trnitá

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Jak číst taxoboxŘepeň trnitá
alternativní popis obrázku chybí
Řepeň trnitá (Xanthium spinosum)
Vědecká klasifikace
Říše rostliny (Plantae)
Podříše cévnaté rostliny (Tracheobionta)
Oddělení krytosemenné (Magnoliophyta)
Třída vyšší dvouděložné (Rosopsida)
Řád hvězdnicotvaré (Asterales)
Čeleď hvězdnicovité (Asteraceae)
Podčeleď hvězdnicové (Asteroideae)
Rod řepeň (Xanthium)
Binomické jméno
Xanthium spinosum
L., 1753
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Řepeň trnitá s plodenstvími
Samičí úbory vlevo, samčí úplně vpravo
Dozrávající plodenství
Zaplevelené pole

Řepeň trnitá (Xanthium spinosum) je středně vysoká, tmavozelená, jednoletá, trnitá rostlina pocházející z teplých oblastí Jižní Ameriky. Druhotně se tato bylina rozšířila téměř globálně do teplého mírného a subtropického pásma všech světadílů a je považována za nepříjemný plevel množící se semeny. V tropech se vyskytuje ve vyšších nadmořských výškách, v chladnějších polárních oblastech neroste.

V přírodě dnešní České republiky byla poprvé zjištěná již roku 1830 a v "Seznamu cévnatých rostlin květeny ČR" z roku 2012 je klasifikována jako příležitostně zavlékaný neofyt. V současnosti se řídce vyskytuje v české přírodě v nejteplejších oblastech, obvykle na jižní Moravě.[1][2][3]

Rozšíření[editovat | editovat zdroj]

Řepeň trnitá je původním druhem v sušších subtropických a ve vyšších horských polohách tropických oblastí v jihoamerických zemích, v Argentině, Bolívii, Chile, Ekvádoru, Peru, Uruguayi a jižní Brazílii. Odtud se s rozvojem obchodu dostala nejdříve do Severní Ameriky a později byla zavlečená do Španělska, odkud se s ovčí vlnou rozšířila téměř po celé Evropě, do velké části Asie, Afriky i Austrálie. Všude se stála nevítaným, dále se rozrůstajícím plevelem.[1][4][5]

Ekologie[editovat | editovat zdroj]

Jednoletá, světlomilná a hlavně teplomilná bylina s rychlým počátečním růstem a tím i vysokou konkurenční schopností. V české přírodě se nejčastěji objevuje na loukách a pastvinách, dobře roste i na rumištích nebo čerstvých navážkách zeminy. Na kvalitu půdy a obsah živin nemá specifické požadavky, roste ve velmi různorodých zeminách, při dobré výživě naroste větší a vytvoří více květů.

Dobře snáší suché podmínky. Rostlina klíčí poměrně pozdě, nejčastěji v květnu a červnu po déle trvajících deštích, když je teplo a roste velmi rychle. Kvete v srpnu a září a semena dozrávají v září a říjnu. Ve své jihoamerické domovině roste až do nadmořské výšky 2000 m. S příchodem mrazů rostlina uhyne.

Na některých územích je tento plevel považován za ekologickou hrozbu, například v Austrálii a v jižní Africe, kde se rychle šíří po pastvinách a obdělávaných zemědělských půdách, okolo silnic, železnic a vodních toků i na lidskou činností narušených prostranstvích. Rychle porůstá polosuché nebo suché ladem ležící plochy.[1][2][4][6][7]

Popis[editovat | editovat zdroj]

Jednoletá, trnitá bylina vysoká 20 až 70 cm se žlutozelenou lodyhou, která je často bohatě rozvětvená. Vyrůstá z husté kořenové soustavy se široce rozvětveným hrubým, vřetenovitým kořenem. Chlupaté lodyhy jsou střídavě porostlé listy s krátkými řapíky. Tuhá čepel je dlouhá 2 až 7 cm a široká 0,5 až 2,5 cm, je kosníkovitého tvaru, obvykle trojlaločná, prostřední kopinatý lalok je zašpičatělý a mnohem větší než ostatní. Na líci je čepel lesklá, tmavě zelená a má výraznou bílou střední osu i žilky vidličnaté žilnatiny, na rubu je světle zelená nebo šedě plstnatá. Horní listy lodyhy mohou být celistvé a kopinatého tvaru. Na bázi listů vyrůstají po obou stranách řapíku, dlouhého 1 až 2,5 cm, dva až tři slámově žluté trny dlouhé do 3 cm, jsou to ztrnovatělé listy větviček vyrůstající z paždí normálních listů.

Nenápadné květy vytvářejí nevelké jednopohlavné úbory. Četné nažloutlé, stopkaté, asi 6 mm velké polokulovité úbory s pětičetnými samčími květy rostou stěsnané na vrcholech nevelkých květenství a po vyprášení pylu opadávají. Samičí květy rostou po dvou ve žlutozelených vejčitých úborech, bývají přisedlé v paždí listů pod samčím květenstvím, samičí úbory vyrůstají jednotlivě nebo v málem počtu. Pyl ze samčích květů je na samičí přenášen větrem. Někdy se vytvoří semena i bez opylení vajíček. Řepeň trnitá je tetraploidní a má chromozomové číslo 2n = 36.[1][2][4][6][7][8]

Rozmnožování[editovat | editovat zdroj]

Po opylení samičích květů se vyvine plodenství, což je dvounažka uzavřená ve zdřevnatělém zákrovu samičího úboru. Plodenství je přisedlé, má eliptický tvar, zpočátku bývá nazelenalé, později žluté a ve zralosti červenohnědé. Bývá asi 1,2 cm dlouhé a 0,5 cm tlusté, na vrcholu má dva krátké, 2 mm dlouhé rovné ostny a po obvodě vícero drobných ostnů s háčky. Ostny dobře poslouží při rozptylování plodenství, neboť se snadno přichytí k srsti nebo peří zvířat, oděvům lidí i vozidlům. Plodenství dobře plavou a mohou být také roznášena vodou.

Ostnaté plodenství obsahuje dvě semena, která jsou hnědá až černá, necelý 1 cm dlouhá, zploštělá a jedno je vždy velikostně jiné než druhé. Větší má krátkou dobu dormance a vyklíčí již na jaře příštího roku, zatímco menší může být spící až osm let. Semena jsou jediným prostředkem, jak se může rostlina rozšířit, vyklíčí po přezimování v půdě, ideálně z hloubky do 4 cm. Statná rostlina vyprodukuje ročně průměrně 150 semen, která neztrácejí klíčivost ani po mnoha létech v půdě.[4][7]

Škodlivost[editovat | editovat zdroj]

Řepeň trnitá omezuje plochu pastvin, kde se mohou domácí zvířata bezpečně pást. Obsahuje v listech i kořenech toxické látky, jejich hlavní složkou je karboxyatraktylosid xanthostrumarium, které působí toxicky již při požití asi 1 % tělesné hmotnosti. Listy mladých rostlin ještě nemají ostny a bývají spásány dobytkem, jsou však pro něj jedovaté. Příznaky otravy se projeví během 12 až 18 hodin, jsou to nevolnost, zvracení, únava, oslabení svalů, křeče a trhavé pohyby končetin, případně může končit i smrtí. Dospělým rostlinám se zvířata vyhýbají, příležitostně však žerou tvrdá, ostnatá plodenství, která jim mohou poranit trávicí soustavu. Jedovatá jsou i semena obsahující hydrochinon. Případná konzumace listů nebo kořene lidmi má velice nepříznivý vliv na jejich srdce, játra i ledviny, naštěstí je celá rostlina silně hořká.

Plevelná rostlina často vyrůstá na obdělávaných polích a mimo zastínění a odebírání vody a živin užitkovým rostlinám působí na ně alelopaticky. Škodí hlavně při pěstování sojových bobů a bavlny, ve střední Evropě roste nejvíce v cukrové řepě a bramborách, kde snižuje výnosy až na 65 %.[4][6][7][8][9]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c d MIŽÍK, Peter. BOTANY.cz: Xanthium spinosum [online]. O. s. Přírodovědná společnost, BOTANY.cz, rev. 27.08.2009 [cit. 2018-08-06]. Dostupné online. (česky) 
  2. a b c SLAVÍK, Bohumil; ŠTĚPÁNKOVÁ, Jitka. Květena ČR, díl 7. Praha: Academia, 2004. 767 s. ISBN 80-200-1161-7. Kapitola Xanthium spinosum, s. 476-477. 
  3. DANIHELKA, Jiří; CHRTEK, Jindřich; KAPLAN, Zdeněk. Checklist of vascular plants of the Czech Republic. Preslia [online]. Botanický ústav, AV ČR, Průhonice, 2012 [cit. 06.08.2018]. Roč. 84, čís. 3, s. 647-811. Dostupné online. ISSN 0032-7786. (anglicky) 
  4. a b c d e PASIECZNIK, Nick. Invasive Species Compendium: Xanthium spinosum: Xanthium spinosum [online]. CABI (Centre for Agriculture and Biosciences International), Wallingford, UK, rev. 13.11.2013 [cit. 2018-08-06]. Dostupné online. (anglicky) 
  5. US National Plant Germplasm System: Xanthium spinosum [online]. United States Department of Agriculture, Beltsville, MD, USA [cit. 2018-08-06]. Dostupné online. (anglicky) 
  6. a b c TÓTH, Štefan; SIKORA, Vladimir. Nebezpečné voškovníky Xanthium spp. a cukrová repa [online]. Výzkumný ústav cukrovarnický, a. s. Praha, 04.04.2016 [cit. 2018-08-06]. S. 138-142. Dostupné online. (slovensky) 
  7. a b c d Invasive Plants: Xanthium spinosum [online]. Bionet-International, Egham, Surrey, UK [cit. 2018-08-06]. Dostupné online. (anglicky) 
  8. a b Xanthium spinosum [online]. The Department of Economic Development, Jobs, Transport and Resources, Melbourne, VIC, AU, rev. 2010 [cit. 2018-08-06]. Dostupné online. (anglicky) 
  9. Famine Foods: Xanthium strumarium [online]. Purdue University, West Lafayette, IN, USA [cit. 2018-08-06]. Dostupné online. (anglicky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]