Čulpan Chamatovová

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Čulpan Chamatovová
Чулпан Хаматова.jpg
Narození 1. října 1975 (44 let)
Kazaň
Alma mater Ruská akademie divadelního umění
Aktivní roky od 1998
Manžel(ka) Alexandr Šejn
Děti 3
Příbuzní Şamil Xämmatof (sourozenec)
Sídlo Moskva
Umělecké ceny
TEFI
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Čulpan Nailevna Chamatovová (rusky Чулпан Наильевна Хаматова, tatarsky Чулпан Наил кызы Хаматова, * 1. října 1975 Kazaň) je ruská herečka tatarského původu.

Životopis[editovat | editovat zdroj]

Její jméno Čulpan znamená v tatarštině „Jitřenka“. Má mladšího bratra Šamila, který je také hercem. V dětství se věnovala krasobruslení, studovala matematiku a fyziku, později absolvovala Ruskou akademii divadelního umění a stala se členkou souboru moskevského divadla Sovremennik, hostovala také v MCHATu a Divadle národů. Na plátně debutovala v roce 1997 v ruském filmu Vremja tancora, mezinárodní ohlas získala díky hlavní ženské roli v koprodukčním filmu Bachtijara Chudojnazarova Luna Papa (1999), získala cenu za nejlepší ženský herecký výkon na festivalu v Berďansku. Později se představila v německých filmech Tuvalu (režie Veit Helmer) a Good Bye, Lenin! (režie Wolfgang Becker) i v seriálu Místo činu. V ruském životopisném televizním seriálu o Fjodoru Michajloviči Dostojevském hrála jeho první manželku Marii, výraznou roli ztvárnila také ve filmu o počátcích sovětské kosmonautiky Papírový voják (režie Alexej German). Na Mezinárodním festivale Divadlo v Plzni účinkovala v inscenaci Strindbergovy Slečny Julie.[1]

V roce 2006 byla členkou poroty Benátského filmového festivalu, působí také v umělecké radě moskevského školního divadelního festivalu TERRITORIЯ. Založila dobročinnou organizaci Daruj život!, účastnila se fotografického projektu V roli sebja, byla jednou z osobností, které nesly olympijskou vlajku při zahájení Zimních olympijských her 2014 v Soči. V roce 2012 byla jmenována národní umělkyní, v roce 2014 obdržela Státní cenu. Také získala Řád přátelství, cenu Zlatá maska a dvě ceny TEFI, třikrát byla nominována na cenu Nika. V roce 2014 byla časopisem Ogoňok uvedena na čtrnáctém místě seznamu nejvlivnějších žen Ruska.[2]

Podle vlastních slov neumí tatarsky a v dětství konvertovala od islámu k pravoslavné církvi.[3] Má dvě dcery s prvním manželem, hercem Ivanem Volkovem, a třetí dceru s režisérem Alexandrem Šejnem.

Filmografie[editovat | editovat zdroj]

  • 1997 Vremja tancora
  • 1998 Země hluchých
  • 1999 Luna Papa
  • 1999 Tuvalu
  • 2000 England!
  • 2000 Vánoční mysterium
  • 2001 Pravidla úspěchu
  • 2003 Good Bye, Lenin!
  • 2003 Syn děvky
  • 2004 72 metrů
  • 2006 Mečenosec
  • 2008 Papírový voják
  • 2008 Přízrak
  • 2010 América
  • 2010 Dům slunce
  • 2011 Dostojevskij (TV seriál)
  • 2012 Das Kindermädchen
  • 2014 Cizí těleso
  • 2015 Tainstvěnnaja strasť (TV seriál)
  • 2016 Majakovskij

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. RECENZE: Ruská Slečna Julie tajemství pozbavená
  2. Самые обаятельные и влиятельные
  3. Чулпан Хаматова ответила на вопросы читателей "Ленты.ру"

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]