Řízení e-governmentu

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

Pojem řízení e-governmentu[editovat | editovat zdroj]

K e-governmentu, stejně jako k jiným prvkům modernizace veřejné správy (dále jen: VS), by nemělo být přistupováno bezhlavě a měl by se považovat za jednu z alternativních cest, jak zlepšit fungování státu a územní samosprávy. V praxi se stále musíme zaobírat prověřenou zkušeností, že technika sama není schopna vyřešit potíže, které si odpovědní pracovníci nepřipouští a neanalyzují, a je pouze nástrojem k umožnění změny (Hughes, 2003, s. 185).

Problémy s řízením e-governmentu[editovat | editovat zdroj]

Bohužel v praxi vždy neznamená, že to co je moderní a nové, je vždy správné a přínosné. Elektronizace VS za poslední léta ukázala, že ne vždy bylo dosaženo požadovaných efektů a e-government často nedosáhl proklamovaných výsledků, což nevyhnutelně přináší požadavky na větší důkladnost v řízení a hodnocení e-governmentu, tak aby byla zajištěna udržitelnost a konkurenceschopnost projektů (Špaček, 2012, s. 103). Taktéž výzkum Breaking Barriers to e-government odhalil mezery a nedostatky v řízení.

Specifika řízení e-governmentu[editovat | editovat zdroj]

Složitost řízení e-governmentu vyplývá ze specifik veřejné správy a veřejných služeb jako takových a je dána jeho cíli, předpoklady i dosaženými efekty. Problematikou řízení ve VS se zabývá například literatura řízení kvality veřejných služeb, která upozorňuje na požadavky na participativnější proces rozhodování o veřejných politikách, jež mají být založeny na relevantních důkazech a informacích (Špaček, 2012, s. 104). Obdobné přístupy vyžadují systematické řízení, které bude propojovat rozdílné cíle a oblasti, zároveň bude klást důraz nejenom na vysokou úroveň služeb pro zákazníky, ale také na kvalitu interních procesů (Valouchová, 2013, s. 21).

OECD (2003, s. 134-136) upozorňuje na nutnost průběžného přehodnocování předmětu řízení a vyhodnocování, zdůrazňuje komplexnost měřících ukazatelů a důležitost stanovení rámce hodnocení pokud možno ještě před zahájením implementace projektu. Hodnocení projektů a jejich řízení jsou veličiny, které jsou na sobě závislé. Heeks (2006) shledává, že pokud projekty e-governmentu selhávají a jsou špatně hodnoceny, obvykle je to v důsledku špatného managementu a implementace. Vzhledem k tomu že řízení projektů provádějí odpovědní pracovníci, chyba je obvykle u nich a ne na straně technologií, což potvrzuje tvrzení Bakose a Jagera (1995 in Špaček, 2012, s. 104), že počítače produktivitu nezvyšují, přičemž chyba není v technologii, nýbrž v managementu a ve vyhodnocování používání počítačů.

Selhání projektů e-governmentu[editovat | editovat zdroj]

Selhání projektů pravděpodobně představuje největší výzvu v oblasti řízení projektů elektronizace VS. Obecně se chyba objevuje již ve fázi plánování projektů, které jsou často přehnaně ambiciózní a slibují více, než jsou schopny přinést. Na druhé straně nároky na technické vybavení a náročnost implementace projektů bývají podceňovány. Při samotné realizaci projektu se pak objevují nové potřeby uživatelů, o které je nutno projekt vylepšit či upravit, v tomto okamžiku většinou dochází k přečerpání rozpočtů a ke značným časovým zpožděním. Pokud projekt tedy selže, následuje proud analýz, které jsou ovšem často prováděny pouze povrchně a neobsahují vhodná doporučení, která by zajistila, že k dalšímu selhání již nedojde. Heeks (2006, s. 110) rozlišuje tři druhy přístupů k řízení projektů, která se selhání snaží minimalizovat (viz níže).

Přístupy k řízení e-governmentu[editovat | editovat zdroj]

1. Hard přístup[editovat | editovat zdroj]

Jedním z možných uchopení řízení projektů je tzv. hard přístup, který se zaměřuje zejména na data, technologie, procesy, řídící struktury, čas a peníze. Zaměstnanci zde jsou chápáni jako jeden ze zdrojů a projekty samotné jsou připodobňovány k podnikům řízeným za pomoci čísel, kontroly a přísných pravidel. Z tohoto způsobu myšlení se vyvinuly Project management methodologies (PMM). Toto paradigma v případě neúspěchu pracuje s větším množstvím měření, kontrol, pravidel a výsledkem analýzy je obvykle závěr, že projekt nebyl dostatečně racionální. Což představuje důvod, proč vlády usilují o větší využívání plánování, měření a větší využívání hard metod v oblasti e-governmentu (Heeks, 2006, s. 110-115).

2. Behaviorální přístup[editovat | editovat zdroj]

Behaviorální přístup k projektům e-governmentu je typický pochopením různých jednotlivců a přizpůsobením se jim. Pokud například někomu sdělujeme zprávu, velkou roli hraje, jakým způsobem mu ji sdělíme. Díky využití jednoduchých psychologických metod k charakterizování zúčastněných stran, je možné přizpůsobit komunikaci přesně na míru, podle individuálních vlastností člověka. Získání vyjednávacích schopností a schopnost jejich uplatnění je stále větší součástí řízení projektů e-governmentu (Heeks, 2006, s. 118).

3. Hybridní přítup[editovat | editovat zdroj]

Mezi těmito extrémními případy leží varianta jakéhosi hybridního přístupu. Tyto metody řízení schvalují, že projekty musí mít hlavu i srdce a musí v nich probíhat jak logistické operace, tak politické kampaně. Ve veřejném sektoru panuje snaha o prosazení hybridního přístupu v této podobě. Za racionální část je důraz kladen na prosazení základních zásad a určitou flexibilitu. Nejdůležitější součásti projektu jsou obvykle shrnuty na pár stránkovém dokumentu, který obsahuje informace o obchodním problému a obsahu práce, pracovní plán a časový harmonogram, přístup k řízení a personálu, kritéria přijatelnosti a výstupy, rozpočet, podpisy. Behaviorální část zdůrazňuje získávání podpory a poradenství nejen v oblasti ICT, uznání některých lidských a politických problémů, které vznikají v e-governmentu. Koordinační skupiny a řídící výbory zajišťují nutnou komunikaci, podporu a dohled nad projekty. Záměrem hybridních přístupů je umožnit včasnou identifikaci poruch a zajistit mechanismy k rozptýlení informací o úspěchu i selhání (Heeks, 2006, s. 119-120).

Reference[editovat | editovat zdroj]

  • HEEKS, Richard. Implementing and managing eGovernment: an international text. Thousand Oaks, Calif.: SAGE, 2006, ix, 293 p. ISBN 07-619-6792-3.
  • HUGHES, Owen E. Public management and administration: an introduction. 3rd ed. New York: Palgrave, 2003, viii, 303 p. ISBN 03-339-6188-9.
  • OECD. Implementing e-government in OECD countries: experiences and challenges. [online]. 2003 [cit. 2013-02-23]. Dostupné z: http://www.oecd.org/mena/governance/36853121.pdf
  • ŠPAČEK, David. EGovernment: cíle, trendy a přístupy k jeho hodnocení. Vyd. 1. V Praze: C.H. Beck, 2012, xix, 258 s. Beckova edice ekonomie. ISBN 978-807-4002-618.
  • VALOUCHOVÁ, Kristýna. E-government a jeho řízení v praxi veřejné správy – potenciál a meze. Brno, 2013. Bakalářská práce. Masarykova univerzita.