Čirůvka mýdlová
 Čirůvka mýdlová | |
|---|---|
 Čirůvka mýdlová (Tricholoma saponaceum) | |
| Vědecká klasifikace | |
| Říše | houby (Fungi) |
| Oddělení | stopkovýtrusné houby (Basidiomycota) |
| Třída | stopkovýtrusé (basidiomycetes) |
| Podtřída | houby rouškaté (Agaricomycetidae) |
| Řád | lupenotvaré (Agaricales) |
| Čeleď | čirůvkovité (Tricholomataceae) |
| Rod | čirůvka (Tricholoma) |
| Binomické jméno | |
| Tricholoma saponaceum (Fr.) P. Kumm. | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Čirůvka mýdlová (Tricholoma saponaceum) je značně rozšířená jedovatá houba, vyskytující se v celém mírném pásu severní polokoule.[1] Tvoří mykorhizu s listnatými i jehličnatými stromy na nejrůznějších typech půd.[2] Je nejedlá, podprůměrné jakosti. U citlivějších osob způsobuje žaludeční potíže, průjmy doprovázené zimnicí a při nedostatečné tepelné úpravě vyvolává rozpad červených krvinek.[3]
Synonyma[editovat | editovat zdroj]
- Agaricus atrovirens Pers., 1801
- Agaricus napipes Krombh., 1836
- Agaricus saponaceus Fr., 1818
- Tricholoma atrovirens (Pers.) Fr.
- Tricholoma saponaceum (Fr.) P. Kumm., 1871
- Tricholoma saponaceum var. atrovirens (Pers.) P. Karst., 1879
- Tricholoma saponaceum var. napipes (Krombh.) J. E. Lange, 1890
Popis[editovat | editovat zdroj]
_P._Kumm_149944.jpg)
Makroskopický[editovat | editovat zdroj]
Klobouk má 5–10 centimetrů v průměru, je polokulovitý nebo zvoncovitě sklenutý, značně nepravidelného tvaru, rozmanitě zprohýbaný a při okraji často zbrázděný několika nepravidelnými žlábky. Okraj má v mládí podvinutý, později sklopený. Pokožka je nejprve hladká a lesklá, později políčkovitě rozpukává. Barva je velice proměnlivá a závislá na stanovišti i počasí, kde houba roste. Ve vlhkých podmínkách převládají plodnice světle šedé, šedozelené až olivově hnědé. Za sucha jsou klobouky načervenalé až červenohnědé. Při delším suchu klobouk dosti hluboko políčkovitě rozpraskává a v trhlinách se objevuje bílá až narůžovělá dužina.[3]
Lupeny jsou 8–12 milimetrů vysoké a nejsou příliš husté. V mládí skoro bílé, později nažloutlé až zelenavě žlutavé. Výtrusný prach je bílý.[3]
Třeň je 6–10 centimetrů vysoký a 1–3,5 centimetrů tlustý s rozmanitými barevnými odstíny a tvary. Pokožku má lysou nebo vláknitě načernale šupinatou, za normálního počasí bílou nebo špinavě bělavou, za sucha se zbarvuje dorůžova.[3]
Dužina je bílá, při zasychání se zbarvuje do růžové až hnědočervené barvy. Má výraznou mýdlovou vůni, která se projevuje zvláště při zasychání.[3]
Mikroskopický[editovat | editovat zdroj]
Výtrusy jsou elipsoidního tvaru, velké 5–6 × 3,5–4 μm.[4]
Výskyt[editovat | editovat zdroj]
Tato čirůvka je velice hojná v nižších polohách. Nejčastěji ji lze nalézt v jehličnatých lesích, ale vyskytuje se i ve smíšených a listnatých lesích.[3] Roste od léta až do pozdního podzimu, často ve velkém množství. Objevuje se i v horských a podhorských oblastech.
Jedovatost[editovat | editovat zdroj]
V první třetině 20. století byla čirůvka mýdlová považovaná za jedlou houbu. Na její škodlivé účinky upozornil v roce 1937 český amatérský mykolog Jan Bulíř, který ji označil za podezřelou. Zároveň popsal, že pokrm připravený z čirůvky mýdlové a zkonzumovaný třemi osobami vyvolal otravu pouze u dvou z nich, takže je možné předpokládat, že účinky této houby jsou značně individuální. Otrava se projevila zhruba tři hodiny po konzumaci několika lžic pokrmu. Provázelo ji opakované zvracení, následující 2–3 dny průjem a několik dalších dní nechutenství.[5] V 21. století je houba považována za nejedlou nebo slabě jedovatou.
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ PILÁT, Albert; UŠÁK, Otto. Kapesní atlas hub. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1976. 191 s. S. 110.
- ↑ LAESSOE, Thomas; DEL CONTE, Anna. Kniha o houbách. Praha: Fortuna print, 1997. 256 s. ISBN 80-85873-75-3. S. 95.
- ↑ a b c d e f PŘÍHODA, Antonín. Kapesní atlas hub. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1988. 255 s. S. 156.
- ↑ KUBIČKA, Jiří; ERHART, Josef; ERHARTOVÁ, Marie. Jedovaté houby. Praha: Avicenum, 1980. 248 s.
- ↑ BULÍŘ, Jan. Otrava česrstvou čirůvkou mýdlovou čili mýdlovkou. In: František Smotlacha. Časopis československých houbařů. Praha: Československá mykologická společnost, 1937. Ročník XVII. S. 37.
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu čirůvka mýdlová na Wikimedia Commons
