Řešení sporů online
Řešení sporů online (anglicky Online dispute resolution, též ODR) byla služba, kterou nabízí Evropská komise jako "nestranné a efektivní online řešení spotřebitelských problémů"[1]. Byl to například způsob, jak vrátit zboží e-shopům, které mají sídlo v jiné zemi Evropské unie.
Od 20. července 2025 je platforma ODR zrušená. Povinné informování o mimosoudním řešení spotřebitelských sporů dle § 14 zákona o ochraně spotřebitele nadále zůstává v platnosti.[2] EK místo toho nabídla informační stránku.[3]
Historie služby
[editovat | editovat zdroj]V roce 2013 Evropská unie přijala nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 524/2013 o řešení spotřebitelských sporů on-line (dále též jen „nařízení ODR“). Toto nařízení se vztahovalo na mimosoudní řešení spotřebitelských sporů vyplývajících z kupní smlouvy nebo ze smlouvy o poskytování služeb uzavřené on-line mezi spotřebitelem s bydlištěm v EU a obchodníkem usazeným v EU, za pomoci subjektu mimosoudního řešení spotřebitelských sporů (zkratka ADR) uvedeného na seznamu Evropské komise. Platforma ODR začala pro veřejnost fungovat od února 2016. Všichni obchodníci měli povinnost o platformě ODR informovat spotřebitele na svých webových stránkách, v obchodních podmínkách a v dalších dokumentech.
Případná stížnost se musela týkat zboží či služby zakoupených přes internet. Spotřebitel vyplnil formulář stížnosti ve svém rodném jazyce. Součástí platformy byla překladatelská služba, která asistovala při sporech stran z různých jazykových oblastí.
Na stránkách ODR se registrovaly subjekty, které nabízely mimosoudní řešení sporů. Všechny tyto subjekty byly schváleny z pohledu nestrannosti, efektivity a dostupnosti. Výjimku tvoří Rumunsko a Španělsko, kde nejsou (rok 2018) v systému k dispozici žádné subjekty.[4] Předpokládá se, že zákazník se s obchodníkem shodne na nestranném orgánu, který záležitost pomůže vyřešit. Řešení sporu touto cestou je obvykle rychlejší a levnější než podání žaloby u soudu.
Místní zvláštnosti
V některých zemích a vyjmenovaných případech si může stěžovat také e-shop. Stížnost na spotřebitele lze podat pouze v těchto zemích: Belgie, Lucembursko, Německo, Polsko.
Řešení sporů v ČR
[editovat | editovat zdroj]V České republice řeší nakupování na internetu občanský zákoník. Smlouva na dálku je uzavřena ihned v okamžiku odeslání objednávky.
- Pro odstoupení od smlouvy je stanovena lhůta, která se počítá ode dne převzetí. Pokud obchodník zákazníka o lhůtě neinformoval, tato se prodlužuje. Do 14 dnů pak má obchodník vrátit peníze, a to včetně nákladů na dopravu.
- Reklamace musí být umožněna stejnou cestou jako došlo k doručení zboží. Do tří dnů po převzetí vadného zboží musí být zákazník informován jak bude vada odstraněna.[5]
ODR podporují Česká obchodní inspekce, Český telekomunikační úřad a Finanční arbitr, služba byla spuštěna v únoru 2016.[6]
Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ Evropská komise: Řešení sporů online
- ↑ Skončila informační povinnost obchodníků o platformě ODR
- ↑ Poskytnutí náhrady spotřebiteli v EU [online]. EK [cit. 2025-09-28]. Dostupné online.
- ↑ Evropská komise: Řešení sporů online, link 2
- ↑ S.Janů, Změny v nakupování na internetu, živě.cz leden 2014 (již není online)
- ↑ dTest, Startuje systém řešení přeshraničních sporů online
Související články
[editovat | editovat zdroj]
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]- Poskytnutí náhrady spotřebiteli v EU [online]. EK [cit. 2025-09-28]. Dostupné online.